Článek
Významný historik architektury Zdeněk Lukeš označil záměr magistrátního Institutu pro plánování a rozvoj umožnit zástavbu piazzetty před hotelem InterContinental až sedmipatrovou budovou za zásadní chybu, která by navždy zničila dosavadní genius loci celého prostoru. Co o tom jako pražský zastupitel soudíte?
S názorem pana architekta Lukeše souhlasím. Nejsem sice ani architekt, ani urbanista, ale opravdu pochybuji o tom, že by bylo naším úkolem zastavět každou volnou plochu, každou škvírku v centru našeho hlavního města, a to říkám jako člověk, který naopak výstavbu, rozšiřování města či stavby obchvatů a radiál podporuje.
Podle mého názoru se má ve městě jednak kultivovat veřejný prostor, což se týká třeba právě této piazzetty, a pokud jde o výstavbu a rozšiřování města, tak to se má primárně dít v prostorách pro to vhodných, jako jsou brownfieldy. Zkrátka v místech, kde to má logiku, typově Vysočany, Hloubětín, Nákladové nádraží Žižkov, Bubny.
Nynější pohled na náměstí Curieových z Bílkovy ulice.
Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.
Tou logikou myslím, že dnes jde o zanedbané, nepřístupné plochy, hyzdící okolí, s nebezpečně se rozpadajícími stavbami, bývalými továrnami, halami a podobně. Tam je prostor pro realizaci developerských projektů ku prospěchu všech občanů, města a investora.
Celá desetiletí se o změně územního plánu, která by umožnila zničit piazzettu na náměstí Curieových před hotelem, nemluvilo. To začalo až poté, co pozemek s hotelem jako nezastavitelnou plochu koupili slovenští miliardáři Ivan Jakabovič a Patrik Tkáč, kteří by na změně územního plánu vydělali stamilióny. Zdá se mi to zvláštní. Máte na to nějaký názor?
Je pravda, že jsem se o tomto záměru dozvěděl z médií. Přitom o takových zásazích a změnách se normálně diskutuje roky, a to i u nekontroverzních projektů, které nezasahují do Pražské památkové rezervace.
V těchto případech já dodávám, že bohužel se diskutuje roky. Jinak je samozřejmě logické, že soukromý vlastník bude vždy tlačit na to, aby se na jeho pozemcích dalo stavět co nejvíce a co nejvýše.
Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.
Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.
Úkolem celého procesu schvalování změn územního plánu pak je odolat případným tlakům a dát celému procesu srozumitelnou a uchopitelnou vizi rozvoje města, jasná a transparentní pravidla a předvídatelné zásady. A tady mi to rozhodování někdy přijde poněkud zvláštní a nepředvídatelné.
Na jedné straně jsme schopni zablokovat stavbu malého rodinného domku někde na okraji Prahy kvůli údajnému zásahu do zeleně, abychom naopak dali zelenou takové stavbě sto metrů od Staromáku, v srdci Prahy.
Ve světle všech těchto okolností je logická otázka, zda pro metropolitní plán, který bude tuto dalekosáhlou změnu obsahovat, zvednete v zastupitelstvu ruku.
Na to je ještě brzy – troufám si tvrdit, že nakonec v plánu projekt v této podobě navržen nebude. Pokud by byl, nehlasoval bych pro něj, stejně jako nyní nepodpořím změnu územního plánu směřující k výstavbě tzv. Zlatého vejce u Štefánikova mostu a Revoluční třídy.
Tvorba Metropolitního plánu v Institutu plánování a rozvoje není jen věcí odbornou, ale i politickou. Neměli by se do kauzy vložit aktivněji politici? Radili jste se o věci v klubu ANO, početně nejsilnějším klubu na radnici?
U stavby, respektive změny tohoto typu a rozsahu, musejí být v souladu, a to bez jakýchkoliv pochybností, všechny úrovně, které se problematiky týkají – tedy pohled odborný (architektonický, kulturní), politický, případně ekonomický.
U odborné úrovně jsem si se zaujetím přečetl rozhovory s architekty Gebertem a Lukešem, kteří se v kritickém pohledu na tuto stavbu vzácně shodovali. Pokud jde o rovinu politickou, tam mi vadí kontrast rozhodování.
Patrik Nacher
My na jedné straně nemáme odvahu k tvorbě moderních, architektonicky zajímavých staveb, a to nejen pro veřejné účely, jakými jsou knihovna, galerie, koncertní sál a podobně, a pak na straně druhé bychom bez mrknutí oka odsouhlasili postavení sedmipatrové stavby kousek od Staromáku? To mi přijde jaksi nevyvážené.
Pokud jde o náš klub, tak tam jsme se o tomto záměru nebavili. Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba otevřít diskusi o možných alternativách využití této plochy, její kultivace. Navržená budova není jedinou možností a jistě ne tou nejlepší.
Vidíte možnost, jak problém vyřešit? Co by s pozemkem v Pražské památkové rezervaci mělo být?
Tady si dovolím jednu poznámku k fungování IPR. Tento institut na jedné straně řeší nebo se vyjadřuje k detailům, a někdy tak zbytečně prodlužuje a komplikuje například realizaci bezbariérových úprav tramvajových zastávek, křižovatek či přechodů nebo kosmetických stavebních úprav v centru města, aby na straně druhé benevolentně kývl na možnost stavby sedmipatrové budovy v srdci Prahy, která zcela nepochybně významně ovlivní nejbližší okolí a ráz prostoru na začátku Pařížské ulice. A navíc tuto kontroverzní změnu hájí. Musím říci, že tomu nerozumím.
V Pražské památkové rezervaci by se výrazné změny a zásahy, ať už jde o zcela novou výstavbu, nebo naopak o bourání domu, jako se to stalo svého času na Václavském náměstí, měly odehrávat s velkou mírou shody a citlivosti. To není výměna střešních tašek, okenních rámů či okapů. Bavíme se tu o nevratných zásazích do veřejného prostoru.