Článek
Líza ještě za války pracovala v Milíčově domě na pražském Žižkově pro chudé děti. Ten za první republiky založil český sociální pracovník Přemysl Pitter ve stejném roce, kdy se Adolf Hitler v Německu roku 1933 chopil moci. Do zařízení (MILIDU) poté docházely děti emigrantů, kteří museli uprchnout z nacistického státu. V době německé okupace Československa dům fungoval jako centrum tajné podpory pronásledovaných židovských rodin.
Podle záznamů z deníků přišla Líza do Milíčova domu poprvé 15. října 1938. „Až do roku 1940 se věnovala výchovné práci s dětmi ze sociálně slabých rodin. Působila zde jako učitelka rytmiky a vedla také nápravná ortopedická cvičení pro děti s vadným držením těla,“ uvedla Magdalena Faltusová, archivářka z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze.
Akt zasazení památníčků do chodníku v Havlovské ulici
V dubnu 1939 se Líza Sattlerová provdala za chemika Alfréda Karpeho, který u nich bydlel jako podnájemník v Karlíně - její rodina tam vlastnila nemovitost. Mladí manželé se následně několikrát stěhovali a nějaký čas žili právě v Havlovské ulici. Zpočátku se jim dařilo bydlet ve vlastních bytech, od jara 1941 už se ale museli sestěhovat s mnoha dalšími Židy v rámci nacistické šikany do bytu hromadného.
Nicholas Winton při záchraně dětí ze spárů nacistů pracoval v týmu. Připomenou to nové pražské ulice
Během pokračující perzekuce byli manželé nadále tajně podporováni a navštěvováni Přemyslem Pittrem.
„V říjnu 1940 si manželé Karpeovi podali žádost o vystěhování do Šanghaje, před nacistickým pronásledováním ale nebylo úniku a dne 21. října 1941 byli deportováni druhým transportem z Prahy do Lodže,“ dodala Magdalena Faltusová.
Do ghetta v polské Lodži bylo z Prahy vypraveno prvních pět transportů v říjnu a listopadu 1941. „Manželé Karpeovi a další pražští Židé, kteří odjeli z nádraží Praha-Bubny ještě normálními osobními vlaky, byli šokováni podmínkami panujícími v přeplněném ghettu, jehož populace se na podzim uvedeného roku zvýšila o 20 tisíc nových vězňů,“ dodala archivářka.
Detailní pohled na památné kameny zmizelých manželů Karpeových v Praze 6
Stále se zhoršující podmínky v ghettu způsobily, že zhruba 43,5 tisíce lidí zemřelo na následky podvýživy, zimy a nemocí. Od ledna 1942 probíhaly z Lodže deportace do nedalekého Chełmna, kde byli vězni zabíjeni v pojízdných plynových komorách – včetně manželů, jimž patří kameny zmizelých.
Na projektu položení Stolpersteine se podílela Národní pedagogická knihovna J. A. Komenského, Nadační fond Přemysla Pittra a Olgy Fierzové a Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holokaustem.
Milíčův dům byl pojmenován po reformním kazateli Janu Milíči z Kroměříže, který se ve 14. století věnoval péči o chudé. Hlavní myšlenkou Milíčova domu bylo poskytnout dětem bezpečné místo, kde by mohly trávit volný čas nebo třeba dělat školní úkoly.
„Po válce zde Přemysl Pitter a jeho spolupracovníci zorganizovali ‚akci zámky‘, během které byly zachráněny stovky dětí, které přežily koncentrační tábory. Nicméně v roce 1951 přinutili komunisté Pittra k emigraci,“ řekl Novinkám historik Jiří Klůc.
Fotografie Milíčova domu v roce 1933 zachycuje děti, o které se zde pečovalo.
