Švestkovou drážní soupravou pod ruiny oparenského hradu

Ne že by mně vadila jízda nízkopodlažní jednotky RegioSprinter, ale ta pravá švestkovka, jedna z nejhezčích regionálních tratí, má jinou trasu. Míří z Litoměřic do Mostu, krajinou, kde se v minulosti hojně rozprostíraly švestkové sady.

Z vlaku, na nedávno zmodernizované trati, kde to mašina může rozpálit stovkou, uvidíte zříceniny Košťálova, Oltáříku, Skalky i Házmburka. Projíždí se i Třebívlicemi spjatými s Goethovou láskou Ulrikou von Löwetzow.

Tahle švestková souprava ale končí v Chotiměři, odtud zase frčí zpět.

Zastávka je na znamení, vystupuje se na levé straně, ostatně to avizuje světelná lišta ve vlaku i zvukový doprovod. Což není u mnoha vlaků na našich tratích samozřejmé, někdy jedu soupravou označenou jako rychlík a je naprosto němá.

Prastaré vozy nejsou vybaveny komunikačním zařízením, nebo občas jen nefunguje. Cestování pak vyžaduje znalost trati, cizinci, kteří se neorientují, ale i řada domácích, jsou ztraceni. Kultura cestování je mnohdy tristní.

Ale už jsme v Oparnu. Od zastávky sestupuje cesta k asfalce. Tady jsou dvě možnosti - buď se vydat táhlým krpálem na kopec, nebo o něco delší, ale pohodlnou cestou dojít do vsi, u kapličky zatočit doprava a nechat se vést turistickou značkou mezi bujnými keři ke zřícenině.

Nečekejte žádné Rabí, jde v podstatě jen o obvodové zdi na hraně táhlého kopce nad Milešovským potokem. Ve středověku hrad nazývali Oparen, kdo ho založil, se neví, snad to byl před rokem 1344 Smil ze Vchynic.

Asi tu předtím muselo stát nějaké opevnění, o místě zvaném Hrádek je zmínka s vročením 1276. To tady muselo být pusto a prázdno, nyní konec údolí překlenul dálniční most směrem do Saska.

Z Vchynických se později stal jeden z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, jméno Kinští je všeobecně známé. Hrad byl obýván do 15. století, poté ho páni opustili. Rychle se proměnil ve zříceninu. V roce 1536 je označen jako pustý.

Prostor obdélníkového hradu plášťového typu má zaoblené rohy. Protože jsou tu silné zdi, vede to k domněnce, že tu stával ochoz. Má se za to, že ve dvoře stály asi dvě budovy, jedna sloužila jako palác, co bylo v předhradí, se těžko odhaduje, asi tu stála nějaká předsunutá věž a zřejmě i navršené valy. Je tu jakási klenutá díra do podzemí, asi pozůstatek sklepa.

I přes nicotnost působí Oparno romantickým dojmem, ohniště svědčí, že se tu opékají uzeniny, takže pokud nechcete platit značnou restaurační cenu v některém pohostinství, tady je možnost.

Z ruiny je nádherný výhled zejména na Lovoš a Milešovku, ale i na obec a okolní kopce. V 19. století a na začátku 20. tu stála dřevěná restaurace, podle historika hradologa Augusta Sedláčka to byl nehezký přístavek, kterým byla ruina zohavena.

Když je hezké počasí a obloha je v noci vymetená, krásně se tu sní pod hvězdnou oblohou. Pouze za střízliva, jinak se vám těžce zatmí.

Prostranství je čisté, nikde žádný odpadek, tak to taky dodržujte. Sestup z hradního vrchu je docela strmý, půjdete po modře značené stezce, kde rostou nakloněné stromy. Kmeny směřují v důsledku pozvolného pohybu půdy směrem k údolí.

Cesta končí na asfaltce, tunelem pod železničním náspem se dostanete k velkému výběhu domácího (převážně kozího) zvířectva. Následně se můžete občerstvit u Černodolského mlýna, který je nejen hostinským ale také ubytovacím zařízením. V letě tu bývá nával, je to cíl převážně cyklistů. A po spláchnutí žízně místním pivem zase zpět na švestkovou. Vlak už v dáli houká.