Hlavní obsah

Šmarda: Kandidatury se nevzdám. Bylo by to bodnutí do zad Hamáčkovi

Právo, Karolina Brodníčková

Místopředseda ČSSD Michal Šmarda nemá v plánu vzdát se kandidatury na ministra kultury. Řekl to v rozhovoru pro Právo. Bral by to jako bodnutí do zad předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi. Nelíbí se mu ale, jak se situace okolo jmenování ministrem vleče.

Foto: Milan Malíček, Právo

Kandidát na post ministra kultury za ČSSD Michal Šmarda

Článek

Vzdáte se kandidatury na ministra, jak vám radí pardubický hejtman Martin Netolický?

Martinu Netolickému rozumím, on se na to dívá lidským pohledem, že mě osobně ta situace poškozuje a že by se mi ulevilo, kdybych se na to vykašlal.

On se pro něco podobného rozhodl před rokem, když opustil celostátní politiku, aby se mohl věnovat té regionální.

Je to v této bizarní době, kdy nás devastuje hnutí ANO, které k nám má vztah, jaký má, i politika pana prezidenta, pochopitelné.

Na druhou stranu já jsem ale těsně po odchodu Martina Netolického naopak do centrální politiky vstoupil a řekl jsem předsedovi Hamáčkovi, že mu pomůžu. Zároveň jsem mu řekl, že na nominaci nelpím, a pokud se vedení rozhodne nominaci změnit, tak to budu respektovat a nebudu to nikomu vyčítat.

Nejbližší mi říkají, že se na to mám vykašlat, věnovat se rodině a městu.

Když ale Jan Hamáček bojuje za nějakou věc, tak ho nebodnu zezadu do zad a neřeknu mu, že mu na ten jeho boj kašlu. To je věc, která se nedělá a týmový hráč jí udělat nemůže.

Kromě Netolického vám nikdo jiný neradí, abyste se stáhl?

Manželka a všichni moji nejbližší. Snaží se na to dívat z lidského pohledu.

Říkají, že se na to mám vykašlat, věnovat se rodině a městu (Šmarda je starostou Nového Města na Moravě) a že války s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem mám nechat bojovat jiné.

Když ustoupíte, nepřiznali byste tím de facto pravomoc Zemanovi rozhodovat o nominacích do vlády?

Teď jste udělala malou myšlenkovou chybu, když říkáte „Zeman“. Jde o pravomoc prezidenta. A to je podstatou problému. Miloš Zeman bude prezidentem ještě tři a půl roku, z toho dva a půl roku tu bude tato vláda. To všechno jsou krátké časové úseky, které nějak dopadnou. Zároveň se však v té samé době nastavují pravidla, jak bude fungovat další prezident, další premiér, další vláda. Nevíme, kdo tu bude a jak se kdo zachová, ale vytváříme pravidla na desítky let dopředu. A z tohoto pohledu je to podstatné.

Původně jste říkali, že pokud se vám nepodaří prosadit si do vlády lidi, které chcete, tak z té vlády odejdete. Kde je těmto slovům konec?

Je hrozně zajímavé, že všichni respektují to, že se pan prezident vyjádří – a to ještě písemně – jednou za čtrnáct dní až tři týdny a ČSSD musí reagovat hned, a když to za deset minut neučiní, tak se všichni diví, jak to, že není dostatečně „poskočná“.

ČSSD obvykle vydá za deset minut stanovisko na vyjádření pana prezidenta a ten zase tři týdny počká a neudělá nic a potom zase vydá nějaký výrok. Se vším respektem k tempu hlavy státu, pokud se ona vyjadřuje jednou za čtrnáct dní, tak to znamená, že máme také čtrnáct dnů na to, abychom k tomu přijali nějaké stanovisko.

Takže se k tomu vyjádříte až v pátek na předsednictvu?

Já určitě. Příští týden asi ještě vydám jedno prohlášení, protože ve mě zraje jedno osobní rozhodnutí, které si z toho beru. Ale všechno ostatní počká.

Co v něm bude? Nakonec se kandidatury vzdáte?

Nic takového neříkám. Jen říkám, že si nemyslím, že se do jednání předsednictva něco zásadního stane, kromě toho, že chci vydat jedno prohlášení, ale až ve mně uzraje.

Jak dlouho jste ochotni čekat na jmenování svého pátého ministra, kterého podle koaliční smlouvy máte mít?

Kdyby to bylo na mně, tak by ta situace byla vyřešena jakýmkoliv způsobem za čtyři dny. Jsem přesvědčen, že kdyby tu věc řešil kterýkoliv starosta menšího města, který je schopen město vést, tak by to měl vyřešeno také za čtyři dny. Kdyby to řešil manažer střední nebo menší firmy, tak také za čtyři dny. Ale řeší to tito lidé, řeší to jiný typ lidí, proto to trvá čtyři měsíce.

Jedním z důvodů, proč se věnuji vysoké politice, je to, aby se toto změnilo. Aby když někdo něco chce, nebo nechce, aby to prosazoval a nehrál kolem toho směšné hry.

Nechybí vám ministr při jednání o rozpočtu?

Chybí, ale nechybí nám, nýbrž České republice a ministerstvu kultury. Ústavní činitelé touto agónií způsobují věcné problémy i při řízení resortu, například i ve správním řízení.

Jste spokojen s tím, jak k věci přistupuje Jan Hamáček? Podporujete ho ještě?

Jan Hamáček mě vyzval, abych se stal místopředsedou strany, jsem tam kvůli tomu, že mě požádal, abych byl součástí jeho týmu. Kdybych ho nepodporoval, tak tam nejsem a ne­ucházel bych se o pozici ministra kultury.

Jan Hamáček chtěl, abych zkušenosti z komunální politiky přenesl do vlády. Kdybych dnes řekl, že ho nepodporuji, tak poplivu všechno, co tu celou dobu děláme.

Hejtman Netolický míní, že byste to měl na ministerstvu kultury stejně těžké, protože by vás nikdo nerespektoval.

Myslel tím zřejmě pana prezidenta a pana premiéra.

V resortu byste respekt měl?

Myslím, že s lidmi, kteří se věnují kultuře, mám vztahy dobré. Tam žádné problémy nejsou. Myslím, že pan Netolický měl na mysli pana prezidenta a pana premiéra. Ale zkuste mi říci jméno nějakého soc. dem. ministra, který má respekt pana premiéra a pana prezidenta.

Po posledních událostech těžko říct...

No, vidíte. Takže by to nebyla žádná nestandardní pozice.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám