Vondra: Spory mezi vládou a prezidentem nás mohou vyřadit z jednání v Evropě

Určitá míra tvrdosti ve vyjednávání je v politice přirozená, ale civilizované země to dělají v civilizovaném rámci. Je také třeba zvažovat, co lze dát na papír a co se řekne v nějaké zákulisní konverzaci. Politika má vždy dvě strany: jednu zákulisní, druhou veřejnou. Ale vždy by měl vládnout respekt k partnerům, není-li cílem jednání úplně zbourat. Když to začíná připomínat mafiánské praktiky, je to špatně.

Myslím, že to bylo za hranou, a kladu si otázku, zda to byl záměr, nebo ne. Mohla to být chyba, že se někdo nechal vytočit. Ale pak je třeba si také klást otázku, zda byl záměr druhé strany tu první vytočit. Jak sleduji Petra Macinku, myslím, že to není žádný idealista, ale bezskrupulózní cynik.

Nevím, co tomu předcházelo, nechci to soudit. K politice patří míra nadhledu a schopnosti nenechat se vytočit na první dobrou. Protože když korespondenci zveřejníte, tak tím i pálíte mosty.

Mnohokrát se člověk dostane do situace, že je konfrontován s něčím, co nečeká, a klade si otázku, zda s tím ven. Platí pak pravidlo „dvakrát měř, jednou řež“. Musíte brát ohled na to, jaké to bude mít důsledky.

Zcela to zakrylo fakt, že vláda předložila návrh rozpočtu, který je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Deficit je vyšší o 70 nebo 100 miliard korun. S výjimkou Mojmíra Hampla se nikdo z ekonomů pořádně neozval. To je vážná věc.

Druhým důsledkem je dopad na českou zahraniční politiku. V posledních letech se Česku dařilo držet konsenzus nad naším zahraničně-politickým a bezpečnostním směřováním. Můžeme se hádat o domácí věci, to je legitimní. Ale nejsme velmoc, potřebujeme spojence v rozbouřeném světě, který teď čelí otřesům. Proto je mimořádně důležité, abychom měli v zahraniční politice shodu.

Začneme-li se o ní hádat, začneme-li vysílat nekonzistentní signály, oslabujeme důvěru státu navenek.

Změna přišla se změnou vlády, ne prezidenta. Členové vlády používají zahraniční politiku jako klacek k domácímu politickému souboji a k uspokojování svých voličů. Jejich rétorika přitom ovlivňuje politiku státu i navenek.

Problém nám způsobilo rozhodnutí Andreje Babiše v prosinci loňského roku, že se nebudeme podílet na zárukách pro ekonomickou pomoc Ukrajině. Ve všech dokumentech v Bruselu a Štrasburku se uvádí, že jsou tři země, které se neúčastní, nedělají se mezi nimi rozdíly a jsou řazeny podle abecedy: Česko, Maďarsko a Slovensko. To je zcela špatně, bylo to chybné rozhodnutí, které Česku nic nepřineslo, jen ostudu.

Nikdo nechápe, že Portugalsko a Irsko, které jsou Ukrajině na mapě nejvzdálenější, a Portugalsko není superbohaté, se toho účastní, ale my ne.

Další věc, vláda v rozpočtu významně snižuje výdaje na obranu. Dnes mají všichni v NATO reálný zájem plnit závazky, protože prezident USA Donald Trump je nemilosrdný a protože jsme všichni slíbili, že budeme směřovat k pěti procentům HDP. Jestli byl předpoklad, že letos půjde na obranu 2,3 procenta HDP, ale vláda přijde a řekne, že dá jen dvě procenta, tak je to zlom trajektorie a signál, že na obranu naše vláda kašle. Vysíláme ho v nejhorším možném okamžiku. Podkopává to naši autoritu a naše postavení navenek.

Naopak prezident naše závazky ctí.

Evropa byla dlouho zvyklá, že jsou důležitá krásná slova. Ale v měnícím se světě, který se významně posouvá a ve kterém evropské postavení slábne, a to i ekonomicky, budou důležitější činy. A o důležitých věcech rozhoduje vláda.

Je to snaha nerespektovat ustálená pravidla hry a je to špatně. Může to vést k tomu, že na příští jednání nepozvou ani jednoho. Kromě summitů NATO existují různá další setkání, která jsou méně formální a která nemají dopředu nastavené, kdo je pozvaný a kdo není. Na takových jednáních musí panovat maximální důvěra, proto se minimalizuje počet účastníků. Tohle nás může odsoudit k tomu, že na takových jednáních nebudeme.

V Polsku existuje kohabitace mezi premiérem Donaldem Tuskem a prezidentem Karolem Nawrockim, která Polsko z některých jednání v Evropě „vyřazuje“, například ze setkání Koalice ochotných. Protože v Evropě nechtěli, aby za Polsko seděli u stolu dva, a oni se spolu nebyli schopni dohodnout.

To může vést i k tomu, že žádné velvyslance mít nebudeme, protože podepsat je musí vláda i prezident. Pochopil bych, že by nová vláda chtěla pár jmen vyměnit. Vyhráli volby a šlo opravdu o obrovský balík velvyslanců, kteří byli schváleni dlouho dopředu. Ale zrušit vyslání všech je špatně.

Ale není důvod to řešit tím, že všechny „zaříznu“. Jedná se o kariérní diplomaty, nejsou tam žádné politické rychlokvašky.