Článek
Na svět přišel 28. ledna 1897 v pražských Košířích jako druhý z pěti synů. V mládí se stačil vyučit tiskařským sazečem, než jako čerstvě plnoletý narukoval do první světové války. Bojoval v řadách rakousko-uherské armády na italské, ruské a srbské frontě. Poté, co se zocelen bojišti vrátil do vlasti, dotáhnul to až na technického ředitele tiskárny Melantrich, zplodil dvě dcery a působil v řadách Junáka, kde získal přezdívku Bílý Vlk.
Když v březnu 1939 začala německá okupace Československa, rozhodl se Mádl vstoupit do odboje, v němž měl na starost protirežimní tiskoviny.
„Plnil především úlohu informační a organizační. Obstarával finanční prostředky na výrobu ilegálních letáků a časopisu V boj, jehož redakci podporoval papírem,“ uvedla historička Magda Veselská z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
„Snad každý leták, vydaný ilegálně nebo shazovaný z letadel, se dostal Mádlovi do rukou. Dostával také české zahraniční noviny, zprostředkovával dodávky zbraní, dával v naší reprodukci fotografovat choulostivé dokumenty,“ vybavoval si Mádlův kolega z tiskárny a rovněž odbojář František Ročeň.
Komiks Antonína Mádla jménem Cesta křížová popisuje výslechy gestapa na konci srpna 1940 v Petschkově paláci.
Relativně brzy se proto Mádl dostal do hledáčku nacistických vyšetřovatelů. Měl zrovna týden před svatbou, když ho za odbojovou činnost 26. srpna 1940 zatklo a brutálně dlouhé měsíce vyslýchalo gestapo v pražském Petschkově paláci.
Následně si u něj jeden z vyslýchajících poznamenal: „Obzvláště prolhaný, takže dodnes nebylo možné získat jasnou představu o jeho celkové činnosti.“
Ještě než v zimě 1944 na Mírově podlehl plicní nemoci, vystřídal několik věznic – včetně té vazební v Gollnowě, odkud roku 1941 své snoubence Boženě Pátkové (1907–1973) propašoval v oblečení zašité komiksy kreslené na kapesnících, které v polské káznici zhotovil.
„Podle legendy použil jako psací prostředek vlastní krev. Kresby zachycují jeho dosavadní zážitky z Petschkova paláce v Praze, Pankráce i Gollnowa,“ dodala historička.
Mádlovo výtvarné ztvárnění tzv. biografu v Petschkově paláci, kde čekající na výslech museli sedět na lavicích, zatímco bylo slyšet bití vyslýchaných gestapem.
Na začátku března 1942 byl po vazebním věznění spolu se svou odbojovou skupinou postaven před Lidový soudní dvůr v Berlíně.
Za svůj podíl na vydávání a distribuci ilegálního časopisu V boj dostal výše zmíněných 10 let vězení. K výkonu trestu byl nejprve poslán do Ebrachu v Bavorsku.
V biografu čekali dlouhé hodiny za nepředstavitelného tlaku…
Mádl se při výkonu trestu v Ebrachu choval statečně i přes nepředstavitelné útrapy.
„Jeho nepoddajná povaha těžce snášela lidské pokořování, a proto se často dostával do konfliktu s hloupě nadutými dozorci… Duch jeho nikdy nepodléhal, ale pozvolna podléhalo tělo. Stravování se zhoršovalo a robota se stávala tvrdší. Stavěli jsme v posledních měsících dráhu, deset hodin denně jsme kopali krumpáčem, nakládali a vozili hlínu a vláčeli těžké kolejnice,“ dodal ve vzpomínkách Ročeň, který jakožto člen Mádlovy skupiny skončil ve stejném vězení.
V komiksu Mádl popsal průběh vyšetřování: „Výslech u komisaře na pokoji č. 125 začal přátelskou rozpravou a končil pěstním zápasem, při němž jsem byl vždycky poražen a sotva jsem se doplížil do ,biografu‘. No, chvála pánu bohu, vydržel jsem to. Nepodlehl jsem!“
