Laurenčíková: Rozhodla jsem se odejít kvůli výrokům Filipa Turka

Rozhodla jsem se k tomu pevně v momentě, kdy se na veřejnost dostaly výroky Filipa Turka na adresu romské holčičky Natálky, oběti žhářského útoku. V té době média informovala i o výpovědi oběti Filipa Turka, která ve vztahu s ním zažívala násilí.

Dlouhodobě jsem sledovala rétoriku Tomia Okamury, která útočila na cizince, ukrajinské uprchlíky a naši společnost rozeštvávala s jediným cílem získat politický vliv a mandáty ve Sněmovně.

Pevně jsem si uvědomila, že s SPD a Motoristy nemohu kompatibilně fungovat v roli zmocněnkyně pro lidská práva, která je závislá na podpoře vlády a premiéra. Rozkol v hodnotách je zásadní a nepřekonatelný.

Mně vždycky bude záležet na ochraně lidských práv a podpoře zranitelných skupin, budu hájit občanský sektor a instituce právního státu. Nicméně už raději z apolitické úrovně. Proto bych ráda kandidovala na veřejnou ochránkyni práv.

Určitě ano. Ráda bych byla dál nápomocná, ale z úrovně, která je odborná, apolitická a nezávislá. Dál můžete ovlivňovat systémové změny, můžete být partnerem resortů, nevládních organizací, můžete být hlasem zranitelných skupin ve veřejném prostoru.

Zmocněnec je ale tak blízkým partnerem celé vlády, že hodnotová spřízněnost je naprosto zásadní. Byla bych garantem lidskoprávní agendy vlády. Já mám ale se způsobem komunikace SPD a Motoristů obrovský problém. Myslím, že by to bylo oboustranné a nefungovalo by to.

Velmi konstruktivně jsme spolupracovaly na prosazení zákona o domácím násilí, na redefinici trestného činu znásilnění i na přípravě tzv. dětského certifikátu. Naše spolupráce fungovala dobře. Vnímám ji tudíž jako člověka, který garantuje zachování kontinuity toho, o co jsme se teď téměř čtyři roky na Úřadě vlády snažili.

Chtěla by se věnovat tématům, se kterými i já vnitřně souzním, jako je ochrana práv dětí, rizika spojená s kyberprostorem a online prostředím. Chtěla by se dál věnovat i tématice domácího sexualizovaného násilí a ochrany práv pacientů. To jsou témata smysluplná a potřebná, držím jí palce.

Určitě bude pro ni náročné zvládnout více rolí, které bude zastávat, ale věřím, že se bude moci opřít o dobrý tým v odboru rovnosti žen a mužů a o odbor lidských práv.

Ucházím se o nominaci, komunikuji s některými senátory, kteří mě chtějí navrhnout do nominačního procesu. Zatím to vypadá, že za mnou stojí skupina senátorů napříč politickými kluby. Přihlásit se musíte do 9. ledna. Následně bude koncem ledna projednávání kandidatur na plénu Senátu. Budu se snažit jednat i s panem prezidentem a komunikuji i s Konferencí rektorů.

Máte pravdu, nepočítám s podporou Motoristů a SPD, které se odklání od ochrany lidských práv. Budu usilovat o podporu většiny parlamentních stran a věřím, že šanci získat mandát mám.

Považuji za důležité, aby veřejným ochráncem práv byl člověk s pevnými hodnotami a zásadami a někdo, kdo má vhled do toho, co se v oblastech ochrany práv daří a kde jsou deficity a rezervy. Ombudsman či ombudsmanka je jedna z pojistek demokracie.

Neziskové organizace odvádějí zásadní a profesionální práci, přispívají k sociální soudržnosti. Bez nich by stát nedokázal naplňovat své závazky v oblasti ochrany lidských práv či v pomoci zranitelným skupinám, jako jsou senioři, ohrožené děti a rodiny v krizových situacích, menšiny nebo lidé se zdravotním postižením.

Neziskové organizace jsou zásadní součástí krizové infrastruktury státu, bez nich bychom nebyli schopni zvládnout nenadálé krizové situace, jako byla pandemie covidu, povodně, tornádo… Zásadní roli mají v podpoře lidí, kteří utíkají před válkou a hledají útočiště. Je potřeba jim za jejich práci děkovat a jejich přínos nerelativizovat.

To, co se objevuje v programovém prohlášení vlády, má jasný cíl, a to nevládní sektor v očích veřejnosti zpochybnit.

Nevládní organizace mají z drtivé většiny transparentní financování a pravidelně zveřejňují výroční zprávy. Není fér je v očích veřejnosti shazovat a oslabovat. Umělé dělení nevládních organizací na politické a nepolitické jsme mohli vidět v Maďarsku a na Slovensku. Má za cíl umožnit politikům odstraňovat z veřejného prostoru ty, které jsou pro ně nepohodlné.

Ty, které upozorňují na to, že stát v některých oblastech svou roli nevykonává důsledně. Že v regionech chybí služby pro zdravotně handicapované a seniory či ohrožené děti. Politikům mohou vadit organizace, které upozorňují na netransparentnost jednotlivců ve veřejných funkcích, nebo ty, které se snaží chránit krajinu oproti zájmům developerům.

Dělení na politické a nepolitické neziskovky je umělé, nebezpečné a má za cíl usnadnit politikům možnost z veřejného prostoru vytlačit a odříznout organizace, které jsou hlídačem zákonných postupů a hlasem zranitelných skupin.

Témata, která se týkají blízkých vztahů a intimity, sexuality, duševního zdraví a primární prevence rozvoje závislostního chování a kyberšikany, dětem potřebujeme korektním a kvalitním způsobem komunikovat. Ne všechny děti mají štěstí, že se narodí do stabilního rodinného prostředí rodičům, kteří mají kompetence a znalosti jim složitá témata citlivě a srozumitelně vysvětlit. Role školy je proto naprosto zásadní a nemůže na ni rezignovat. Bez podpory externích odborných partnerů, kteří dokážou tato témata zprostředkovat, školy tuto svou roli nezvládnou naplnit.

Děti jsou dnes a denně v kontaktu s internetem, kde se dostávají k závadovým, toxickým a nebezpečným obsahům. Nemáme zatím nastavené žádné regulace, aby se nemohly dostat na internetu k deviantnímu sexuálnímu obsahu nebo obsahu, který normalizuje brutální násilí. Jsme povinni děti informovat a škola v tom hraje zásadní roli. Bez externích partnerů to nezvládne.

Je to extrémně znejišťující a zraňující vzkaz. Ti lidé v žádném případě nemůžou za to, že ruský prezident Putin napadl jejich zemi, bombarduje jejich domy, školy, školky, unáší děti z Ukrajiny na území Ruska a snaží se je převychovat a odříznout od jejich kořenů a rodin.

Je správné, že jsme jim nabídli bezpečí na území naší republiky. Když atributy solidarity a sounáležitosti s Ukrajinou odstraňujeme z veřejného prostoru, dáváme signál, že naše pozice se mění.

Ukrajinští uprchlíci jsou vystaveni dlouhodobému chronickému stresu. Řada z nich přišla o své blízké, žijí v cizí zemi a musí čelit řadě výzev. Jsem přesvědčena, že bychom měli být v postoji solidarity pevní.

Jsem obrovsky vděčná, že vlna solidarity byla tak velká a že tu půl milionu lidí prchajících před válkou mohlo najít útočiště. Je potřeba poděkovat všem, kdo pomohli.

Do České republiky přišli především starší lidé a matky s malými dětmi, lidé s handicapem, s vážnými duševními potížemi a posttraumatickými poruchami. Mám velkou radost, že většina z nich v tuto chvíli má běžné bydlení, děti se dokázaly zapojit do škol hlavního vzdělávacího proudu a že většina uprchlíků pracuje, a tím přispívá do státního rozpočtu.

Ale aby se ten příběh vyvíjel dál příznivě, je potřeba bojovat s pracovním vykořisťováním a agenturami práce, které zaměstnávají cizince často v nedůstojných a nebezpečných podmínkách. Obávám se, že budeme potřebovat změnu legislativy, posílení kapacit inspektorátu práce a zpřísnění kontrolních a sankčních mechanismů.

Protože tohle téma je extrémně složité. Změna legislativy vyžaduje přípravu. My jsme řešili spíš akutní krizi, než abychom se věnovali dlouhodobým úkolům. Pracovní vykořisťování je problém, se kterým se Česká republika potýká desítky let. Tento problém nepřišel s Ukrajinci.

Téma adaptace a integrace ukrajinských uprchlíků neskončilo, stále trvá. Ti lidé potřebují asistenci a pomoc sociálních služeb a nevládních organizací.

Další téma je podpora ukrajinských dětí ve školách. Potřebujeme, aby studovaly v hlavním vzdělávacím proudu na základních školách, aby se následně dostaly na střední školy, ty úspěšně vystudovaly a zvládly maturity. A pak buď pokračovaly dál, nebo si našly důstojné pracovní místo. Je potřeba odstraňovat bariéry, které v tom dětem brání, a ty se týkají jenom jazyka.

Myslím, že Česká republika by byla schopná absorbovat nižší desítky tisíc příchozích, ale obávám se, že už nemáme kapacity na podobný objem lidí, který jsme byli schopni přijmout v prvních třech letech války.

Lidé, kteří prošli válečnou zkušeností a kteří budou v rámci slučování rodin do Česka přicházet, budou potřebovat podporu, psychosociální pomoc, orientaci v systému služeb. Na toto jsme se v posledním roce zaměřili. Mezinárodní organizace pro migraci IOM s podporou odboru prevence kriminality ministerstva vnitra spustila velmi kvalitně připravený a propracovaný projekt, který je zaměřený na podporu lidí s bojovou válečnou zkušeností. Byla pro ně spuštěna mimo jiné i informační linka.