Stavba připomínající kus skály uprostřed divočiny překvapí svým účelem

Zahnízděna v údolí mezi skalami, zhruba dvě hodiny od centra Pekingu. Koncertní síň nazvaná Kaple zvuku je monolitická stavba s vyhlídkou na Velkou čínskou zeď.

Objekt navrhli architekti z pekingského studia Open architecture, přičemž jejich snahou bylo, aby stavba připomínala tajemný kámen, který zlehka dosedl na zem.

Budova je postavena výhradně z betonu, který je obohacen kamenivem z místních hornin bohatých na minerály. Zahrnuje napůl venkovní amfiteátr, venkovní jeviště, vyhlídkové plošiny a tzv. zelenou místnost.

Architekti stavbou chtěli vytvořit nejenom prostor pro poslech hudby uprostřed přírody, ale zároveň poskytnout návštěvníkům i místo, kde se mohou zaposlouchat do ticha přírody, které je dle jejich přesvědčení stejně tak inspirující. Proto by v obdobích, kdy se zde nebudou konat koncerty, měla síň sloužit jako místo pro setkávání nejrůznějších komunit.

Stavba zabírající plochu 790 m² je tvořena vnější a vnitřní skořepinou, mezi něž je vloženo schodiště. Jeho detaily jsou pak z bronzu, který tvoří kontrast k chladnému betonu.

Při vzpomínce na slavné moderní koncertní síně, kde jsou sály napěchované nejmodernějšími materiály, aby měly co nejlepší akustiku, zaujme tato koncertní síň svým uspořádáním a otevřenými otvory. Architekti Li Chu a Chuang Wen-ťing (sami autoři několika síní a divadel) se v tomto případě snažili o vytvoření stejné akustiky, jakou známe z jeskyní. Zvuk v této síni se šíří podobně.

Výzvou proto bylo vytvoření vynikajícího akustického prostředí bez použití zvuk pohlcujících materiálů. Autoři nalezli překvapivě prosté řešení - otvory ve stěnách. Na rozdíl od koncertních hal ve městech, tato je obklopena tichou přírodou, která  nebude zdrojem hluku, a zároveň se návštěvníci koncertu mohou při poslechu hudby kochat výhledem ven.

„Byli jsme si dobře vědomi odpovědnosti, když se snažíme umístit sofistikovanou stavbu do tak jedinečné krajiny. Musela do ní přirozeně zapadnout. Chtěli jsme vytvořit něco jiného, a co je důležitější, něco smysluplného. Žijeme v době, kdy je otázka našeho vztahu k přírodě jako lidských bytostí naléhavější než kdy jindy. Dokážeme být dostatečně pokorní, abychom slyšeli, co nám příroda šeptá? Symfonie přírody, to je to, co jsme opravdu chtěli, aby zde lidé zažili,“ říkají o svém projektu.

Stavba je zcela odevzdaná přírodě, není vybavena in systémem vytápění, ani klimatizací. Jako taková spotřebovává minimum energie. Otvory ve stěnách i ve stropě propouštějí dovnitř vše. Sluneční svit i déšť. Když prší, je voda i uvnitř síně. Autoři se ale inspirovali Pantheonem (antický chrám v Římě) a uvnitř navrhli drenážní systém, který vodu rychle odvádí pryč.