Článek
Témata dnešního dílu:
- Jaká vede cesta k práci delegáta?
- Jaké stereotypy se o delegátech říkají?
- Je alkohol na dovolené strůjcem všech problémů?
- Existují různé druhy problémových klientů?
- Co dělají delegáti, když skončí sezona?
| UPOZORNĚNÍ: Vážení čtenáři, posluchači a diváci, děkujeme všem, kdo se chcete ve Slepé mapě podělit o své cestovatelské zážitky nebo o zkušenosti ze života v zahraničí. V současné době máme hostů dostatek a potřebujeme je nejprve odbavit, další případné zájemce tedy musíme v tuto chvíli odmítnout. Děkujeme za pochopení. |
|---|
Samková se k práci delegátky dostala tak trochu oklikou. Přestože jí v dřívějším věku cestování nic moc neříkalo, začala kolem dvaceti pracovat na pražském letišti – nejprve v pekařství, poté v duty free obchodě. Tam však po čase narazila na nevyhnutelný stereotyp, a tak zkusila štěstí a odpověděla na inzerát české cestovní kanceláře, která sháněla delegáty.
„Měla jsem pocit, že se nikam neposouvám a že by to chtělo změnu; bylo mi tehdy 22 let. Poslala jsem tedy životopis do cestovní kanceláře a vyšlo to,“ přibližuje. „Když nemáte žádnou předchozí zkušenost, tak nezačnete rovnou jako pobytový delegát, ale třeba jako animátor nebo transferový delegát, který zodpovídá za přesun klientů mezi letištěm a hotely. To byl i můj případ,“ vysvětluje Samková, která svou první sezonu absolvovala v Tunisku.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Přestože transferoví delegáti neřeší s klienty problémy během jejich pobytu, rozhořčeným lidem se ani tak zcela nevyhnou. „Naopak jsou první na ráně, takže si vyžerou to nejhorší,“ směje se Samková.
Nepříjemné situace ji od další práce delegátky nijak neodradily. Naopak měla do budoucna motivaci, protože chtěla lidem pomáhat s řešením problémů. „První rok jsem si velmi užívala. Je tedy pravda, že jsem nedostala žádné školení a nikdo mě nezaučil ani v destinaci, takže jsem vše zjišťovala za pochodu. Pomalu jsem nasávala témata, která delegáti řeší, a v další sezoně jsem už věděla, do čeho jdu.“
Samková se v průběhu let vypracovala až na šéfdelegátku, vystřídala vícero zaměstnavatelů a několik destinací. Kromě Tuniska byla také v Maroku, Řecku či Bulharsku. Nakonec si vyzkoušela exotický Mauricius, kde zůstala bydlet i poté, co kariéru delegátky pověsila na hřebík.
Prudiči z podstaty nejsou
Na pobytového delegáta už Samková školení sice dostala, podle ní ale pokrylo tak 20 procent toho, co se v destinaci reálně řeší. Na některé situace se podle Češky připravit nelze, delegát se navíc musí naučit být několik lidí v jednom: psycholog, právník, bavič, tlumočník, krizový manažer…
Natálie Samková pracovala jako delegátka sedm let, a to u různých cestovních kanceláří.
„Když přicházíte na uvítací schůzku s klienty, musíte umět dobře odhadnout publikum. Nemůžete přijít s úsměvem od ucha k uchu, když na vás čeká padesát naštvaných klientů,“ tvrdí Samková, která o svých zkušenostech napsala knihu Z deníčku delegátky cestovní kanceláře.
Podle Češky má naštvání klientů často svůj důvod, většinou je jeho příčinou nějaký nedostatek na straně hotelu. V takovém případě je klíčové, aby delegát danou osobu vyslechl, i když jí nedokáže nabídnout řešení.
„Může se třeba stát, že nejsou postele. Hotel oproti předchozí sezoně navýšil kapacitu, ale nenakoupil postele. Přesto začal dané pokoje prodávat jako třílůžkové, a když vám pak dorazí tři osoby, tak ta třetí nemá kde spát. Ale to je extrém,“ konstatuje Samková s tím, že takový problém nelze ze dne na den vyřešit, což ale klienti často očekávají.
Přesto by Samková neoznačila Čechy vyloženě za prudiče. „Je pravda, že i slušní lidé se po příjezdu na dovolenou mění ve sprosté a arogantní, ale na základě toho, že mají reálný problém,“ potvrzuje.
V hlavní roli alkohol
Existují však i profesionální „potížisté“. „Jsou lidé, kterým se třeba minulou sezonu podařilo něco reklamovat, a tak další rok opět hledají chyby, aby si znovu zajistili slevu na zájezd. Tito klienti znají perfektně cestovní podmínky.“
Problémy s sebou ale přináší i alkohol. „V letních měsících je to velmi časté. Třeba v Tunisku jsou hotely vždycky all-inclusive, takže je alkohol v ceně,“ tvrdí Samková a vzpomíná na situaci, kdy do oblíbené africké země dorazilo letadlo ze Slovenska a dvě mladé cestující ve značně podroušeném stavu dělaly ostudu u hraniční kontroly. „Jedna se snažila líbat celníka,“ přibližuje.
Řada klientů má na delegáty zase bizarní požadavky. „Jednou si mi někdo stěžoval na moře plné medúz. Netuším, jestli čekal, že vezmu síť a půjdu je všechny vylovit,“ vzpomíná Samková, která podobně úsměvné situace přibližuje ve své knize. I z toho důvodu na působení v roli delegátky a trampoty s českými klienty už nikdy nezapomene.
Co musí umět dobrý delegát? Jak obstojí Češi coby klienti? Jsme národem chronických stěžovatelů? Jak často způsobuje problémy na dovolené alkohol? Jaké nejbizarnější požadavky si může delegát od klientů vyslechnout? Jaké stereotypy se o delegátech říkají? A lze práci delegáta vykonávat celý život? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
