Byt v Brně vyměnili za chytrý bungalov na Vysočině. Pozemek z dražby však manželům zavařil

Kde jste bydleli dříve a kdy se objevila myšlenka postavit dům?

Markéta: Původem jsme od Třebíče, poznali jsme se už na střední škole a spolu jsme odešli na vysokou do Brna. Po škole jsme si tam oba našli práci a koupili byt.

Radek: Bydleli jsme v bytě 3+1 a snili jsme o tom, že si pořídíme elektromobil. Původně jsme si ho chtěli pořídit ještě v Brně, ale štvalo nás, že se nedalo moc dobře parkovat na ulici.

Markéta: Pak jsme si řekli, že kvůli dětem a taky kvůli autu by nebylo marné postavit dům. Asi pět let zpátky jsme ale zjistili, že to v Brně určitě nepůjde. Územní plán tam neexistuje víceméně doteď a pozemky by se i našly, ale třeba za 10 milionů, což byla opravdu pálka. Tak jsme hledali dál, ale lokality v okolí Brna, jako např. Rosice a podobně, nám úplně nevyhovovaly.

Zjistili jsme, že se na Třebíčsku budou dražit pozemky, tak jsme se domluvili, že se tam podíváme. Je to pro nás výhodná lokalita i z hlediska babiček na hlídání do budoucna, říkali jsme si. Ale úplně jsme na tom místě nelpěli.

Radek: Nabízely se tu pozemky formou aukce. Vyvolávací cena byla 1600 Kč za m2. A zrovna o náš pozemek byl největší zájem. Měli jsme štěstí a nabídli jsme nejvíc. Prali jsme se tam tři nebo čtyři zájemci, byly to nervy, ale nakonec to vyšlo.

Proč jste chtěli přímo tento pozemek?

Radek: Chtěli jsme být na okraji, abychom neměli sousedy ze všech stran.

Markéta: Už jsme měli zhruba vymyšlený půdorys, který by se na tento pozemek krásně hodil, a taky jsme se chtěli koukat do přírody, do zeleně. A nechtěli jsme dům orientovaný severně.

S pozemkem jsme pak ale měli velké těžkosti. Byl svažitý a bývala tady skládka materiálu z doby, kdy se vedle stavělo, takže když se začalo kopat, začaly se objevovat a vytahovat kusy betonu, pražce, rozbité dlaždice a podobně. Sousedé odváželi na tatře i obří kusy silnice. Podložím tu byla navážka neboli skládka stavebního odpadu, která má ovšem špatnou únosnost. Chtěli jsme kompenzaci od obce, protože ho prodávali jako stavební pozemek, ale byl ve velkém svahu a se špatným podložím, kde jsme se navíc nemohli napojit na kanalizaci. Postavili se k tomu ale celkem ošklivě s tím, že je to náš problém. Všechno jsme si museli zaplatit a vyběhat sami.

Radek: Suť jsme nakonec použili jako podloží, zavezli jsme to a schovali. Ale byl to opravdu „smeťák“ – sanity, dráty, boty, sklo… Všechno možné. Pro srovnání pozemku do roviny jsme sem museli navézt 100 tatrovek hlíny (srovnávali jsme rozdíl šesti výškových metrů), a i tak jsme oproti ostatním pozemkům utopení. Museli jsme si nakonec sami zařizovat druhou kanalizační přípojku, která je o pár metrů níž, aby splašková voda bez problému odtékala. Další variantou byla tlaková kanalizace, ale tu jsme nechtěli.

To zní jako náročné období. Jak to probíhalo dál?

Markéta: Kvůli té navážce v podloží nám navrhli dům na pilotech, což mělo stát asi 1 200 000 Kč. Takže jsme řekli, že piloty nechceme. A objevili jsme zemní vruty, které by vyšly cca na půl milionu, což znělo nadějně.

Radek: Ale i tato firma nám to pak odmítla udělat, protože by si skrz kameny a betonové bloky zničili vrtáky. Že by to pro ně byl risk a že o takovou zakázku nemají zájem.

Markéta: Byli jsme nešťastní, protože už jsme měli začít stavět, ale nikdo nám nechtěl zhotovit základovou desku. Naštěstí jsme získali kontakt na jednoho pána, kterého napadlo udělat tzv. plovoucí základovou desku.

Radek: Je to něco jako štěrkopískový polštář, na který se dům jen posadí. Trošku jsme ušetřili, stálo to „jen“ milion, ale pořád to bylo hrozně drahé.

Markéta: Takže až se svah sesune, pojedeme i s celým domem až dolů k řece. To je samozřejmě s nadsázkou. Ale jiná možnost prostě nebyla.

Co navazovalo? Začali jste hledat firmu?

Markéta: Když jsme řešili, z čeho dům postavit, měli jsme vyhlédnutou místní firmu, která vyrábí prefabrikované betonové domy. Chtěli jsme takovou rychlovku. Už jsme měli i předvybráno, ale protože pozemek je dost specifický a má tvar v podstatě trojúhelníku, potřebovali jsme to trošku upravit. U nich ale změny nebyly možné.

Radek: Šli jsme tehdy na stavební veletrh v Brně. Nepotkali jsme tam snad jedinou firmu, která by nám postavila dům z cihel. Byly tam hlavně dřevostavby. Zkoušeli jsme dokonce napsat několika firmám, aby nám udělaly cenové srovnání, ale nikdo z nich neměl zájem ani čas. Naopak lidé z firem nabízejících dřevostavby měli zájem všichni, věnovali se nám a všechno nám vysvětlili, starali se.

Markéta: Tak jsme nad tím začali přemýšlet a více se o dřevostavby zajímat. Jsou rychlé, ekologické, z obnovitelného materiálu. A zjistili jsme, že přímo tady v okolí máme dřevostavbařskou firmu. Což bylo skvělé zjištění, protože jsme chtěli podpořit lokální dodavatele.

Radek: Říkali jsme si, že bude výhoda mít je v místě stavby. Kdyby byl jakýkoliv problém, můžou to vyřešit okamžitě. Tak jsme se šli podívat do výroby.

Jak probíhal návrh domu?

Radek: Úplně původně bychom vzali klidně dům z katalogu, ale potom jsme přišli na to, že se žádný z nich nedá napasovat na náš pozemek. Máme docela úzký příjezd a následně se pozemek dost rozšiřuje, takže většina domů na pozemku nešla nijak natočit, byl by problém s umístěním garáže. Máme dvojgaráž, i když máme jen jedno auto. Ale chtěli jsme ji i jako sklad na kola a podobně.

Markéta: A byl tu přísný regulativ – rovná střecha, odstup od silnice alespoň šest metrů, dřevěný průhledný plot o přesně dané výšce, mezi sousedy průhledné pletivo atd. Byla předepsaná i barva fasády, museli jsme mít pastelové barvy. Víceméně to všichni pojali do šeda, takže je to tady hezky sladěné.

Radek: Návrh našeho domu měl rekordní počet studií (asi 16 verzí). Nebylo to tím, že bychom si vymýšleli a chtěli vše stále předělávat, ale byla tu ze strany obce přísná pravidla a návrh neustále narážel na územní plán. Původně měla být garáž předsazená před domem, ale to právě úřad nepovolil.

To je hodně striktní. A jaké požadavky jste měli vy sami?

Markéta: Chtěli jsme větší pracovnu – manžel v té době přecházel na úplný home-office, takže to bylo stěžejní. Dále dva dětské pokojíčky a velkou garáž, kde se bude dát nabíjet elektromobil.

Jak je to dlouho, co jste začali řešit stavbu?

Markéta: Je to tak šest let, kdy jsme si řekli, že budeme stavět. A před šesti lety jsme si taky řekli, že bychom si mohli pořídit děti. Bylo to hektické, protože v červnu jsme chtěli začít stavět a rozhodli jsme se, že se začneme snažit o dítě. A já jsem v červenci byla těhotná. Všechno to přišlo najednou. Takže když se dcera narodila, řešili jsme všechny tyto stavební věci, dost jsme cestovali tam a zpět do Brna a na její první narozeniny jsme tady začali bydlet. Takže za necelé dva roky jsme to všechno zvládli, od prvních plánů po nastěhování. U nás je to všechno někdy až moc rychlé.

Jak jste řešili stavební povolení?

Markéta: Naštěstí to za nás řešila stavební firma. Nějaké problémy tam byly, ale šlo to mimo nás. V té době jsme čekali, že se miminko brzy narodí, takže jsme zvolili tuhle cestu a dobře jsme udělali. Trvalo to cca půl roku.

Stačilo mi vyběhávat povolení na dodatečnou kanalizaci, které mělo být jednoduché a zrychlené, ale i přesto to stálo za to. Muselo se to řešit s úřadem životního prostředí. Mají lhůtu na vyjádření 30 dní, ale vyjádří se k tomu až 29. den, protože je to pro ně tak malá změna, že se k tomu dříve vyjadřovat nebudou…

Nechali jste si dům postavit na klíč?

Radek: Stavební firma nám dodávala hrubou stavbu včetně fasády, jiná firma dělala základy a pak všechny dodělávky včetně terasy a bazénu. Všechno dobře navazovalo. Ve chvíli, kdy se dosušovaly betonové podlahy, už druhá firma začala dělat interiéry. A mezi tím realizační firma dodělávala fasádu. Stavba šla velmi rychle, hnali to hlavně dodavatelé, my jsme na to nijak nespěchali.

Jak dlouho jste stavěli?

Markéta: Výstavba trvala asi pět měsíců včetně základové desky, hrubá stavba se stavěla pouze týden (sousedé mezi tím stihli postavit jen jeden šár cihel), domek byl z panelů seskládaný ale za jediný den. Celkově to tedy trvalo už zmíněné necelé dva roky, hodně času z toho nám ale vzala ta základová deska.

Jaký byl průběh stavby?

Radek: V říjnu jsme dostali stavební povolení a dělala se základová deska. Pak se začalo stavět. Připravené panely dovezli na autě, jeřábem je umístili na desku. Jeden den udělali zdi, druhý den stropy a do týdne byl dům pod střechou. Takže za první listopadový týden jsme měli postavený dům. Další tři měsíce se dodělávaly interiéry.

Nastaly v průběhu ještě nějaké komplikace, které jste museli řešit?

Markéta: Něco málo. Třeba jsme měli provrtané okno. Spíš to byly nějaké drobnosti, ale stačilo říct a okamžitě přijeli a problém vyřešili. Jediné, co řešíme dlouhodobě, jsou praskající sádrokartony, což je ale prý standard. U nás to už opravovali dvakrát a stavba si pořád sedá, i když už by prý neměla. Možná je to tou plovoucí deskou… Celkově je ale s nimi ta domluva super. Když je jakýkoliv problém, tak náš stavbyvedoucí hned přijede, poradí, pomůže. Nemáme co vytknout. I náš stavební dozor si firmu strašně chválil. Vybrali bychom si je klidně znovu.

Jak proběhly elektroinstalace?

Radek: Rozvody elektřiny udělala firma precizně, měli to krásně přehledné a popsané. Všechno jsme promýšleli hodně dopředu, například i venkovní rozvody (chtěli jsme světla i na zahradě), kamery, podsvícenou mapu světa v obýváku atd.

Od začátku jsme chtěli chytrý dům. Lidé z realizační firmy nám říkali, že to nikdy nedělali. Jsem programátor a hodně mě to baví, takže jsem si všechno načetl a sám jsem si vybral nejlepší systém. Našli jsme místní firmu, se kterou jsme vše už ve fázi projektu konzultovali, takže jsme do projektu stihli včas všechno zahrnout. Tyto rozvody navíc jsme si pak už řešili sami.

Co všechno umí chytrá domácnost?

Radek: Chytrá technologie ovládá vnitřní i venkovní světla (máme například speciální vypínače i světla na pohybová čidla na záchodě a v technické místnosti), pak samozřejmě topení, větrání, žaluzie, zabezpečení domu, měří teplotu vody v bazénu, v bojleru, víme, jaká je teplota na střeše domu, u vchodu a podobně, máme vlastní meteorologickou stanici.

Markéta: Máme třeba upozornění, že doprala pračka. Nebo víme, jestli se závlaha na zahradě zapnula a jaký je odběr vody. Manžela ty technologie hodně baví, takže si s tím hraje, programuje a nastavuje. Vymyslela jsem si třeba, že bych chtěla mít nasvětlenou břízku na zahradě nebo v ložnici červený LED pásek. Všechno mi to nastavil, můžu to ovládat mobilem a je to super.

Radek: Systém třeba ví, že má svítit sluníčko, dům je nastavený např. na 25 °C, ale už je tady 26 °C, tak stáhne žaluzie. Nebo naopak je tady přes zimní měsíce zima, tak ty žaluzie vytáhne, aby se dům nahřál. Je tady i vlhkoměr, takže si můžeme stáhnout nějaké grafy, abychom věděli, jaká je tu vlhkost. Máme tady obecně problém s tím, že se dům kvůli rekuperaci v zimě přesouší – loni jsme měli vlhkost vzduchu pod 30 %.

Jak jste to vyřešili?

Radek: Přidělali jsme entalpický výměník do rekuperace, který zvlhčuje vzduch. Trochu to pomohlo, ale občas pustíme i obyčejný zvlhčovač, např. když jsou děti nemocné.

Jak dům vytápíte?

Radek: Máme elektrické topné kabely v podlaze. Dnes už bychom zvolili teplovodní systém, hlavně kvůli nárůstu cen energií, se kterým jsme nepočítali.

Jaké máte roční náklady na provoz domu?

Za poslední rok jsme měli spotřebu cca 12,1 MWh včetně nabíjení elektroauta. Koupili jsme ze sítě 6,5 MWh. Fotovoltaické panely vyrobily 9,6 MWh (prodali jsme 4 MWh). Pomohla i baterie, díky níž jsme mohli využít více vyrobené energie ze sluníčka. Za provoz jsme tedy zaplatili jen 34 000 Kč. Vliv na cenu má i to, že energie kupujeme za spotové ceny a nikoli za fixní částku.

Jak je to ve vašem domě s přehříváním?

Markéta: Přehřívání je v našem domě trošku problém. Přes noc se dům nevychladí, pokud jsou vedra, která trvají déle než několik dnů. Loni nám zrovna v největších vedrech týden nefungovaly žaluzie, to jsme tady umírali, protože sluníčko hodně pralo a žaluzie nešly zatáhnout. Než to opravili, dali nám sem provizorní klimatizaci a potom byla 14 dní zima.

Takže vím, že bez žaluzií bychom se neobešli, ale nechali jsme si dodělat klimatizaci v pracovně, aby měl Radek klid a „chladnou hlavu“ na práci, možná ji časem přidáme i do obýváku a ložnice.

Radek: Je to dáno dispozicí domu. Jsme orientovaní na jih a máme velkou plochu domu. Kdyby to byla kompaktní kostka, tak by to takový problém nebyl. Měli jsme na to myslet dříve. Kdybych dneska stavěl dům znovu, už bych řešil v průběhu stavby i chlazení, aby bylo rovnou zabudované v domě.

Jak jste navrhovali interiéry?

Markéta: Máme rádi funkčnost, ta je na prvním místě. Až pak je design a estetika. Interiéry jsme ladili do bílého lesku, šedé barvy a dubového dekoru dřeva.

Nechali jsme si pomoct od interiérové architektky, aby se nám sem vše vešlo a nic jsme nepodcenili. Nakreslila nám kuchyni a obývací pokoj, kde jsme chtěli velký gauč a lehací okno. Nechali jsme si navrhnout i koupelnu s WC. Původně jsme měli mít vanu, tu jsme úplně zrušili. Vymysleli jsme si walk-in sprchový kout, od kterého nás všichni odrazovali, ale nám se to moc líbilo. Jsme s tím spokojeni i přesto, že v zimě, když se člověk sprchuje, se neudělá ve sprše takové to „saunové teplíčko“. Ale zase aspoň člověk brzy odejde a ušetří.

Ze začátku jsem si tady připadala jako v hotelu na dovolené. Bylo těžké někam odjet, aby mě to tam opravdu uspokojovalo, protože doma to bylo nejlepší. Pohodlná postel, zázemí a klídek, kávovar s výbornou kávou… Člověka to potom ani nenutí chodit ven, když má doma vybudováno všechno, co potřebuje.

Říkali jste, že tu máte jednu speciální místnost…

Radek: Ano, máme tu malou kočičí místnost, kde mají kočičky schovaný záchod. Je ve skříni v předsíni, ale průlez do ní je schovaný v chodbě. Je to praktické a hygienické. Řemeslníci si mysleli, že je to nějaká chyba v projektu.

A co úložné prostory?

Markéta: Těch máme dostatek. Máme velkou spíž, předem promyšlené vestavěné skříně v ložnici i pracovně, dvojgaráž a zahradní domek na nářadí a na věci kolem zahrady.

A elektromobil jste si tedy do nového domu pořídili?

Radek: Ano, pořídili jsme si teslu, byl to náš dlouhodobý sen. Je to super. Zrovna teď svítí sluníčko, tak právě nabíjíme. V létě to nemusíme řešit vůbec, nemusíme na benzinku, neřešíme nabíjení (kromě nějakých delších výletů), nemůžu si na to stěžovat.

Když jedete na delší trasu, plánujete, kde budete dobíjet?

Radek: Zatím kvůli dětem většinou nejezdíme moc daleko, takže stačí dobít v cíli. Auto má dojezd 400–500 km. Když jedeme dál, auto akorát na chvilku píchneme na nabíječku a je to. Ale teď už hledáme ideálně i ubytování s nabíječkou.

Zahradu jste měli taky promyšlenou dopředu?

Markéta: Zahradu jsme začali řešit až po dostavbě domu. Inspirovala jsem se u těch nejlepších, zahradu jsem si pak ale nechala podle svého původního plánu udělat a zrealizovat od místní zahradní architektky. Nějakou představu jsme měli a tím, že je u domu i bazén, bylo skoro dané, kde co bude.

Chtěli jsme nějakou užitkovou zahradu se zobáním pro děti, chtěla jsem vyvýšené záhony a vícekmenné břízy. Máme tu spoustu dalších hezkých prvků – dětské hřiště, trampolínu, venkovní přenosné ohniště, kde opékáme špekáčky a pálíme čarodějnice.

Můj požadavek byl, aby byla zahrada nízkoúdržbová, aby rychle zarostla a aby tady stromy, trávy a květiny přežily – je tady špatné podloží a je to pro rostliny náročnější prostředí. A nakonec se tady těm kytičkám docela daří.

Radek: Bazén jsme chtěli původně dodělat později, ale byly by to zase velké zásahy do terénu, tak jsme ho zrealizovali hned v průběhu stavby domu. V zahradním domku je i technologické zázemí k bazénu. Bazén má slanou vodu a technologie jsou nastaveny automaticky, takže s tím nemáme téměř žádné starosti.

Markéta: Trampolínu máme kvůli bezpečnosti i estetice v zemi, ale často se pod ní dělá jezírko, takže dospělí tam po dešti nesmí moc skákat. Když hodně prší, stojí nám na zahradě voda, protože zemina je hodně udusaná. Trávník tomu pomohl, ale časem budeme muset možná udělat drenáž.

Co je podle vás potřeba si v dřevostavbě pohlídat?

Markéta: Asi jediné, co mě napadá, že je dobré si v dřevostavbě dopředu promyslet, kde bude co viset na stěnách. Dávají se tam navíc výdřevy, které unesou více než samotný sádrokarton.

Je něco, co vás překvapilo?

Radek: Překvapily nás ceny snad úplně všeho. Ani ne tak domu, jako spíš věcí okolo – terénní úpravy, zahrada, zídky, ploty atd.

Máte ohledně domu ještě nějaké plány do budoucna?

Markéta: Pokojíčky pro naše dvě dcerky se budou dodělávat, vyměníme nábytek, který tady máme ještě dovezený z Brna a doladíme postupně trošku zahradu (posezení u ohniště a podobně). Jsou to takové drobnosti. Fotovoltaických panelů jsme už přidávali víc. Ze začátku nebyly tolik potřeba, ale kvůli autu jsme zjistili, že bychom jich uživili víc.

Kdybyste se dnes rozhodovali znovu, je něco, co byste řešili jiným způsobem?

Markéta: Nejpalčivější byl asi pozemek, takže bych chtěla dopředu geologický průzkum, abych věděla, co kupuji. A dále projekt, se kterým jsme se hodně natrápili kvůli tomu, že nám ho úřady pořád vracely k přepracování. S odstupem času mi jinak stavba přijde jako legrace. Chodili jsme se dívat, jak to hezky roste, a užívali jsme si to.

Z čeho tady máte největší radost?

Radek: Já mám asi největší radost ze všech technologií, že si s tím můžu hrát, nastavovat to, ukládat a využívat přebytky energie a tak.

Markéta: Asi celkově z domu, kde máme všechno, co jsme potřebovali. To, co nás štvalo v bytě, jsme eliminovali.

Hodně nás to baví celkově – stavba a navrhování domu a vylepšování bydlení. Asi to není poslední dům, který stavíme.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz: DOMY D.N.E.S., Ing. arch. Jan Kratochvíl, ROZPTYL, Würth