Arbitráže mohou přijít Česko na 60 miliard korun

Arbitráž se stala v ČR novým fenoménem. Existují hlasy tvrdící, že jejich počet bude narůstat, protože to, co odpovídá české legislativě je mnohdy v rozporu s legislativou mezinárodní.

Zatím Česká republika prohrála spor se CME kvůli televizi Nova. Má jí zaplatit 10,4 miliardy korun plus úroky. Nyní se u jiné arbitráže dožaduje zrušení tohoto verdiktu.

"Právu vlastnit majetek odpovídá i povinnost jednotlivých států chránit fyzické a právnické osoby před neoprávněnými zásahy do výkonu vlastnických práv. Tato povinnost je zakotvena nejen v řadě vnitrostátních právních řádů, ale i na mezinárodní úrovni, kde se s ní můžeme setkat v celé řadě dvoustranných i mnohostranných mezinárodních smluv," řekl Právu Vladimír Balaš, bývalý člen Ústavu státu a práva, který vypracoval posudky pro parlamentní komisi vyšetřující pád IPB.

Arbitráže se však nemusí týkat jen nedostatečné ochrany majetku ze strany státu. Může jít i o spor mezi dvěma komerčními subjekty. Arbitrážní řízení například zahájila IP banka (nynější název bývalé IPB), a to proti Československé obchodní bance (ČSOB). Předmětem sporu je smlouva o prodeji podniku IPB, na jejímž základě získala celou bilanci tohoto bývalého peněžního ústvau právě ČSOB.

IP banka považuje smlouvu za neplatnou a žádá náhradu škody ve výši zhruba 40 miliard korun. Spor se řeší u mezinárodní obchodní komory v Paříži (ICC). Místem konání ale bude Vídeň a vzhledem k tomu, že všemi třemi arbitry jsou Češi, je jednacím jazykem čeština. "Arbitři jsou jmenováni a nyní se připravuje osnova, která stanoví, na které otázky má vlastně řízení odpovědět," řekl Právu místopředseda představenstva IP banky Tomáš Kopřiva.

Jednou z hlavních výhod arbitráže, kterou mohou využít jak fyzické, tak právnické osoby, je její rychlost. "Rychlost je zejména výhodou ve srovnání s průběhem českých soudů. Mnohdy je arbitráž ale také využívána proto, že to přímo vyplývá ze smlouvy. Například u investic využití arbitráže přímo vyplývá z mezinárodních smluv o jejich ochraně," upozornil Richard Wagner z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol.

Arbitr může být jeden, anebo mohou být tři. V případě jednoho se na něm samozřejmě musí obě strany dohodnout. Pokud se využije tříčlenný arbitrážní tribunál, jmenuje každá strana jednoho arbitra a tito dva se musí shodnout na třetím. Tak je tomu alespoň u nejvyužívanějších mezinárodních pravidel (ICC a UNCITRAL) i u Rozhodčího soudu v Praze při Hospodářské komoře ČR. "Arbitři sice předkládají argumenty stran jež zastupují, ale jsou nezávislí, nemusí hlasovat pro svoji stranu," zdůrazňuje Wagner. Jsou-li arbitři jmenováni, záleží už jen na nich, jak rychle rozhodnout.

Rozhodnutí má povahu soudního verdiktu. Na základě Newyorkské úmluvy z roku 1958 uznává arbitrážní rozhodnutí z jakékoliv signatářské země 132 států. Do roku 1994 se používala tato řízení jen pro mezinárodní spory, nyní i pro spory uvnitř jednoho státu.

"Vnitrostátní právní řád při rozhodování o mezinárodněprávní odpovědnosti státu nehrají příliš velkou roli. O tom ostatně svědčí i rozhodnutí ve sporu mezi Českou republikou a CME," zdůrazňuje k mezinárodním arbitrážím Balaš.

Jednání arbitráže je vždy jednoinstanční. Rozhodnutí je konečné a není vůči němu opravných prostředků. "V zásadě odvolání není možné, pokud se strany nedohodnou jinak," potvrdil Wagner. V případě arbitráže mezi CME a Českou republikou se nyní ČR neodvolává proti verdiktu, ale žádá zjištění, zda byl spor veden podle pravidel. "Když třeba bude v pravidlech, že obě strany mají právo se vyjádřit, a tribunál to některé straně neumožní, půjde o porušení pravidel. Ve Stoskholmu se teď bude arbitráž se CME posuzovat podle švédských pravidel," dodal advokát.