Článek
„Po smrti Chámeneího jsme byli opravdu šťastní. Nejsem tanečník, ale na demonstraci v Praze jsem poprvé po mnoha letech tančil. Byli jsme rádi, že je mrtvý. Byl zodpovědný za smrt tisíců, možná statisíců lidí, kteří měli jiný názor. Uvěznil je, mučil je a popravoval. Znám mnoho lidí, kteří byli zasaženi,“ popsal Faršád Alavi atmosféru mezi svými krajany.
I přesto, že zemi opustil ve dvaceti jedna letech, přísný íránský režim se zčásti dotkl i jeho. „Už od dětství jsem se musel nějak chovat a dodržovat určité rituály. Díky internetu jsem ale viděl, že svět venku není jen o tomhle. Zároveň jsem ale věděl, že nad námi stojí velká síla, která nás může zabít, pokud nesouhlasíme. V Íránu jsem neviděl žádnou budoucnost,“ vysvětlil Alavi důvod svého odchodu.
Mladík v zemi studoval klasickou hudbu. Během dospívání se kvůli vlastním hodnotám rozhodl konvertovat ke křesťanství, to se ale tamějšímu režimu nelíbilo. „Dokonce mě na několik dní zadrželi, jen protože jsem skládal hudbu pro církev v Šírázu (íránské město, kde žije křesťanská menšina - pozn. red.),“ doplnil.
„S jistotou můžu říct, že zhruba osmdesát procent obyvatel Íránu si přeje změnu. My jsme o ní usilovali už od dětství, pořádali jsme protesty a reagovali na brutalitu režimu, který nic nechápe, pokud to není součástí jeho radikální ideologie,“ pokračoval.
Čtyři roky v Turecku
Čtyři roky po odchodu ze země žil Alavi v Turecku, poté se ale úplnou náhodou dostal do Česka. Původně totiž chtěl s matkou dojet do Velké Británie, kde už žila jeho sestra.
„Měli jsme falešné dokumenty a byli jsme zadrženi tady. Upřímně řečeno, když jsem byl na letišti, ani jsem pořádně nevěděl, kde jsem. První věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem si vygooglil Českou republiku, abych zjistil, jaká to je země,“ popsal svůj příjezd Alavi.
Svou první práci v Česku si Alavi našel po šesti měsících pobytu. „Odešel jsem do Liberce, kde jsem začal pracovat v restauraci. V Turecku jsem mnoho let pracoval v barech, takže jsem měl zkušenosti. Poté jsem nějaký čas strávil v Mladé Boleslavi. Nakonec jsem se dostal do Prahy, kde pracuji pro oděvní firmu perské rodiny,“ pokračoval.
Situace je vážná
I přesto, že Alavi nyní žije v Praze, v myšlenkách se vrací ke svým blízkým v Íránu. „Nemám o nich žádné zprávy, protože tam nyní nefunguje internet. Samozřejmě vím, že tam jsou oběti a že i teď mohou být v Íránu bombardováni. Je to srdcervoucí a špatné, nikdo nechce válku. Ale myslím, že je to začátek dobré věci, nejen pro Blízký východ, ale pro celý svět,“ netajil se optimismem Alavi a dodal: „Myslím, že s úmrtím Chámeneího a dalších představitelů režimu se situace změní. Pokud by se Írán stal svobodnou zemí, samozřejmě že bych se tam vrátil. Je velký, krásný, lidé jsou příjemní a můžeme tam dělat cokoli, pokud už lidé jako Chámeneí nejsou u moci.“
