Test Seatu Leon FR TDI: Dobrý sluha v šik obleku

Podruhé za volantem nového Seatu Leon zkouším variantu se vznětovým motorem pod kapotou a v poněkud usedlejší šedivé barvě. Vznětový motor bude lákat řadu lidí, kteří nevěří jakékoliv variantě elektrifikace v nabídce Leonu a chtějí jezdit s nízkou spotřebou.

Třebaže varianta FR je stejná, bez červeného laku není příď ani zdaleka tak výrazná, jako v červené. Naopak víc vyniknou zadní světla s třetím brzdovým světlem umístěným poněkud neobvykle – a taky trochu kontroverzně – nízko pod zadním oknem u proužku, který coby obrysovka svítí celou šíří zádě.

Při prvním svezení mě Leon doslova nadchnul, a tak jsem zvědavý, zda týdenní soužití jeho kvality potvrdí či vyvrátí – anebo ukáže nedostatky, kterých jsem si předtím nestihl všimnout. Prozatím je všechno v pořádku, sedačky jsou stále příjemné, malinký volič převodovky se používá hezky.

Stejně tak „seatí“ verze infotainmentu MIB3. Konfigurovatelné trojice dlaždic na dvou domovských obrazovkách jsou vynikajícím řešením; trochu méně intuitivní je pouze to, že když chcete danou věc otevřít, musíte na dlaždici dvakrát klepnout prstem, ne jen jednou.

Přeci jen však právě sem musí mířit výtka – když v navigaci najdu nějaké místo, tak ne vždy zobrazí tlačítko k zahájení navádění. Musím tak najít to místo prstem na mapě; pak už zahájit navádění lze. Tuhle chybu obejít však jde pomocí smartphonu s Androidem Auto, který funguje velmi dobře.

Druhá chyba, která se obchází trochu hůř, je fakt, že dotykový panel k ovládání teploty ve voze a hlasitosti není podsvícený. Proč tomu tak je, jsem se pídil u Volkswagenu. Ve stručnosti – displej s panelem jsou jedna součástka, která byla připravena na ambientní osvětlení, ovšem to se do produkčních aut nakonec nedostalo v plánované podobě.

Časem se místa, kde se mění teplota, naučíte trefovat, případně lze použít horní lištu v displeji, která otevře nabídku klimatizace. Skutečnou nápravu tohoto problému však můžeme čekat s faceliftem, tedy nejpozději za nějaké tři, čtyři roky.

Displej v místě přístrojového štítu se sice konečně snadno ovládá, ale pár chyb přeci jen má. Třeba, že rychlost nastavená v tempomatu je zobrazena mrňavým číslem hluboko dole, stejně jako okamžitá rychlost jízdy kromě specifického zobrazení, orientovaného jen na rychlost. Třeba taková Cupra Formentor nabízí podstatně víc na základě stejného systému.

Nakonec ale rychlost velkým číslem uprostřed stačí, když si vlevo zobrazím provozní teploty a vpravo výstup jízdních asistentů. Mám koneckonců pod kapotou stopadesátikoňový turbodiesel a dvouspojkovou převodovku, a tak otáčkoměr není tak podstatný.

Tím spíš, že s leonem jezdím jen po městě a o víkendu vyrážím do Jeseníků, takže budu potřebovat hlavně dobrá světla a podvozek, který si dokáže poradit s cestami, které působí, jako by někdo nalil asfalt na zorané pole a sem tam přidal záplatu, aby se neřeklo.

Jízdní asistenti fungují velmi dobře včetně adaptivního tempomatu, jehož chování se v závislosti na zvoleném jízdním režimu výrazně mění. Ve „Sportu“ se nedrží tolik zpátky a chová se mnohem blíž tomu, jak bych jel bez tempomatu.

LEDkové světlomety svítí moc hezky jako dálkové, ovšem kužely potkávacích světel jsou sklopené příliš nízko, takže při míjení auta pořádně nevidím, kam jedu. A kvůli autonivelačnímu systému to nemůžu spravit šroubovákem pod kapotou.

Trochu zklamáním však je standardní, nenastavitelný podvozek. Na hladkém asfaltu funguje hezky, je dostatečně komfortní, ale nikoliv rozměklý a přesně odpovídá tomu, že dieselový hatchback je spíš přibližovadlo než sporťák. Avšak na nekvalitním povrchu, kde je hodně rychlých hrbolů nepravidelně za sebou, jako by si odpružení nedokázalo dost dobře ohlídat pohyby kol. Auto působí, jako by na takovém povrchu trochu plavalo.

Když jednu nebo druhou stranu vozu zatížím v zatáčce, je to trochu lepší, ale pořád v kontakt se silnicí nemám takovou důvěru, jakou bych si představoval. Testovaný kousek jezdí na příplatkových 18” kolech; se sedmnáctkami, které jsou pro verzi FR standardem, by to mohlo být o něco lepší, protože menší kola jsou lehčí.

Co mě naopak překvapilo velmi příjemně, je spotřeba paliva. Svižnou jízdou, která zahrnovala kopce, zatáčky i dálnici, ale město jen minimálně, vidím na displeji 4,7 litru nafty na 100 km. Za celý svůj týden s přídavkem městských jízd vůz ukazuje 5,1 l/100 km.

Závěrem musím zmínit ještě jednu věc, se kterou se už delší dobu nějak nemůžu srovnat, a sice, že si nejsem jistý, jestli je nový Leon skutečně ve všem lepší než ten starší. Po stránce světlometů a technologií na palubě, jak pod kapotou, tak i v interiéru, zcela jistě ano. Po stránce jízdního projevu si tím ale už tak jistý nejsem.

Připouštím, od svezení s minulou generací Leonu to je už nějaký ten pátek, ale zamyslím-li se nad srovnáním FR vs. FR, z novinky mám dojem konformnějšího, rozměklejšího auta, více zaměřeného na masy. Na ty masy, které by měl zaujmout Volkswagen Golf.

Leonu to možná přinese více zákazníků, a musím uznat, že pokud jim půjde zejména o vzhled, tento Španěl těžko nachází přemožitele. Verzi FR už ale nedokážu vnímat jako stupínek mezi civilním základem a ostrou Cuprou; už je to jen výbava. A jak jsem se na Cupru po prvním svezení s Leonem těšil, nyní ji vyhlížím trochu s obavami, aby ji nepotkal stejný osud.