Hlavní obsah

Na chleba z historické polní pekárny stála nekonečná fronta

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Slup

Farmář, Rychtář, Dýňák, Slunce a Vícezrnný. Takové byly názvy pětice chlebů, z nichž první byl cibulový, druhý škvarkový, třetí bramborový s dýní, čtvrtý se slunečnicí a pátý světlý vícezrnný, na které už od devíti dopoledne stála v sobotu v areálu vodního mlýna v pohraniční vesnici Slup na Znojemsku nekončící trpělivá fronta.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Na chleba pečený před očima návštěvníků v historické vojenské pojízdné pekárně čekala neustálá fronta

Článek

Ostatně čekání na voňavý, necelé kilo vážící bochník za sto padesát korun rozhodně nebyla nuda. Vždyť pokrm, o kterém se říká, že se nikdy nepřejí, a uctívaly ho civilizace už před tisíci léty, se vyráběl a pekl přímo před očima čekajících.

Devět pekařů v čele s pětačtyřicetiletým Janem Musilem, který ani na chvíli neztrácel náladu a bavil frontu řadou průpovídek, se na již patnáctém ročníku Slavností chleba, na které do vesnice s pětistovkou obyvatel zavítá přes pět tisíc návštěvníků, mělo co otáčet. Při hnětení ochuceného těsta jim sice pomáhaly muzeální stroje, ovšem plnění do pečicích forem stejně zůstalo na jejich rukou.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Těsto se před pečením připravovalo a do forem ukládalo ručně

„Sázejte!“ volal zhruba každou hodinu Jan Musil, poté, co se svými kolegy vyprázdnil z válce pojízdné pekárny další dávku dvaasedmdesáti horkých bochníků, které dokáže za čtyřicet minut pečení polní mobilní pekárna zvládnout. „Pekařinu musíte milovat. Jinak to nejde. Není to práce jen o penězích, je to i o těch lidech, kterým pak naše dílo chutná a na které jsou schopni si vystát frontu. Jako tady,“ svěřil se Honza, než si svlažil hrdlo lokem piva.

„Pekárnu jsme roztápěli tvrdým dřevem už v noci, aby byla rozehřátá pro pečení na správnou teplotu. Tedy sto padesát až sto osmdesát stupňů. Jde o jednu z pěti vojenských pekáren, které se dochovaly. Ovšem tato je jediná, která ještě peče,“ vysvětlil Martin Šebela, vedoucí oddělení konzervátorských dílen historických aut Technického muzea Brno, který ovšem ve Slupi fungoval jako topič.

Pekárna vyrobena před 50 lety

Pekárnu o hmotnosti tři tuny má muzeum na veteránských značkách a na ojedinělé akce ji tahají dalším veteránem – Tatrou 148. „Pekárna, která byla vyrobena před více než padesáti lety a ve výstroji armády byla ještě do začátku devadesátých let, zvládne za jednu pracovní směnu upéct pět a půl tisíce bochníků. Ovšem zatímco tady na ně už lidi čekají, aby si je mohli odnést ještě teplé, ve skutečných vojenských podmínkách se chleba dával nejprve do papírových pytlů a mužstvo jej dostávalo ke konzumaci až třetí den. Mimo jiné, aby nemohly vzniknou problémy s nadýmáním,“ vysvětlil Martin.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Na chleba pečený před očima návštěvníků v historické vojenské pojízdné pekárně čekala neustálá fronta.

Slavnosti chleba jsou rovněž přehlídkou folklorních souborů z mnoha koutů Moravy, mistrů různých rukodělných řemesel, výrobců sýrů, uzenin i dalších pekařů a nechyběla ani výstava historické zemědělské techniky bohatě zastoupená farmáři ze sousedního Rakouska, kteří to mají do Slupi co by kamenem dohodil. „Těší nás, že akce je rok od roku oblíbenější, a i když vyžaduje úsilí stovek organizátorů, stojí to za to,“ doplnil za spolupořadatele starosta obce Jiří Slezák (bezp).

V Praze byl upečen největší bochník chleba v zemi

Koktejl

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám