Rokokový zámek Stekník obklopený mořem chmelnic usiluje o zápis na seznam památek UNESCO

Dlouholetá, stále nesmírně agilní kastelánka Jana Zajíčková se vyjádřila, jak vidí šance, že by mohli uspět.

„Pevně věřím, že šance je velká. Na seznamu UNESCO totiž zatím lokalita tohoto typu chybí. Rozhodnutí padne v polovině letošního září, tak uvidíme, zda se Žatec a krajina žateckého chmele na prestižní seznam mezi 16 dalších českých památek dostane.“

V nominaci jsou vedle Stekníku nedaleké Trnovany se zachovalými sušárnami chmele, okolní chmelnice, historické jádro Žatce s pražským předměstím, kde je množství technických památek. Celek ukazuje cyklus pěstování chmele, jeho zpracování a obchod s ním.

Dávno tomu, kdy tady hlaholily hlasy česáčů chmele, večer doprovázené tóny kytar. V 60. letech minulého století sloužil Stekník jako ubytovna studentů, kteří jezdili vypomáhat zemědělcům při sklizni „zeleného zlata“, jehož část sloužila jako důležitý zdroj pro národní hospodářství tak nedostupných valut.

Jak to na v praxi vypadalo, trochu romanticky přiblížil filmový hit z roku 1964 Starci na chmelu režiséra Ladislava Rychmana na námět Vratislava Blažka, který je i autorem tak trochu zapomenutých písňových textů. Láska dvou studentů na chmelové brigádě byla pro mnoho opravdových česačů hodně podobná.

Na zámku byl v té době ubytován i Zdeněk Svěrák, který učil na žateckém gymnáziu.

Většina hradů, zámků a dalších historických sídel vznikla přestavbou starších objektů. Nejinak tomu bylo i u Stekníku, kdy původní tvrz Kaplířů ze Sulevic, pobořenou ve válce a posléze zničenou požárem, koupil bohatý žatecký Jan Jiří Kulhánek. Ten se později se svým podnikatelským umem propracoval až do šlechtického stavu s predikátem z Klaudensteina.

Roku 1722 se Kulhánkové mohli představovat jako hrabata, zámek se tehdy vyznačoval prvky vrcholného baroka. Jeho vnuk ho nechal upravit rokokově, v této podobě se zachoval dodnes.

Při přestavbě nechal vložit do centra hlavní budovy rondel s balkonem, postavena byla zámecká kaple Navštívení Panny Marie. Stupňovitá zahrada byla plná soch, ty bohužel - neznámo kdy - zmizely. Zato v rohu zahrady najdete u zdi přístupný zabudovaný objekt lehkého opevnění C-14/68/B-1-100, postavený v rámci vnitřní obranné příčky republiky v roce 1937.

V zahradě je nádherný klid, lavičky ve stínu mohutných stromů lákají k posezení a kochání se pohledem na popínavé růže kvetoucí u zdí. Negativem, které hodně trápí i kastelánku, je dlouhodobě odlupující se okrově karmínová barva fasády. Zámek připomíná kožich hyeny skvrnité, tak vypadal i zámek v pražské Troji. V dobách minulých se tu „experimentovalo“ s barvou a ta se v plátech loupe.

Až budou peníze, bude i Stekník zářit do dáli čerstvým nátěrem, ale v posledních letech tu měli řemeslníci hodně práce s vnitřkem, od mé poslední návštěvy zhruba před čtyřmi roky je vidět velký pokrok.

Po Kulháncích, kteří posílili svůj stav spojením s hrabaty z Hohenembsů, přišel na zámek roku 1892 rytíř Antonín Josef Korb z Weidenheimu. Dalšími majiteli se stala rodina Hennetů, v roce 1907  prodal statek JUDr. Leopold svobodný pán z Hennetu Hansi Fridrichu Gimbelovi, po něm ho zdědil konzul Déteindre.

Posledním vlastníkem byl do prosince 1949 švýcarský konzul Gérold Déteindre. Poté československá vláda vykoupila velkostatek Stekník i zámek s mobiliářem v rámci takzvané náhradové dohody. Mobiliář byl přemístěn na zámek v Krásném Dvoře, odkud se vrátil na Stekník. Toto je část zámku, kde se nesmí fotit.

Pozemky statku se rozparcelovaly, do objektu se nastěhoval Výzkumný ústav chmelařský se sídlem v Žatci. Dále ho využívali družstevníci, viz chmelové brigády, kteří se s historií nemazlili. To zažila velká část jimi obsazených zámků, které zdevastovali, podobně si počínala v objektech dislokovaná armáda. Pasáže z filmu Černí baroni nejsou vymyšlené.

Hodně objektů také posloužilo jako sociální, od domovů pro seniory po dětská zařízení. Školka byla i na Stekníku, restaurátoři dodnes opravují škody. V zámku měla depozitář obrazů Národní galerie.

Při prohlídce uvidíte zrestaurovanou chodbu a halu v prvním patře, několik pokojů zařízených původním nábytkem, zámeckou kapli, zahradu.

V přízemí u pokladny je malé občerstvení. Ač stranou turistického ruchu, jezdí sem poměrně hodně návštěvníků.

„To mohu potvrdit, už teď k nám jezdí zahraniční turisté, někdy se stane, že cizinců je dokonce více než českých turistů. V případě kladného vyřízení zápisu na seznam UNESCO nás určitě čeká zvýšený zájem zahraničních návštěvníků, a na to se budeme muset připravit. Dnes mají turisté při prohlídkách k dispozici textové průvodce v angličtině, němčině, ruštině, do budoucna by se nám líbily spíše audioguidy,“ říká Zajíčková.

Zvýšený zájem byl i po odvysílání pohádky Slíbená princezna, která se tu částečně v roce 2016 natáčela a ČT ji uvedla na Vánoce.

Na zámku se stále něco děje, nepravidelně se pořádají koncerty a výstavy, rušno tu bývá i při Hradozámecké noci.

Práce kastelána není žádná legrace, starost o svěřený objekt je hodně náročná. Není to žádné „leháro“, sezona nekončí ani v zimě, stále je co na práci. Financí na údržbu objektů není nikdy dost, i proto se muselo o několik procent zvednou vstupné.

„Kastelán je určitě nejen manažer - jakýsi šéf objektu, ale nutností je, aby byl také stavař, pracovník vztahů k veřejnosti, šéf návštěvnického provozu, nákupčí, správce depozitáře, účetní, personalista, ale často také zahradník, uklízeč, údržbář a další profese, zkrátka, co je zapotřebí… A také hlídač atd. Spolupracujeme s mnoha odbory v rámci Národního památkového ústavu, například při restaurování, při před projekčních přípravách obnov. Jsme pověřeni správou rozpočtu objektu, to znamená hospodárným čerpáním financí na provoz, ale i na stavební údržbu a restaurování.

Kastelán vymýšlí scénáře kulturních akcí, organizuje je. Dále školí zaměstnance, zajišťuje také na základní úrovni bezpečnost práce, revize na stavby i na přístroje a všechny technické kontroly, které musí v pravidelných intervalech hlídat. Navrhuje vize rozvoje objektu, postupně se je snaží prosadit a realizovat. Jistě je spousta dalších činností, které spadají pod gesci kastelána. Kastelán je vždy přítomen na všech jednáních, kde se rozhoduje o jemu přiděleném objektu. Do funkce je jmenován přímo generální ředitelkou Národního památkového ústavu,“ říká o své práci kastelánka Stekníku Jana Zajíčková.