Článek
I přes omezenou plochu bylo klíčové vytvořit jasně definované funkční zóny; ty lze od sebe opravdu velmi přesně a snadno odlišit. V nevelkém bytě je kuchyňský kout, jídelní zóna s velkým stolem, relaxační část s pohovkou a knihovnou i malé pracovní místo. Od toho všeho je pak nenápadně oddělen uzavíratelný klidový prostor pro spaní.
Ložnice zaujímá pouze nezbytné minimum plochy – zahrnuje místo pro lůžko a vestavěnou skříň, jež slouží jako hlavní úložný prostor bytu. Díky úpravě dispozice se v tomto bytě podařilo maximálně využít každý metr čtvereční a zároveň zachovat jeho vzdušnost a světlost, což byl jeden z hlavních požadavků majitelky.
Vstupní část bytu s WC a koupelnou v zásadě respektuje původní uspořádání. Přáním majitelky bylo zachovat vstup přehledný a vybavený pouze základním vestavěným nábytkem.
Nachází se zde kruhové zrcadlo, policová skříň na obuv a dvě nízké skříňky, které slouží jak k přisednutí při obouvání, tak ke krátkodobému odkládání věcí. Drobné dispoziční úpravy se týkaly pouze koupelny – došlo zde k přemístění umyvadla; vanu pak nahradil sprchový kout.
Architektky studia Schwestern, Monika Cihlářová a Iveta Šalamounová, vzhled interiéru sjednotily pomocí geometrické dlažby a světle šedého obkladu s barevnou spárou. Nábytek navrhly z březové překližky, která interiéru dodává teplý a přirozený charakter. Ostatně barevnost celého bytu vyladily do teplých zemitých tónů s akcenty oranžové a okrové. Tyto odstíny se promítají jak do nábytku, tak do použitých deskových materiálů.
Aby si byt udržel vzdušnost a prostornost, bylo nezbytné se vyhnout bezúčelnému dekorování. Vizuální osobitost zde vzniká především díky materiálům a detailům. Výrazný geometrický rastr vytváří například kuchyňský obklad z klasických šedých dlaždic s kontrastní cihlovou spárou. Jemnou dekorativní vrstvu pak do prostoru vnáší strukturované drážkované sklo použité jako výplň dřevěné konstrukce oddělující ložnici od obytné části.
