Článek
Šestiletá Blanka chodí do stejné školy, do které chodí osmiletý brácha Honzík. „Chtěl jsem česká jména,“ vysvětluje Jiří Bubeníček, který ve věhlasném drážďanském divadle Semperoper Ballet deset let tančil a poslední roky tam působil jako choreograf.
Ovšem i dnes tvoří pro divadla po celém světě, kde si už před třiceti lety spolu s bratrem Ottou vydobyl světové jméno. A to hned po konzervatoři – v osmnácti začínali v Hamburku, kde bratr žije dodnes. Narodili se ale v Polsku, kde zrovna byli rodiče – artisti s cirkusem.
Baletní babylon
I světoběžník se může usadit a asi až tak nepřekvapí, že jeho žena není Češka. „Je z Moldavska, ale za mnou se po našem seznámení (nejprve na facebooku) přistěhovala z Japonska, kde pracovně působila. Dnes mi pomáhá se vším kolem divadla, včetně dramaturgie, návrhu kostýmů i spolupráce na scénářích. Už jsme společně udělali jedenáct představení,“ pochvaluje si náš průvodce po Drážďanech, kde je rodině dobře, ale dovede si představit, že se jednou se ženou vrátí domů – do Čech.
Vzhledem k tomu, že děti začínají lépe mluvit německy než česky, a ještě stále častěji přecházejí do angličtiny, nedělá si iluze – jednou mohou vylétnout z hnízda i hodně daleko od nich. Sám to zná.
„Žena se nikdy česky neučila, ale rozumí všemu a domluví se. Po šesti letech v Osace umí Nadina perfektně japonsky a my spolu mluvíme anglicky. Na děti mluvím hlavně česky, němčinu mají lepší než já, ale odpovídají mi anglicky… Trošku mě to mrzí,“ usmívá se a hrdě dodává, jaký má Honzík talent na fotbal.