Článek
Proti čemu teď lidé v Íránu protestují?
Tyto protesty se vymykají těm, které jsme zažili v minulosti. Protestuje se hlavně kvůli poklesu životní úrovně, protože íránský rijál je v podstatě na nejhorším kurzu, co kdy byl. Průměrný člověk nebo člověk s nižším vzděláním a nižším příjmem si dneska musí vybírat, jaké základní potraviny si vůbec může dovolit, aby přežil. Protesty tedy nejsou čistě protirežimní.
Spojují lidé protesty také s celkovou nesvobodou nebo s právy žen?
V minulosti tomu tak bylo. Dříve nejvíce protestovali studenti a ženy, tedy skupiny, které nemají v Íránu velké slovo. Tak je ta společnost nastavená.
Ty protesty začali dělat obchodníci a ti přeci jenom ve společnosti určitou váhu mají, a to jak tu ekonomickou, tak i sociální. K nim se pak připojily ty skupiny, které protestovaly dříve, tedy ženy a studenti. Síla protestů je tak díky těmto spojeným skupinám vyšší, než byla v minulosti.
Uměl byste odhadnout, kolik lidí protestuje a v kolika městech?
Těžko říct, protože Írán má vypnutý internet a už několik dní nejsem v kontaktu s žádnými svými přáteli, se kterými v kontaktu normálně bývám klidně i na týdenní bázi. Řekl bych ale, že se protestuje v drtivé většině měst na různých místech, jako jsou vládní budovy, náměstí a podobně.
Nepředstavujte si to ale tak, že v každé ulici hoří barely a střílí se. Lidé normálně chodí do práce, nakupovat, k lékaři, starají se o své blízké a tak dále. Není to tedy tak šílené, jak to média popisují, ale rozhodně bych nechtěl tu situaci bagatelizovat.
Jsou protesty nějak organizované?
Írán nemá žádnou organizovanou opozici, režim ji potírá. Není tam jednoznačný lídr. Ti, kteří tam byli v minulosti, mají dnes domácí vězení, jsou zatčení, nebo se jich režim prostě zbavil. Je to tedy celé hodně roztříštěné a informace si lidé předávají ústně. Nemají jiný způsob, jak spolu komunikovat a jakým způsobem protesty organizovat.
Internetový blackout ale není v Íránu od začátku protestů. Jaké máte informace z jejich začátků?
Přesně tak. Blackout nastal někdy kolem 8. ledna. Tehdy jsem v kontaktu s lidmi byl, bylo mi řečeno, že bazary obvykle otevřené jsou teď zavřené, protože obchodníci vyšli do ulic. Způsobilo to tedy určité ochromení obchodu. Byl jsem v kontaktu s lidmi v Teheránu nebo Isfahánu, řekli mi, že protesty jsou skoro všude. Jaká je ale situace teď, si netroufám odhadnout. Mám informace pouze z médií, a ty já vždycky beru trošku s rezervou.
Když jste ještě komunikoval se svými známými, mluvili o probíhající revoluci, účastnili se protestů?
Moji známí protestovat nechodili, protože to jsou lidé, kteří mají rodiny. V Íránu to funguje tak, že pokud jste alespoň střední vrstva, tak vaše manželka nepracuje v domácnosti a vy, kdybyste šel do vězení, tu rodinu úplně položíte. Mají tedy odpovědnost za rodinu. I to je důvod, proč protestují studenti, ti totiž tuhle rodinu a sociální zodpovědnost takovou nemají.
Je to ale nerovný souboj, protestující mají v rukou kameny a tyče. V Íránu totiž nemůžete jako obyčejný člověk koupit střelnou zbraň. Nemají nic. Revoluční gardy jsou naopak financované vládou a mají vybavení, jako jsou obrněné vozy, střelné zbraně, granáty. Peníze neubývají, vláda jich má dostatek například díky těžbě bitcoinu ve velkém. Elektrická energie je tam v porovnání s Českem asi stokrát levnější.
Jak tyto protesty sami vnímají, mluví lidé třeba o revoluci?
Asi 90 procent Íránců by chtělo nějakou změnu. Nemyslím si, že přímo revoluci nebo změnu režimu, ale nějakou změnu, aby se jim dařilo lépe.
Jakou změnu by si představovali? Jak by je ten režim mohl uspokojit, pokud by zůstal i do budoucna?
To je těžké říct, a čím víc informací máte, tím si uvědomujete, jak složité to ve skutečnosti je. Všichni, se kterými komunikuji, mluví o tom, že by chtěli změnu či revoluci, ale když se jich zeptám, co potom, jak by to mělo vypadat, tak vlastně nemají reálný pohled na to, co by mělo přijít potom. Mluví o svobodě, revoluci, ale nemají představu, jak by to fungovalo.
Je to těžké i kvůli tomu, že Íránci jsou specialisté na obcházení veškerých pravidel a porušování pravidel. Musím nekriticky říct, že íránská společnost není připravena na nějakou formu demokracie západního typu, o které někteří Íránci mluví. Ta by tam absolutně nefungovala právě z těchto důvodů. Zbortilo by se to tam jako domeček z karet. Oni mají svůj pohled na zákony. Když tam jezdím, tak lidem s vtipem říkám, že dobrý den se řekne salam, a to kvůli tomu, že to tam mají všichni na salámu.
Je tedy Írán odsouzen k diktatuře?
Íránci potřebují pevnou ruku. Írán či Persie za dva a půl tisíce let své existence nezažila nic jiného než diktatury. Kdyby tento režim padnul, co by přišlo? Napadá mě nějaká osvícená diktatura, ale to je čistě jen spekulace.
Nechci, aby to znělo tak, že jsem provládní nebo že fandím té či oné straně. Snažím se v tomto být nezávislým pozorovatelem. Vláda má i dnes docela velkou sílu, ačkoli slyším hodně zpráv, že režim je u konce. I přesto má obrovskou sílu protesty potlačit a troufnu si odhadnout, že bez západní intervence se v Íránu nemůže nic změnit. Rád bych ale řekl, že jsem v životě navštívil asi 70 zemí a Íránci jsou úplně ten nejmilejší, nejpřívětivější národ, který jsem poznal. Moc bych jim přál, aby se měli líp.
Jaký mají lidé názor na šáha v exilu Kýrose Pahlavího? Chtějí, aby zemi vedl místo Chameneího?
Někteří určitě ano. Lidská paměť je ale krátká a oni za vlády jeho otce se taky neměli vůbec dobře. Ekonomická situace tam byla hodně špatná, což vedlo k revoluci v roce 1979, kdy si lidé zvolili ten opačný extrém. To vyústilo v to, že si lidé pak zase stěžovali, že je režim špatný.
Myslí si Íránci, že by jim mohl pomoct Donald Trump?
Část z nich to určitě vnímá tak, že by je Spojené státy mohly osvobodit, rozhodně ale ne všichni. Není to všeobecný konsensus. Když se na to podíváte pohledem 12denní války, která proběhla relativně nedávno, tak to spíš mělo ten efekt, že to lidi stmelilo. Říkali si: „Podívejte, jak nás cizí mocnosti bombardují a ničí naše životy.“ Takže případná intervence by nemusela skončit tak, jak by si USA představovaly.
Kolik obětí si protesty prozatím vyžádaly? Čísla se liší, někdo hovoří o stovkách, jiní až o 12 tisících.
Jak říkáte, čísla se hodně rozchází a ani samotní Íránci to neví, není to ani v lidských možnostech to spočítat. Bude to ale asi v tisících. V Íránu ani neexistuje žádná opoziční agentura, která by to podrobně monitorovala. Kvůli tomu o tom teď můžeme maximálně diskutovat a kvůli tomu výpadku internetu to budou jen čisté spekulace.
Blackout je asi v 99 procentech Íránu. Dostaly se i přesto některé informace ven například u hranic s jinými státy, kde by lidé mohli například chytit jinou síť?
Naprosté minimum. Někteří skutečně zkouší utéct k iráckým hranicím a podaří se jim chytit signál. V současnosti Elon Musk zpřístupnil všem Starlink zdarma. Nemá to ale žádný efekt, protože je to pro Íránce neskutečně drahé a nikdo na to de facto nemá. Je to sice dobrá věc, ale běžným lidem to nijak nepomůže. Nezachrání je to. Můžeme tedy jen čekat na to, až internet zase půjde.
Co děláte v Íránu a jaké jsou vaše vazby na tamní obyvatele?
Působím jako turistický průvodce s tím, že se zaměřuji čistě na Írán. Žádné jiné země nedělám. V Íránu jsem za poslední čtyři roky strávil zhruba rok a půl, a to jak se skupinami lidí, tak i sám. Naučil jsem se persky a mám tam v podstatě v každém větším městě spoustu přátel. Řekl bych, že ty informace, které z Íránu mám, jsou díky tomu ověřené. Musím ale poznamenat, že nejsem žádný akademik ani historik.
