Článek
„Toto legendární vozítko je svým příběhem úzce spjato s naším regionem. Navíc tehdejší výrobní družstvo Velorex vyrábělo i celou řadu dalších přidružených produktů. I když výroba těchto tříkolek skončila již před mnoha lety, je fenomén stále živý,“ míní ředitel muzea Tomáš Zelenka s tím, že výstava by měla na všechny tyto aspekty upozornit.
Kromě samotných vozítek sháníme také předměty z doplňkové produkce
„Jde i o doklad dlouhé tradice strojírenské výroby, potažmo automobilového průmyslu v našem regionu,“ poznamenal ředitel Zelenka.
S nápadem na sestavení tříkolového vozítka přišli bratři František a Mojmír Stránští z České Třebové. Roku 1952 se odtud výroba, již sériová, přesunula do Solnice do prostor bývalé truhlářské dílny Hajnových.
„Od roku 1957 byl budován nový závod v Rychnově, kam se o tři roky později přemístila výroba komponent pro velorex. V Solnici se svařovaly kostry, v Rychnově ostatní součástky jako kyvná ramena či řízení. Kompletace vozítka probíhala opět v Solnici, kde byla i sedlářská dílna,“ upřesnila historička Martina Dostálová.
Před 50 lety skončila výroba tříkolových velorexů. České silnice jich stále brázdí stovky a nestojí málo
V roce 1973 po neúspěchu čtyřkolových vozítek výroba velorexu definitivně skončila. Dále však pokračovala produkce náhradních dílů a přidružené výroby. V rychnovském závodě byla zahájena výroba olejových radiátorů Elor, v Žamberku vznikaly ruční dopravní vozíky a postranní přívěsné vozíky k motocyklům, tzv. sidecary.
V dalším závodě v Olešnici v Orlických horách byly prvním výrobním programem dětské sedačky s dřevěným sedátkem a později mosazné nábytkové kování. Výroba zapletených kol probíhala na Novém Hrádku a zároveň tu byla lakovna se svařovnou.
Muzejníci prosí o pomoc
Celou tuto zajímavou a bohatou historii by měla připravovaná výstava zmapovat. Proto se nyní rychnovští muzejníci obrátili na veřejnost s prosbou o zapůjčení předmětů vztahujících se k výrobě velorexů.
Točna v olomouckém muzeu je opravena
„Kromě samotných vozítek sháníme také předměty z doplňkové produkce, tedy radiátory Elor, dětské cyklistické sedačky, zrcátka či sidecary. Uvítáme i fotografie vozítek, výrobních hal, procesů výroby, zaměstnanců při práci nebo upomínkové předměty, reklamy, katalogy, plánky či technické průkazy,“ vyjmenovala muzejní etnoložka Pavla Bláhová s tím, že předměty je možné poskytnout buď ve formě daru, nebo zápůjčky po dobu výstavy.