Ředitelé škol mívají méně než zástupci

„To, že má ředitel nižší plat než jeho zástupce, je relativně rozšířený jev a velká nespravedlnost. Mnohem častější je to u menších škol, zejména venkovských,“ přiblížil programový ředitel organizace pro informace ve vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký, někdejší dlouholetý ředitel školy.

„Typická je situace, že starosta nemůže rozdýchat, že by měl menší plat než ředitel, kterého vnímá jako podřízeného. To je opravdu hodně časté, zejména když se v poslední době mzda učitelů navyšovala celkově, ale rostla i částka na odměňování,“ popsal Právu Hřebecký.

„Často se stává, že ředitel skousne to, že dá svému zástupci, kterého považuje za pravou ruku, velkou odměnu a sám nedostane třeba vůbec nic,“ dodal.

Peníze na platy učitelů, zástupců i ředitelů jdou z jednoho balíku. Ředitel o nenárokových odměnách rozhoduje sám a prémie může rozdělovat snaživým kantorům nebo může přeplácet potřebné profesionály, aby neodešli za lepším. Honoruje také své zástupce.

„Hůl se najde“

Rozhodování o ředitelových odměnách je na zřizovateli. Ale i ten pracuje pouze se sumou, která na ředitele zbyla poté, co určil odměny svým kolegům. Pokud se zřizovatel rozhodne ředitele neodměnit, musí ředitel „ušetřenou“ sumu rozdělit podřízeným. Vzniká tak i závislost na politickém vedení a osobních vazbách. Není výjimkou, že ředitel ve volbách kandiduje za subjekty, které na místních radnicích vládnou.

To, že se ředitelé musí handrkovat o své odměny častěji v menších obcích, potvrzuje i Michal Černý, bývalý ředitel Masarykovy ZŠ Klánovice, nyní ředitel odboru základního vzdělávání ministerstva školství.

„Starosta nebo zastupitelstvo by neměli utnout řediteli odměny úplně bezdůvodně. Ale kdo chce psa bít, hůl si najde. Když starosta nechce dát řediteli odměnu, protože ho třeba naštval, pošle do školy kontrolu. A když ta cokoliv zjistí – může to být úplná prkotina –, tak má starosta v ruce ‚objektivní‘ důvod, proč řediteli odměnu nedá,“ popsal Právu Černý.

To, jak se různé zájmy pletou do rozhodování radnice malé obce, zná Černý z vlastní zkušenosti. Za pandemie coby šéf Asociace ředitelů ZŠ vystupoval často v médiích, leckdy i několikrát denně, kde trpělivě vysvětloval hekticky se měnící situaci ve školách.

Jeho veřejně prospěšné vytížení se však nezamlouvalo části radních, kteří jej osočili, že nemůže zvládat své povinnosti, a chtěli jej připravit o odměny. „Došlo ke kontrole, která objevila nějaké nedostatky. Například jsme měli směrnici, která odkazovala na už neplatné zákony, apod. Když jsme doložili, že jsme všechno odstranili, dodatečně jsem odměnu dostal,“ uvedl Černý. Byla to ale další kapka, jež ho přiměla pozici opustit.

Hřebecký popsal i případ, kdy radnice nepřiznala řediteli žádnou odměnu, načež ředitel celou sumu přiřkl svému zástupci a ten se s šéfem pak podělil.

Potíž je ale podle něj také v tom, že radní či starosta ani kolikrát nevědí, co mají při posuzování výkonů ředitele brát v potaz a jaké částky mu přiznat jako zasloužené odměny. Často jeho služby plně nedoceňují. Přestože je spousta případů, kdy ředitel selhával ve svém výkonu, už jen samotná náplň jeho práce představuje širokou škálu činností.

Nese plnou odpovědnost za výuku, pedagogické vedení, personální otázky, rozdělování financí, veškerou administrativu, žádosti o dotace, dodržování zákonů a často se měnících předpisů, za vztahy s žáky a rodiči atd. K tomu ještě učí.

Řešení zapeklité situace se zatím nenabízí, ale ministerstvo školství letos vydalo pro obce metodiku, podle čeho ředitele odměňovat. Doporučuje se například nastavit si kritéria hodnocení školy a podle jejich naplňování pak hodnotit ředitele. Pomoci mohou i zprávy České školní inspekce. Také si mohou obce s řediteli stanovit cíle, například dokončit přístavbu, anebo zavést formativní hodnocení a podle výsledku odměny určovat.