Bém: Babiš byl zákeřně a destruktivně ovlivněn

Ne.

Vlastně mě to nepřekvapilo, ale zklamalo. Znám pana premiéra. Má jednu výhodu a nevýhodu v jednom. Jeden den vnímá nějaký problém z dílčí perspektivy, druhý den na základě nových informací názor změní i o 180 stupňů. Takže překvapení jsem neprožíval, ale zklamání netajím.

Je to koordinátorka pro duševní zdraví. Tahle vládní priorita vznikla tak, že jsem Andreje Babiše ještě dávno před volbami přemluvil a napsal jsem ten kousek programového prohlášení vlády, který se duševního zdraví a politiky závislostí týká. Klobouk dolů, že to přijal.

Dobře, ale je tu resuscitovaná Rada vlády pro duševní zdraví. A nemá to jednoduché.

Takže to vnímám jako svou iniciativu, která získala podporu premiéra.

Jestli mohu něco vynést z dnešního jednání s vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha, tak mi řekla, že to nemůže dělat Dita Protopopová. Takže si odnáším z jednání větu, že Dita Protopopová nebude řídit drogovou problematiku. A ani nemůže, protože nemá zkušenosti. Odborná obec by ji neakceptovala.

Už nejsme v době jako za bolševika. Kdy bolševik přišel a řekl: takhle to bude, a my, ať jsme si o tom mysleli, co jsme chtěli, jsme sklapli podpatky a mlčeli. To dnes není. Součástí rady vlády jsou odborné společnosti, zástupci poskytovatelů adiktologických služeb, zástupci pacientských organizací, zástupci občanské společnosti. A to je dobře. Copak je normální dělat politiku „o nás, bez nás“?

Dobře, je to možné, ale nemůže to fungovat. Nevidím žádnou jinou zemi okolo nás, kde by za tak málo peněz bylo v oblasti protidrogové politiky vykonáno tak strašně moc muziky.

Při Radě vlády je 17 nebo 18 zaměstnanců i s dohodáři. Řídí systém péče, který je reprezentován 400 specializovanými programy a 300 institucemi, který má šest až sedm tisíc zaměstnanců. Je to systém, který obsahuje první kontakt s ohroženým klientem, terénní práce, krizové intervence, nízkoprahovou péči…

Mnoho zemí se po nás opičí. Žádají nás, abychom jim sdělili naši protidrogovou strategii, legislativu, abychom sdíleli naše zkušenosti.

S Andrejem Babišem bych měl hovořit o víkendu. Zatím jsem hovořil jen s Tünde Barthou.

Je to vedoucí Úřadu vlády, manažerka, vyšší úřednice, která do odborných agend nezasahuje, nevstupuje a netají se tím, že jim nerozumí. My jsme se dnes bavili spíš o procesních otázkách. Obhajovala své kroky.

Ne. Nevysvětlila.

Jsou tři hypotézy. První hypotéza je administrativní složitost. Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí má pod sebou obrovský složitý systém. Chápu, že ten, kdo to chce mít nalajnováno, touží po jednoduchých řešeních, se chce takto složité agendy zbavit.

Já v tom Tünde Bartha rozumím. Chápu, že nechce nést odpovědnost za dotační tituly, financování adiktologických služeb.

Ten systém je moje dítě. Vymyslel jsem ho za Ivana Kočárníka a Václava Klause. Tehdy jsem jim říkal, že buď vytvoříme robustní systém státem řízených institucí, které se budou věnovat terénní práci, vyhledávání ohrožených lidí, nízkoprahovým službám, kontaktním službám, výměně jehel, aby se nešířily smrtelné infekce, nebo vytvoříme subtilnější a ekonomicky efektivnější systém garance těchto služeb prostřednictvím nestátních neziskových organizací.

Po obsáhlé debatě Ivan Kočárník řekl, že závěr je zřejmý a budeme to dělat tak, aby to stálo co nejméně peněz.

Z perspektivy ochrany veřejného zdraví máme fenomenální výsledky. Žádné epidemie AIDS, žádné epidemie žloutenek. Co se nelegálních drog týká, máme unikátně dobrá čísla, která se týkají intoxikace, předávkování, celkové morbidity. Když to porovnáme s ostatními zeměmi, tak máme nejlepší výsledky v Evropské unii.

Národní protidrogová centrála v čele s Jakubem Frydrychem nedělá nic jiného, než že zásobuje média alarmistickými zprávami o mrtvých dětech. Ale podívejte se na realitu. V České republice ročně zemře v důsledku chronického kouření tabákových výrobků 18 tisíc lidí, sedm tisíc lidí v důsledku chronického užívání alkoholu nebo intoxikací alkoholem.

Ročně umírají lidé, kteří jsou závislí na psychoaktivních lécích. Osm set tisíc obyvatel České republiky patří do kategorie ohrožených závislostí na těchto psychoaktivních lécích, které jim často předepisují praktičtí lékaři.

Národní protidrogová centrála hovoří o 17 intoxikacích na kratom. Ale když se na to podíváme, tak dvě třetiny z nich nebyly intoxikace kratomem, ale kombinací kratomu s látkou, jako je alkohol. Takže to byla nepravdivá zpráva, řekl bych zpráva poplašná.

To je hypotéza číslo dva. Národní protidrogová centrála a orgány zákonné represe chtějí otočit naruby současnou strategii, která je postavená na vyvážené pragmatické politice a vědeckých faktech, které kategoricky odmítají prohibiční přístupy a válku proti drogám.

Máme data, že společnosti nejvíce škodí jak hyperprohibiční přístupy, tak i opačné hyperliberalizační přístupy. Nejnižší společenské náklady nese oblast regulačních opatření.

Když slyším z úst generála Frydrycha, že je čas, abychom se z prodrogové politiky přeorientovali na protidrogovou politiku, tak se mi v nadsázce otevírá kudla v kapse. To je takový verbální zločin a neúcta k práci, kterou jsme udělali… Česká protidrogová politika ve své 35leté historii není vůbec prodrogová. Je velmi přísně regulační.

Myslím, že Národní protidrogová centrála zločinně pojmenovala něco, co není pravda, jenom proto, aby byl pan generál Frydrych více vidět a aby se dostal do pozornosti pana premiéra.

Jsem přesvědčen, že Andrej Babiš byl mimořádně zákeřně a destruktivně ovlivněn dvouměsíční masáží Národní protidrogové centrály. A opravdu se obávám, že Jakub Frydrych překročil elementární rámec slušnosti. Velmi mě to mrzí.

Ano. Kdybyste se mě zeptala, jak rozumím tomu, co Národní protidrogová centrála poslední dva měsíce dělá, tak odpovím: je to kouřová clona. Chtějí se zbavit odpovědnosti za to, že nefunguje vymáhání práva.

Jedna věc je, že se sem přiveze 600 tun kratomu z jihovýchodní Asie, protože to není zakázaná látka. V tom mám s Jakubem Frydrychem stejný názor, že je to chyba a je nutné to odstranit a řešit. S nabídkou kratomu si mají poradit orgány zákonné represe, s poptávkou si musíme poradit my v oblasti preventivně-léčebných opatření.

Moje hypotéza je, že se teď protidrogová policie snaží alibisticky vykroutit z toho, že neumí vymáhat právo. Máme sto licencovaných obchodů, které mohou prodávat kratom za přísně omezených podmínek. Policie by měla potlačovat černý trh, měla by se vypořádat s prodejem kratomu v nelicencovaných obchodech.

Takže to je druhá hypotéza, proč byl Bém odvolán z role národního protidrogového koordinátora.

Ta už je hodně personifikovaná. Adiktologické služby ctí přístup založený na datech, věnuje se jim velké množství odborníků, kteří mají zkušenosti a úctu k faktům. Je to pestrá plejáda psychiatrů, psychologů, hygieniků, adiktologů.

Peníze jsou rozdělovány jen certifikovaným zařízením. Kdyby byly rozdělovány tak, jak se to komu hodí, kamarádům bez ladu a skladu, tak první, kdo to odnese, budu já, ale druhý bude systém, který vytváříme. Byl jsem si velmi dobře vědom této odpovědnosti. Proto byla Česká republika první, která přišla se standardy léčebné péče, s certifikačním modelem, který garantuje, že adiktologická služba, která dostává veřejné peníze, splňuje náročné penzum povinností.

Takže má třetí hypotéza je, že bylo složité se z úřednické pozice postavit proti Bémovi a „armádě“ odborníků, kteří argumentačně shodí každý naivní názor, který je postavený na zbožných přáních a nemá nic společného s realitou a fakty. Je těžké s nimi mluvit a argumentovat. Jsme složitá komunita.

Česká republika není v žádném rozpočtovém ráji. S velkou pravděpodobností rok 2027 bude zatraceně bolestivý, nebudou peníze v rozpočtu a vláda bude donucena šetřit.

Bude se muset šetřit všude. A teď si představte, že by přišli za mnou a řekli, že je potřeba udělat dvacetiprocentní škrty. A já jim vysvětlím, prostřednictvím ověřených dat, že když budeme šetřit, tak to v konečném důsledku přinese obrovské náklady kvůli zdravotním a sociálním důsledkům. Je levnější investovat do prevence než do léčby.

Odborná obec by se škrtům postavila. Toto byl zřejmě nemoudrý pokus se jí zbavit. Pokud bych se na to díval válečnou terminologií, tak to byl pokus odstranit silné hráče z bitevního pole.

Považuji ho za velmi schopného ministra. Sdílím s ním názor, že je třeba dobře regulovat alkohol i tabák. Ale tato agenda pod ministerstvem nemůže fungovat. Jenže Vojtěch nemůže říct nic jiného, než že to bere jako výzvu. Co by tak asi mohl říct jiného.

Jestli existuje jeden resort, který se opravdu neumí dotknout jakéhokoliv meziresortního přesahu, tak je to ministerstvo zdravotnictví. Třicet pět let s ministerstvem řešíme problém, jak financovat služby na zdravotnicko-sociálním pomezí. Výsledek je nula.

Kdyby to bylo tak snadné, tak už to dávno je. Ministerstvo to prostě neumí, nedokáže a nebude to dělat. To byl také jeden z mých argumentů v rozhovoru s vedoucí Úřadu vlády Tünde Barthou a ona reagovala jako vy. A já jí řekl: Paní vedoucí, není to náhodou naivní fantazie, že něco, co tu funguje 37 let, se lusknutím prstu změní?

Ano. Paní vedoucí se ptala, co je třeba udělat, aby byla uspokojena odborná obec a adiktologické služby. Já si myslím, že už to úplně nejde. Ale je možné snížit rozsah škod. Klíčový prvek je garance dlouhodobé ekonomické udržitelnosti systému prostřednictvím agentury a agenturního financování, klidně po vzoru Národní sportovní agentury.

Byla by to instituce, která by měla svůj rozpočet, povinnosti, odpovědnost, ale také svá práva a autonomii.

Druhý krok je vytvoření fondu prevence závislostních poruch. Na daních se vyberou desítky miliard z hazardu, stovky miliard na daních z tabáku a alkoholu, jednotky miliard se mohou vybrat na základě zdanění psychomodulačních látek. Jsou to příjmy rozpočtu ve výši stovek miliard. A pak je tu 1,5 miliardy, které se věnují celkově všem adiktologickým službám, včetně státních institucí a klinik.

Jednal jsem s paní vedoucí Úřadu vlády přes hodinu. Bylo to slušné, nekonfrontační. Bylo to o kladení otázek a odpovědích.

Sdílel jsem s paní vedoucí svůj pohled na věc. Myslím si, že jakmile se lavina utrhne, tak se nedá zastavit. Když vláda přijde se vstřícnými návrhy, kompromisem, který umožní vytvořit aspoň iluzi, že to neskončí katastrofou, tak můžeme minimalizovat škody.

Jeden z výstupů schůzky byl, že Dita Protopopová nemůže dělat agendu, které nerozumí. Druhá otázka byla, co dostane Bém za nabídku. Ale já mám sebeúctu. Při nedůstojnosti toho kroku, i jak ho vláda udělala… Já netoužím být náměstkem ministra, ani ministrem, já netoužil ani po tom být protidrogový koordinátor.

Nejsem kam vítr, tam plášť. Kostky v Praze už jsou dávno vrženy. Mám rád své zdraví. Nechci se tam vrátit.