Článek
S výměnou pánví, ve kterých skláři při každé směně zpracovávají 400 kilogramů skloviny, má co dělat sedmnáct chlapů ve dvou skupinách. První se stará o jejich samotné nadzvedávání a nahazování na půltunový kovový plát, druhá parta už pod každou umísťuje vozík a vyváží ji mimo huť. Jde o náročnou ruční práci, kterou si ale skláři užívají. I přesto, že pánve váží až půl tuny a vozík, kterým je převážejí, dalších šest set kilogramů. „Každý ví, co má dělat. Takto přenášeli pánve i naši otcové a dědové. Nic se při výměně pánví od roku 1794, kdy zde sklárny začaly s výrobou skleniček, nezměnilo,“ uvedl generální ředitel skláren Květná 1794 Marek Mikláš.
I když už většinou nosí spíše sako, košili a kravatu, s výměnou pánví pomáhá pokaždé. A není to jen pro objektivy fotoaparátů. Dlouhé roky ve sklářské huti dělal mistra a mezi skláři je respektovaný. „Všechny práce zvládáme ručně. Vysokozdvižný vozík k peci nedostaneme, ale nevadí nám to. Je to taková tradice,“ podotkl Mikláš.
Sklářští mistři vytahují z pece jednu z osmi starých tavicích pánví.
Vynášení osmi opotřebovaných pánví z jedné pece trvalo sklářům zhruba hodinu a půl. Příprava na konec tavby v těchto pánvích však začíná deset dní předtím. „V tu dobu ukládáme nové pánve do temperativní pece, kde je zahřejeme na teplotu kolem 1250 stupňů. Ráno před samotnou vynáškou pak musíme odtrhnout staré pánve od podlahy pece, protože jsou již zkorodované od skla. To vše při teplotě přesahující dvanáct set stupňů,“ sdělil Mikláš.
Pod každou opotřebovanou sklářskou nádobu pak vloží kusy dřev, aby již nemohla přilnout zpátky ke dnu rozžhavené pece. Vysypat další sklovinu, která se v osmi nových pánvích jedné pece roztaví na sklo, skláři mohou až za několik hodin, kdy teplota stoupne o necelých tři sta stupňů na pracovních 1450 stupňů.
Skláři volají SOS. Hrozí, že kvůli cenám energií nebude sklo
Tanec s mrtvými skláři. Z vesnice zbyla jen kaplička
