Článek
Vznikající vláda označuje za jednu z hlavních priorit snížení cen energií. Jak se vám její plány v této oblasti zamlouvají?
Ceny energií a strategická energetická bezpečnost, jsou určitě klíčovou oblastí. Tak to asi vnímala i končící vláda Petra Fialy. V energetice se však věci většinou nedají vyřešit rychle. Každý zásadnější strategický krok má dopady v čase mnohem delším, než trvá volební období. Čili tato vláda situaci ze dne na den nezmění.
Strategické chyby se staly už za minulých vlád. Například se váhalo se zahájením náhrady dukovanských bloků. Nebo i s dostavbou Temelína. V situaci, kdy bylo jasné, že dříve nebo později bude končit uhlí.
Současně se nevytvářely dostatečně robustní podmínky pro to, aby se začaly stavět odpovídající náhradní kapacity v paroplynu, případně v obnovitelných zdrojích. Tím nemyslím fotovoltaiky na střechách, ale třeba ve větším rozsahu větrné parky a tak dále.
Například jádro se ale koalice ANO, Motoristů a SPD chystá rozvíjet.
Myslím si, že tu je upřímná snaha situaci zlepšit. Otázkou ale je, za jakou cenu. Jestli se to vyplatí.
Předpokládám, že nová vláda bude pokračovat v dostavbě Dukovan, případně připravovat další projekty v oblasti jádra. To ovšem bude stát docela dost z hlediska daňového poplatníka. Ale dobře, berme to jako investici do budoucna, jako svého druhu strategickou půjčku.
Stát má také na sebe vzít platby na obnovitelné zdroje, jak za firmy, tak za domácnosti.
Zde skutečně platí otázka, za jakou cenu. Jestli si to skutečně můžeme dovolit v rozsahu, o kterém se mluví, kolem 20 miliard korun ze státního rozpočtu. V situaci, kdy cena silové elektřiny klesá a její tlak na domácnosti už není takový. Energetický regulační úřad také ohlásil, že regulovaná složka poroste jen minimálně pro domácnosti, u podniků bude klesat.
Záměr převzetí plateb za obnovitelné zdroje státem bych tedy ještě velmi zvažoval, jestli to jsou opravdu dobře vynaložené peníze. Domácnosti, byť je to smutné, už to nějak absorbovaly a naučily se s tím žít. Některé hůře, některé lépe. Přemýšlel bych spíš o nějaké cílené podpoře pro chudší domácnosti v rámci dávkového systému.
Notabene by se tím podle mě dala i zlepšovat určitá energetická gramotnost těchto domácností, že by jim třeba Úřad práce pomohl s kontrolou účtů, kolik kde platí, a tak dále.
Na drahé energie si ale stále stěžuje řada firem…
U firem chápu, že z hlediska provedení je plošné řešení pro vládu nejjednodušší, ale z hlediska účinku těchto vynaložených peněz, kterých se nám nedostává, mám o tom velkou pochybnost.
V podnikové sféře drahé energie drtí ty s energeticky náročnými provozy. Což velká část podniků není už z povahy věci, když se třeba zabývají softwarem, nebo i jinou, ne tolik energeticky náročnou výrobou. Většina už se také nějak adaptovala na nové podmínky, což je nakonec žádoucí.
Hledám marně smysl, proč by se ČEZ měl celý zestátnit.
Nevím, jestli v této situaci je taková plošná podpora to pravé ořechové. Jestli by nebylo zaměřit se jen na některá energeticky náročná odvětví, která strategicky potřebujeme.