Článek
Trojúhelníkový pozemek je sevřený mezi závodištěm Caulfield a křižovatkou tří hlavních vlakových linek na nádraží Caulfield, jež vytváří poměrně rušné prostředí. Od něj je pozemek oddělen dva metry vysokým plotem, jenž soukromí obyvatel domu postaveného v první dekádě 20. století chrání před zraky veřejnosti a navozuje tak pocit skutečného útočiště.
Architekti proto umístili přístavbu tak, aby kopírovala hranici pozemku a jedné z ulic. Tak bylo možné zachovat dostatek prostoru na zahradě, stínit z jedné strany bazén a vytvořit další nárazník proti venkovnímu ruchu.
Architekti při návrhu přístavby vycházeli z hlavních rysů původního domu, tj. jeho cihlových zdí v syté červené barvě zdobených dvojicí vodorovných pruhů tvořených cihlami v matném temně fialovém odstínu. Právě tento odstín využili jak na některých zdech, tak na dlažbě.
Architekti přivedli do domu světlo a barvy, zajímavostí je prosklená střecha
„Exteriér má čistou formu, která reaguje na ekonomickou praktičnost (rozpočtové omezení) a má užitnou kvalitu postrádající jakýkoli formální výraz nebo dekorativní detaily, což je velmi v duchu přístupu Adolfa Loose,“ popisují svůj postup architekti.
Při pohledu na půdorys přístavby je dobře patrné, že nový objem obklopuje původní stavbu ve tvaru L a svým vnitřním uspořádáním architektům připomněl tradiční tesařský čtverec (nástroj k určování pravého úhlu): „Je ‚ostrý‘ jako dlouhá ocelová čepel, zatímco ‚měkká‘ dřevěná rukojeť ukrývá hlavní ložnici. Interiér, stejně jako mnoho Loosových budov, je dokončen s bohatými texturami a materiály, provedenými v jemném řemeslném zpracování a přesnosti,“ vysvětlují architekti, proč svůj projekt nazvali Tesařský dům.
Klenuté laťované stropy jsou ovlivněny reliéfy na stropě v prostoru verandy. Místo jeho napodobování architekti po celé délce přístavby navrhli toto řešení, které velmi hezky koresponduje s cihlovou dlažbou.
Bazén architekti umístili tak, že je vizuálně propojen s novým vnitřním prostorem a zároveň poskytuje majitelům možnost mít neustále dění okolo něj na očích, když v něm dovádí jejich potomstvo.
Původní zadání majitelů domů obsahovalo rovněž žádost o návrh garáže. Architekti ji řešili jako zastřešené stání a umístili na konec delšího okraje přístavby.
Anketa
Historický dům získal svěží přístavbu s obývacím pokojem v barvě avokáda
