Článek
K případnému vypnutí dezinformačních webů by mohly státní orgány přistoupit jen ve velmi výjimečných případech ohrožení státu, kdy proti němu cizí velmoc vede dezinformační boj. „Pokud pracuje uvnitř naší země. Na to je možné reagovat třeba tím, že se takto vypnou dezinformační weby,“ uvedl Fiala.
Upozornil ale, že návrh příslušného zákona je teprve ve stadiu úvah a vláda se na něm ještě neshodla.
Rozhodnutí o vypnutí webu by podle premiéra mělo být soudem ve lhůtě sedmi dnů přezkoumatelné a soud by je mohl zrušit. „Žádný boj s dezinformacemi ale nesmí vést k omezení svobody slova ani k omezení práva vyjadřovat názory, třeba i hloupé a založené na lži,“ řekl Fiala.
Dezinformační weby mají namále
Kabinet loni před koncem roku zřídil funkci poradce pro národní bezpečnost pro koordinaci boje s dezinformacemi či hybridními hrozbami, kterým se stal Tomáš Pojar.
Právě hybridní hrozby jsou novým fenoménem. Příprava zákona proti dezinformacím stále probíhá a počítá s tím, že blokace webů by by byla podmíněna ohrožením národní bezpečnosti, nikoliv na základě pouhého zveřejnění dezinformací.
Nemělo by se jednat o vymazání obsahu, ale zamezení přístupu k němu. Otázkou je technické řešení a případné sankce. Prvotní návrh ze strany ministerstva vnitra počítal s pokutami ve výši až 100 000 korun.
Dezinformace často šíří samotní uživatelé
Dezinformace se šíří sítěmi jako lavina – a je jedno, jestli se bavíme o koronaviru, válce na Ukrajině nebo úplně jiném tématu. Na webu jsou jich statisíce. Jak upozornily servery NPR a Poynter, nešíří je pouze jejich tvůrci, ale velmi často i samotní uživatelé.
Nejčastěji se totiž hoaxy a dezinformace šíří prostřednictvím sociálních sítí, jako je například Facebook či Twitter. I když se internetoví giganti snaží proti tomu bojovat, práci jim znesnadňují samotní uživatelé.
Smyšlené zprávy totiž často šíří dál – jednoduše věří tomu, co si na internetu přečtou. Není výjimkou, že některé zprávy mají desítky či stovky tisíc sdílení. Nevědomky tak pomáhají tvůrcům dezinformací, aby si vydělali pořádný balík peněz.
Podobné kauzy globálního dosahu jsou totiž pro tvůrce dezinformací hotový zlatý důl. Využívají strachu a paniky lidí, aby je nasměrovali na své webové stránky. Díky tomu následně profitují ze zobrazované reklamy, což dělá klidně i několik milionů dolarů.
KOMENTÁŘ: Scestná idea boje s dezinformacemi – Alex Švamberk
