Článek
Se závěry pracovní skupiny zásadně nesouhlasila opozice, ale ani obyvatelé Bedřišky, kteří na zastupitelstvo dorazili, a dokonce město požádali o to, aby si finské domky s pozemky mohli odkoupit a sami si osadu opravit. Ani s tím však vedení Ostravy nesouhlasilo.
„Tak, jak jsme to dnes schválili, tak městský obvod Mariánské Hory a Hulváky může pokračovat v tom, co dělá (ukončuje nájemní smlouvy, pozn. redakce). Je potřeba zdůraznit, že Bedřiška je věc obvodu, ne města. My ale tamní situaci budeme dále sledovat a dozorovat, aby tam nedošlo k porušení zákona u nájemních smluv, které budou postupně ukončovány do roku 2029,“ uvedl ostravský primátor Jan Dohnal (Spolu).
V Bedřišce funguje i doučování pro děti.
Jiřina Štanglerová na zahradě před propojeným finským dvojdomkem, kde žije 25 let.
To, že bývalé vedení města připravilo projekt na rozvoj v Česku unikátní osady a město za studii a projekt již zaplatilo kolem 40 milionů korun, prý podle primátora nevadí. „To není poprvé, kdy město vynaložilo takové peníze na projekt, který se nakonec nerealizoval. A děje se to nejen v Ostravě, ale i v dalších českých městech,“ vysvětlil primátor s tím, že město opravdu nemá finance ve výši kolem 600 až 800 milionů korun na rekultivaci Bedřišky.
„Ta lokalita prostě pro město není priorita. Rozumím tomu lidskému příběhu, který se tam odehrává. Je to úžasná věc, že se ti lidé dokázali nastartovat, osadu zvelebili a zapojili se do běžného života. Máme s obvodem domluvu, že jim všem bude nabídnut obecní byt,“ dodal ještě primátor. Podle něj je pak ještě další možnost, že se romské rodiny mohou přestěhovat do Vesničky soužití, kde se staví nové domky.
Z ghetta se stala fungující kolonie, kde děti chodí do školy a dospělí do práce.
Přestěhování pod sociální dohled je podle lidí krok zpět
Opoziční zastupitel a bývalý ostravský primátor Tomáš Macura (JDETO!!!), za jehož vedení projekt na rozvoj Bedřišky vznikl, však s rozhodnutím města nesouhlasí. „Chtěli jsme Bedřišku s unikátní komunitou zachránit. To, že tamním romským rodinám město nyní nabízí přestěhování do Vesničky Soužití, tedy do jakési rezervace se sociálními službami, je neuvěřitelné. My se tady bavíme o rodinách, které platí běžně nájem, chodí do práce a jejich děti do škol, tak proč by měly být pod sociálním dohledem?“ ptal se Macura a dodal, že vedení města zřejmě vůbec nepochopilo pojem komunita.
Historie ostravské kolonie Bedřiška
Bývalá hornická kolonie s finskými domky ležící v ostravském obvodě Mariánské Hory a Hulváky je pojmenována podle zaniklého kamenouhelného dolu Bedřich. Obvod ještě za vedení starostky Liany Janáčkové do osady sestěhoval problémové romské rodiny, takže zde až do roku 2010 bylo ghetto, kde každodenně zasahovala policie. V roce 2010 tu byl řešen i žhářský útok.
V roce 2010 zde začaly systematicky pracovat neziskové organizace a za pomoci sociálních pracovníků a dalších odborníků se z ghetta stala fungující kolonie, kde vedle sebe žijí v klidu romské i neromské rodiny, které společně tráví volný čas a pomáhají si.
Obvod se Bedřišku snažil vystěhovat už dvakrát, nyní jde o třetí pokus. Vždy se zvedla vlna nevole od místních.
Bývalé vedení města Ostravy v čele s primátorem Tomášem Macurou v roce 2019 nechalo zpracovat studii na revitalizaci současné Bedřišky s tím, že nájemníci mohou v místě zůstat a projekt sociálního začleňování zde bude dále fungovat. Mariánskohorská radnice však s opravou finských domků nesouhlasí. Tvrdí, že na to obvod nemá peníze a že jsou domy za svou životností. Po opravě by rodiny musely obci platit mnohem vyšší nájem než nyní. Osadníci se ale tomu nebrání, naopak s tím počítají.
Současné vedení Ostravy kvůli sporům založilo pracovní skupinu, která řeší budoucnost Bedřišky.
„Realizace tohoto plánu by znamenala zničení naší komunity, kterou jsme za posledních patnáct let s velkým úsilím a srdcem vybudovali. Vystěhování obyvatel Bedřišky do Vesničky Soužití by byl vlastně krok zpět. Vždyť oni už se naučili postarat sami o sebe a vytvořili fungující nezávislou komunitu,“ reagovala mluvčí Bedřišky Eva Lehotská.
Petr Sklenařík se z Bedřišky odstěhovat odmítá. Žije zde od svého narození.
Takto vypadá jeden z vystěhovaných finských domků, který už zřejmě čeká jen na demolici.
Například romská obyvatelka kolonie Helena Polhošová uvedla, že až v Bedřišce si poprvé uvědomila, že se opravdu vyplatí se snažit. „Zažila jsem zde, že mi někdo věří, mně totiž jako Romce v tomto státě nikdo nevěří. Nepotřebuji žádnou sociální službu, která mi poleze do domu a bude mi říkat, jak mám žít. My se jako komunita o sebe dokážeme postarat sami,“ řekla.
Podle Lehotské si radnice obvodu a města neuvědomují, že vystěhování a rozdělení komunity na dvě lokality znamená ztrátu vzájemných vztahů a podpory, které jsou pro Bedřišku životně důležité. „Naše komunita je jako rodina, kde každý na každého dává pozor a je ochoten pomoci. Tento duch solidarity a vzájemné podpory je to, co dělá Bedřišku unikátní a silnou,“ shrnula Lehotská.
