Zrádcem od roku 1939, z Británie uletěl se stíhačkou do třetí říše

Ze cvičného letu se 18. září 1941 nevrátil Hurricane I pilotovaný pomocným instruktorem Augustinem Přeučilem. Záznam v operačním deníku 55. OTU (Operační výcviková jednotka) byl prostý: „Letecká nehoda Hurricanu W9147. Letadlo a pilot č. 787 344 F/Sgt Preucil A. (Čech) jsou nezvěstní.“

Velkou pozornost to nevzbudilo, nehody u výcvikových jednotek byly časté, piloti se tam učili vzdušnému boji na starších letadlech. V záznamech o letecké nehodě stálo, že pilot je nezvěstný a letadlo odepsané. Zmíněn je i Přeučilův úkol: Manévrovací souboj s polským pilotem seržantem.

Příčinou nehody mělo být selhání motoru. Polský pilot uvedl, že viděl plameny šlehající z chladiče. Přeučil však neskončil v moři, jak zpočátku předpokládali Britové. O dvanáct dní později dorazila do Londýna zpráva od belgické odbojové sítě Clarence, že u obce Ortho nouzově přistál britský letoun. Pilot z něj vystoupil, dostal od Belgičanů civilní oděv a zmizel v lese. Druhý den po něm pátrali Němci. Pilot k nim přišel a začal s nimi přátelsky hovořit.

Britové proto začali případ zkoumat a ve zpravodajském hlášení z 26. listopadu 1941 už stálo: „1) Hlášení přijaté z dobrého zdroje v Belgii uvádí, že 18. září v 18:15 přistál v Belgii britský letoun (Hurricane). Pilot opustil svůj stroj a od obyvatel nedaleké belgické farmy dostal civilní šaty. 2) Němci provedli pátrání, ale nebyli schopni pilota najít.“

Nešlo však o úspěšný začátek pokusu dostat se zpátky do Británie, jak to udělali mnozí sestřelení letci RAF, plyne ze zprávy:

„3) 19. září v pět hodin vyšel pilot z lesa, šel k Němcům a zdálo se, že se s nimi bratří. Vyzradil ty, kteří ho předchozí den ukrývali, následkem čehož byli čtyři lidé – otec, matka a dva synové – uvězněni. 4) Zdroj byl schopen poskytnout číslo stroje. 5) Air Ministry identifkovalo pilota jako Čecha, Pilot Officera Augustina Přeučila z výcvikové jednotky v Usworthu. Byl vyslán na cvičný let a naposledy byl spatřen, jak letí nad mořem jednu míli mezi Sunderlandem a West Hartlepoolem.“

Z Belgie přišly i další podrobnosti. Pilot zakroužil nad močálovitou krajinou. Belgičanům, kteří mu přišli na pomoc, řekl, že mu došlo palivo. Na svou snahu pomoci pilotovi doplatili. Hajný Léon Charlies a podkovář Armand Dutranci byli odsouzeni k smrti a zastřeleni, další dva lidé včetně manželky hajného byli posláni do vězení.

Britové vyzvali k prozkoumání Přeučilovy minulosti. Ve zprávě Inspektorátu čs. letectva pro Ministerstvo národní obrany proto stálo: „Je možné, že při svém posledním letu zabloudil a omylem přistál na nepřátelském území, jelikož podobné případy se často přihodily jak anglickým, tak i německým letcům. Lze však připustiti domněnku, že ze strachu před soudem ulétl úmyslně, jelikož je nepravděpodobné, že by z místa, kde konal svůj cvičný let, mohl zablouditi až na nepřátelské území.“ Jak plyne z textu, inspektor československého letectva Karel Janoušek to považoval za nepravděpodobné.

S předpisy býval Přeučil na štíru a vzor ctností to také nebyl, jak plyne z listopadové zprávy 2. zpravodajského odboru Ministerstva národní obrany: „Sgt. Přeučil byl méně ukázněný po letecké stránce již doma. V poslední době, před jeho zmizením, měl býti postaven před Court Martial pro leteckou nekázeň (nízké létání). O jeho státní spolehlivosti není zpráv. Povaha: mnohomluvný, vychloubavý, rád vykládá o létání, rád se stýkal s ženami, přestože byl ženat s anglickou příslušnicí.“

Realita však byla mnohem horší. Přeučil nebyl jen nezodpovědný dezertér, ale zrádce, který sloužil Němcům i v dalších letech. Dokonce se s ním setkali někteří z Čechoslováků, kteří padli do zajetí a vyslýchalo je gestapo.

Po nezdařeném atentátu na Hitlera z 20. července 1944 zajatecké tábory přešly pod Hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt, zkráceně RSHA), pod který spadala tajná policie gestapo, bezpečnostní služba (Sicherheistdienst, SD) a kriminální policie. To vedlo ke zhoršení situace českých válečných zajatců, s nimiž byly plánované soudy jako se zrádci v roce 1941 odloženy až na dobu po německém vítězství, protože Winston Churchill varoval, že za každého zavražděného zajatce v britské uniformě bude popraveno několik zajatých Němců.

V létě 1944 se nacisté rozhodli skoncovat se zrádnými Čechy. Jako první tři byli z celkem 24 převezeni ze zajateckého tábora Stalag Luft I v Barthu do Prahy letci Vilém Bufka, Petr Uruba a Josef Zvolenský. Skončili v nechvalně proslulém sídle gestapa v Petschkově paláci. První se při výslechu gestapem setkal i s Přeučilem. Po konci války Bufka napsal:

„Za chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře a do místnosti vstoupila nepříjemná postava výstředně oblečená s haknkrajcem na klopě. Chlap zvedl ruku na pozdrav a pak se na mne ušklíbl. My se budeme odněkud znát, ne?“ Bufka si ho hned nevybavil, tak se mu muž snažil připomenout: „Jen si vzpomeňte, viděli jsme se tolikrát v Polsku, ve Francii i v Anglii.“

Na výzvu vyšetřovatele gestapa pak muž Bufkovi popsal všechny jeho aktivity až do chvíle, než upadl do zajetí. Komisař na závěr řekl: „I danke, Herr Přeučil“. To už Bufka věděl, o koho šlo.

O setkání s ním vypovídal i další zajatec František Burda: „Při výslechu v Petschkově paláci jsem viděl čet. Přeučila v bezvadném civilu; přišel zezadu ke mně, klepl mi na rameno a řekl: ‚Pane poručíku, co zdě děláte?‘ Byl rozčilený, nabízel mi cigaretu a říkal: ‚Já jsem nervosní jako prase.‘ Ani Burda si hned nevybavil, o koho jde, na což mu Přeučil řekl: ‚Pamatujete se v Charters, vždyť jsem byl já, Štandera a Štička u vaší letky.‘“

Konfrontován s ním byl i Josef Bryks, který se pětkrát pokusil utéci z německého zajetí.

Pochopili, že Přeučil nebyl jen dezertér, ale konfident pracující pro Němce, kteří československé letce odsoudili: „Ve Franci a v Anglii jste v nepřátelské armádě pozvedl zbraň proti Říši, čím jste se dopustil velezrady. Podle zákonů Říšské branné moci, § 91a budete za tyto zločiny potrestán smrtí provazem.“

Na základě zásahu spojenců ale byli odsouzení převezeni do tábora v pevnosti Colditz pro prominentní zajatce a notorické útěkáře. Nakonec Němci pod britským tlakem rozhodli, že se odvolací procesy uskuteční až po skončení války. Dvacítka letců se to však nedozvěděla až do osvobození tábora 16. dubna 1945.

Po válce naopak čekal soud Přeučila, a ten teprve pomohl odhalit, čeho všeho se dopustil. Gestapu donášel ještě před vypuknutím druhé světové války. Zmapováno je to však především na základě jeho vlastních výpovědí, které Přeučil účelově neustále měnil. Skutečné motivy jeho jednání jasné nejsou.

Augustin Přeučil, jenž se narodil 3. července 1914, po absolvování měšťanky v Neveklově pracoval jako obchodní příručí v rodném Třebsíně. V době podpory leteckého výcviku se v roce 1935 přihlásil do letecké školy v Letňanech, kde získal po třech měsících diplom sportovního pilota. Na vojně ho proto v roce 1936 zařadili k letectvu. V jeho řadách prožil vypjaté doby Mnichova.

Kvůli mobilizaci se pozdržel jeho odchod do zálohy, v činné službě byl ještě v březnu 1938, kdy sloužil u 1. leteckého pluku v Milovicích. Když Němci obsadili zbytek okleštěné republiky, byli všichni vojáci propuštěni ze služby. Přeučil nastoupil 1. dubna k pražské firmě s konfekcí Rolný.

S novým životem nebyl příliš spokojený, i když není jasné, zda chtěl skutečně vstoupit do řad luftwaffe a byl odmítnut, jak se občas uvádí. Jasné důkazy o tom neexistují. Plánoval odjet do Brazílie, říkal to známé prostitutce 19. července, když se ho ptala, proč neutekl jako další letci.

Když však odcházel z brazilského konzulátu, zadrželi ho příslušníci gestapa a byl vyslýchán v Petschkově paláci. Rychle souhlasil se spoluprací, i když u výslechu uváděl, že to bylo pod nátlakem, prý ho bili a vyhrožovali mu, že pošlou jeho rodiče do koncentračního tábora.

Už v noci z 22. na 23. července překročil hranice do Polska u Fryštátu, kam ho odvezlo gestapo. Zamířil k československé jednotce v Malých Bronowicích, kde byl zapsán 23. července pod pořadovým číslem 463.

Extrémně rychlý souhlas vyvolal spekulace, co mohli Němci na Přeučila vědět, dokonce se objevil názor, že věděli, že zavraždil svou přítelkyni, ale důkazy pro to nejsou. Spíše šlo o Přeučilovu povahu, zůstává však otázkou, zda se snažil vyhnout okamžitým problémům, nebo se stal přesvědčeným nacistou.

Z Polska poslal Přeučil na krycí adresu v Praze první zprávu. Podle tlumočníka gestapa Josefa Chalupského obsahovala šifrovaný údaj o počtu příslušníků. Podle dalšího tlumočníka gestapa Jiřího Pittera se měl vrátit do Protektorátu za čtrnáct dní se zprávami o situaci. To se však nestalo, 16. srpna opustil Přeučil Malé Bronowice s pátou skupinou 190 Čechoslováků mířících do Francie, kam dopluli na lodi Castelholm 21. srpna.

Přeučil zůstal ve Francii u letectva a spolu se stovkou dalších československých pilotů se přecvičoval od října na základně Chartres na francouzská stíhací letadla. Už v té době ale měl problémy, jeho nadřízený František Burda ho chtěl nechat přeřadit k pěchotě.

Po konci války vypověděl: „Již ve Francii, kde byl mým podřízeným, jsem se zasazoval o jeho vyloučení z letectva v důsledku jeho chování, jak osobního, tak kázeňského, podvracel disciplínu u mužstva nekonáním svých povinností. Působil dojmem člověka lehkomyslného, zejména se oddával hraní karet.“

Ve Francii působil dál jako konfident. V jedné zprávě uvedl, že v šesti lodních transportech se z Polska do Francie přepravilo přes 1200 vojáků, z toho pět set letců. Čísla byla velmi přesná. Ve Francii pak přes německého agenta H17 poslal informaci o situaci v Chartres. Ten informoval své nadřízené: „Podle G. (Přeučilovo krycí jméno), je ve výcvikovém středisku československých stíhačů v Chartres na 100 československých pilotů.“ Uvedl i typy, na nichž se cvičilo, i to, že posádky vícemístných letadel cvičí v Toulouse. Identita agenta H17 však známá není.

Po pádu Francie se Přeučil s dalšími Čechoslováky dostal na palubě lodi Appapa, která vyplula z Francie 24. června, do Británie. Zřejmě na základě pokynů Němců Agent H17 uvedl: „G. odplul podle předaných pokynů do Anglie.“

V Británii měl Přeučil působit jako stíhač na Hurricanech I u 43. a 605. britské perutě. Inspektorát čs. letectva žádné jeho bojové lety neeviduje. Přeučil velmi brzo dosáhl přeřazení k nebojovým jednotkám. Působil u čtyř technických útvarů Maintenance unit, kde zalétával opravené stroje, a od léta 1941 pak působil jako pomocný instruktor u 55. OTU v Usworthu. V Británii nalétal celkem 178 hodin.

I v Británii měl problémy s kázní, 11. června 1941 mělo dojít při střemhlavém letu k poškození vodorovné ocasní plochy stroje, který zalétával. O měsíc později musel nouzově přistát s Hurricanem I u Houghton-le-Spring, když se zastavil motor jeho stroje po nesprávném přepnutí nádrží. „Přeučil byl méně ukázněný po letové stránce již doma. V poslední době před jeho zmizením měl být postaven před polní soud pro leteckou nekázeň,“ stálo v protokolu.

V době nástupu k 55. OTU byl Přeučil již ženatý, 26. května požádal, aby si mohl vzít Muriel Graham Kirbyovou ze Sunderlandu. V té době měl být silně zadlužený, Burda později uvedl: „V Anglii dlužil a vedl nepořádný život.“

Důvod úletu jasný není, údajně měl dostat od gestapa za úkol uletět s modernější kanonovou verzí hurricanu. Smysl to ovšem nedává, Němci se zmocnili několika hurricanů už při tažení do Francie. Další vývoj typu nebyl perspektivní, typ se už přeřazoval k perutím útočícím na pozemní cíle.

Další možností je, že měl za úkol uletět s letounem, který byl vybavený přístrojem IFF, jenž umožňoval Britům na radarech rozlišit vlastní letadla od nepřátelských. Je ale otázkou, zda jimi byly vybavené letouny nebojových jednotek.

Nelze vyloučit, že Přeučil utíkal z obav před prozrazením nebo se bál, že mu po soudu neumožní létat a bude muset zůstat v Británii. Akce nepůsobí jako dlouho plánovaná. Když bylo při soudním procesu zkoumáno Přeučilo duševní zdraví, lékaři dospěli k závěru, že má snížený intelekt, ale procesu rozumí. Dále byl označen za vztahovačného s paranoidními rysy, intrikánským chováním a schopností sugestivně působit na další lidi.

Význam měl jeho útěk především propagandistický. Hurricane s kódovým označením PA-A, poškozenou vrtulí s ohnutými listy byl vystaven v Berlíně v muzeu, kde byl zničen při náletu z 23. na 24. listopadu 1943.

Pro pražské gestapo byl Přeučilův úlet velkým úspěchem, protože ukazoval, že ne všichni Češi jsou proti Němcům, ale jsou i tací, kteří je podporují. Za svůj čin dostal na konci roku 1941 deset tisíc říšských marek. To už se upsal gestapu, vázací akt podepsal 30. září a měsíčně dostával 1800 korun.

Nejprve měl na fotografiích identifikovat Čechoslováky bojující v zahraničí. V listopadu 1943 byl poslán do Terezína jako špeh do cely s odbojáři. Když se v roce 1944 prozradilo, že byl udavač, zapojil se v létě do procesu proti zajatým československým pilotům.

Udával však v ještě roce 1945 své sousedy z Měchenic za poslech zahraničního rozhlasu. Malíř Josef Hurt za to zaplatil životem, v půlce dubna zahynul v terezínské v Malé pevnosti. Sám přitom měl strach, přestal chodit do práce a nechodil do svého pražského bytu a schovával se u milenky.

Pro koho Přeučil pracuje, se v té době již vědělo, už 9. května na něj vydalo pražské policejní ředitelství zatykač. O deset dní později byl zatčen v Měchenicích a převezen do Prahy. Odsoudil ho 14. dubna 1947 mimořádný lidový soud k smrti za to, že jako agent gestapa podporoval nacistické hnutí, a za vojenskou zradu.

Ještě ten den byl popraven: „V trestní věci proti Augustinu Přeučilovi, narozenému 3. VII. 1914 v Třebsíně, okres Neveklov… pro 3/1, 1, 11 retribučního zákona byl vykonán rozsudek smrti v 9.50 hod. večer na nádvoří pankrácké věznice.“

Jeho manželka se však do konce života pokoušela Přeučilovo jméno očistit, byla přesvědčena, že je nevinný, což ukazuje, jak schopný byl Přeučil manipulátor.

Ladislav Kudrna: Českoslovenští letci v německém zajetí 1940–1945, Naše vojsko 2005

Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu 2. část 1941, Svět Křídel 2000

Jan Němeček, Daniela Němečková: Prototyp zrady, Epocha 2015