Článek
Fotografie vznikla 28. července 1941. V popředí klečí muž v dlouhém tmavém kabátě a bílé košili. Za okamžik bude zastřelen důstojníkem SS, který mu drží pistoli u hlavy. V pozadí scéně lhostejně přihlížejí další němečtí vojáci.
Tento snímek se stal jakýmsi symbolem „polních hromadných poprav“ Židů, k nimž docházelo mimo koncentrační tábory přímo na dobytých územích. Původně se soudilo, že jde o scénu z ukrajinské Vinnycji.
Studie publikovaná před necelými dvěma lety v odborném časopise Holocaust and Genocide Studies ale prokázala, že fotografie ve skutečnosti zachycuje masakr ve městě Berdyčiv, kde před válkou žila silná židovská komunita čítající až 20 tisíc osob.
Masakr v Berdyčivu
Berdyčiv, který leží přibližně 150 kilometrů jihozápadně od Kyjeva, býval centrem chasidského judaismu. Po obsazení města wehrmachtem a jednotkami SS v červenci 1941 se stal dějištěm jedné z prvních masových poprav na Ukrajině.
Popravčí komando Einsatzgruppe C zde během jediného dne - 28. července 1941 - zastřelilo nejméně 70 Židů. Oběti byly navíc donuceny vykopat si své vlastní hroby.
Cílem bylo „vyčistit“ oblast před plánovanou návštěvou Adolfa Hitlera. Když Rudá armáda město o tři roky později osvobodila, z původní židovské komunity přežilo jen patnáct osob.
Kdo byl Jakobus Onnen?
Identifikovaným střelcem je Jakobus Onnen, který se narodil roku 1906 v severoněmecké vesnici Tichelwarf. Před válkou působil jako učitel francouzštiny a angličtiny, ale už na počátku 30. let se přidal k nacistickým organizacím.
V létě 1941 sloužil právě v Einsatzgruppe C, která do roku 1942 zavraždila na východní frontě více než 100 tisíc civilistů.
On sám padl v roce 1943, ale po celou dobu války posílal své rodině dopisy z fronty.
Role umělé inteligence
Za odhalením místa, kde byla ikonická fotografie pořízena, i totožnosti střelce stojí Jürgen Matthäus, německý historik působící ve Spojených státech amerických, který se specializuje na analýzu fotografií z druhé světové války.
Klíčovou stopu nalezl v deníku rakouského důstojníka Waltera Materny: snímek, na kterém bylo ručně napsáno „28. července 1941. Poprava Židů SS. Citadela Berdyčiv“.
Další zlom pak přišel, když se mu po zveřejnění této informace v německých médiích ozval muž, který tvrdil, že střelcem by mohl být strýc jeho manželky Jakobus Onnen. I když rodina dopisy z fronty zničila, ponechala si několik jeho fotografií.
Ty byly následně s pomocí AI nástrojů pro rozpoznávání obličejů porovnány se snímkem z Berdyčivu. „Podle technických odborníků je shoda, kterou algoritmus vyhodnotil, neobvykle vysoká,“ uvedl Matthäus letos v říjnu pro deník The Guardian.
Interesting case: the historian Jürgen Matthäus has identified a Nazi murderer with the help of an AI facial comparison. But the confidence ratings are very high. AWS has lower ratings. Another tool also had lower confidence scores. OSINT-Opinions? @henkvaness @BenDoBrown pic.twitter.com/lIkEeBCIIA
— Sergej Maier (@MackjackMaier) September 24, 2025
Snímky použité k identifikaci střelce pomocí AI společně s procentuální pravděpodobností shody
Identifikace neznámých osob na historických fotografiích pomocí AI
Největší přínos umělé inteligence spočívá v technologii rozpoznávání obličejů. Tato metoda dokáže porovnávat tváře ze starých snímků s jinými fotografiemi či videozáznamy a zároveň využívá rozsáhlé databáze digitalizovaných archivů, muzejních sbírek a dalších zdrojů.
Na rozdíl od lidského oka dokáží algoritmy AI zachytit i nejjemnější rysy a podobnosti, a to i v případech, kdy je obraz rozmazaný, poškozený, snímaný z jiného úhlu nebo částečně zakrytý.
AI navíc analyzuje i širší kontext snímku. Dokáže rozpoznat uniformy, zbraně nebo prostředí, což pomáhá historikům určit místo, čas či vojenskou příslušnost zobrazených osob.
Jak funguje rozpoznávání obličejů krok za krokem?
1. Detekce obličeje – algoritmus vyhledává základní rysy, jako jsou oči, nos, ústa nebo tvar hlavy. Modely založené na hlubokém učení detekují obličej i v různých úhlech nebo podmínkách osvětlení.
2. Extrakce rysů – AI analyzuje jedinečné proporce obličeje (například vzdálenost mezi očima, tvar čelisti, nosu či rtů) a převede je do numerického vektoru, který reprezentuje obličej v matematické podobě.
3. Porovnání s databází – tento vektor je následně porovnán s databází známých obličejů, která obsahuje podobné vektory již identifikovaných osob.
4. Identifikace – pokud se shoda najde, AI vyhodnotí pravděpodobnost identity. U neznámých osob může využít tzv. shlukovací algoritmy, které seskupují tváře s podobnými rysy.
5. Výsledek – systém poskytne výstup, kterým je buď konkrétní jméno, nebo označení „neznámá osoba“ s návrhem možných shod a procentuální mírou jistoty.
Proč je objev důležitý?
Identifikace Onnena není jen historickým objevem, ale i připomínkou, že „spravedlnost“ může přijít i po mnoha desetiletích. Událost zároveň přispěla k oživení debaty o odpovědnosti německé společnosti za holokaust. Snímky, které si vojáci pořizovali a posílali domů, totiž dokazují, že o genocidě věděly mnohem širší vrstvy populace, než se po válce tvrdilo.
„Podle mého názoru je tato fotografie stejně důležitá jako snímek brány v Osvětimi. Velmi realisticky ukazuje krutou povahu holokaustu, přímou konfrontaci mezi vrahem a osobou, která má být zabita,“ doplnil Matthäus, který se nyní snaží též o odhalení totožnosti oběti.
Příběh snímku „Poslední Žid z Vinnycji“ ukazuje, jak může umělá inteligence obohatit historické bádání o nový rozměr. Umožňuje navracet jména lidem, kteří by jinak zůstali jen anonymními postavami na fotografiích.
Sám historik nicméně zdůrazňuje, že využití AI technologií by mělo být považováno jen za jeden z nástrojů, nikoli za definitivní důkaz. Klíčová zůstává historická analýza a ověřování.
