Centrálním bodem rodinného domu je společná šatna

Litvínovice se nacházejí asi pět kilometrů jižně od Českých Budějovic. Původní uliční strukturu přebíjí všemi směry se rozpínající zastavěné plochy, které vznikají developerskou formou zasíťování okolních, dosud nezastavěných luk a polí. Kontext místa tedy představuje typický otisk současného masového přístupu k řešení otázky bydlení v rodinných domech v nově vznikajících příměstských čtvrtích.

„Devízu řešení rohové parcely spatřujeme v její orientaci vůči světovým stranám. Jedná se o mírně svažitý pozemek směrem k jihu, který lze zpřístupnit i z ulice ze strany severní. Sedlovou střechu a omezenou výšku domu předepisují vydané regulativy,“ popisují místo, kam rodinný dům pro své klienty navrhli, architekti z Atelieru 111 architekti.

Kontrast mezi velikostí parcely (813 m2) a poměrně velkorysým stavebním programem vedl architekty pracující pod vedením Jiřího Weinzettla k logickému – v obdobných čtvrtích však ne zcela běžnému - umístění domu.

Využili krajních možností legislativou stanovených minimálních odstupů a objekt usadili pouhé dva metry od hranic veřejného prostoru. Z těchto dvou stran však nenavrhli oplocení. Měli za to, že tak úzký pruh mezi plotem a domem nepřináší tolik pozitiv, jako rozšíření veřejného prostoru až k samotné zdi domu. Ulice tak získala plochu navíc – místo pro lokální zeleň, pro lavičku, pro hry dětí, pěknou výdlažbu, pro rychlé zaparkování vozidla mimo těleso komunikace.

Využitím krajních možností usazení domu nabývá na dimenzi i soukromá zahrada, která z protilehlé jižní strany na objekt navazuje. Půdorysně se dům nejvíce podobá písmenu „T“ vepsanému do nepravoúhlého čtyřúhelníku (polygonu) s jedním zaobleným rohem. Kratší z jeho dvou ramen zabírá garáž, dílna, technické zázemí a vstup se šatnou, umývárnou a toaletou. Projít ze zádveří do samotného nitra domu znamená protáhnout se pomyslným „uchem jehly“ a následně sejít po pěti schodech do rozevírajícího se hlavního obytného prostoru, jehož výška dosahuje ve hřebeni pultového stropu přes čtyři metry. Kuchyň, jídelnu a obývák od sebe oddělují jen vložené nábytkové prvky.

Majitelé domu si přáli, aby byl dům co nejvíce vzdušný a nepůsobil stísněným dojmem. Tento pocit umocňují i velká bezrámová okna spojující skrze krytou venkovní lodžii interiér se zahradou.

Přes společnou centrální šatnu lze vstoupit do dvou dětských pokojů (orientovaných také na jih), koupelny, pracovny a ložnice. Poslední dvě jmenované místnosti se v celé své šíři otevírají francouzskými okny do venkovního atria – jakéhosi mikrosvěta, který od veřejného prostoru ulice odděluje jen 2,5 metru vysoká zeď. Ta nabízí 100% soukromí a předurčuje prostor například k instalaci houpací sítě, venkovní vany či sprchy. Slunce odrážející se o její zaoblený roh propůjčuje atriu příjemnou atmosféru už od samého brzkého rána.

„Zatímco interiér počítá s využitím řemeslných nábytkových prvků, přírodních materiálů i barev, vnějšímu výrazu domu přispívá určitá střízlivost absence detailu (střešní plášť bez přesahu, omítka bez soklu, okno bez rámu). Jistá forma askeze – minimalismu – je v tomto případě odpovědí na v okolí všudypřítomnou přesycenost,“ vysvětlují architekti, proč pro stavbu zvolili jen minimum zdobných prvků.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti, Autorizovaní architekti, Návrhy luxusních bytových interiérů, Návrhy bytových interiérů