Za volantem Cupry Formentor: Poprvé na výbornou

„Poprvé“ je vždycky pojem, ovšem když se hovoří o autě nějaké automobilky, je v tom „poprvé“ investováno mnoho úsilí a peněz. V případě Formentoru, pojmenovaného podle mysu na Mallorce, kterému lokální obyvatelé říkají „místo setkávání větrů“, samozřejmě pomohly zkušenosti automobilky Seat a modulární platforma MQB koncernu Volkswagen.

Přesto prvním samostatným autem značky Cupra, nikoliv ostrou verzí nějakého seatu, nepochybně je a já dostal příležitost se s ním krátce svézt. Bohužel nikoliv ve Španělsku, nýbrž v okolí Prahy, ale to na jeho kvalitách nic nemění.

A že jich je – a rovnou začněme vzhledem. Je to crossover s prvky ostrého hatchbacku, ale o chloupek vyšší podvozek pomiňme a podívejme se na jeho karoserii.

Dokud se nepodíváte pořádně, vypadá jako Leon na steroidech. Nebo možná, jak měl Leon původně vypadat, ale vedení Seatu řeklo něco na způsob: „Ne. Tedy – je to skvělé, ale necháme si to pro něco lepšího, dražšího; udělejte Leon usedlejší,“ a tak se taky stalo.

Ve výsledku je Formentor drzý a přísný, ale zejména svou zádí s lampami spojenými linkou, obsahující třetí brzdové světlo (jako má Leon), zároveň velmi přitažlivý.

A jelikož je záď protažená víc dozadu, nevadí mi ani velký kus plechu na C-sloupku a negativně zalomená dolní linka oken.

Usedám do anatomické sedačky s mocným bočním vedením a pevnou hlavovou opěrkou a rychle nacházím správnou pozici; hlavová opěrka se Cupře povedla lépe, než to zvládá Audi.

Před sebou vidím opět Leon – ale to v žádném případě není špatně. Jen startovací tlačítko se přestěhovalo z prominentní centrální pozice u voliče převodovky na volant, kde ho musím pořád hledat, nezastavím-li s koly rovně.

Centrální displej je oproti Leonu – přinejmenším tomu, který jsem testoval – o poznání větší, a také jeho černý rámeček je tenčí. Systém v něm je však totožná „seatí“ verze MIB3 s domovskou obrazovkou rozdělenou na třetiny a barevnými ikonami dole. Třetiny je možné různě konfigurovat a jen v jejich rámci např. změnit zdroj hudby či jízdní režim.

Je to intuitivní a snadno použitelné a řadu úkonů tak uděláte rychleji a bezpečněji. Jen je třeba si zvyknout, že např. velkou mapu či rádio z domovské obrazovky otevřete dvojím klepnutím, nikoliv jen jednoduchým.

A také, protože jde opět o jednu součástku s dotykovým panelem pod displejem, tento panel není podsvícený, a tak se ve tmě používá vážně těžko.

Stran prostornosti nemám co vytknout na předních ani zadních sedačkách, i zavazadelník je dostatečně velký pro cokoliv menšího než třeba pračku. Jen ohromný C-sloupek zhoršuje výhled šikmo dozadu, pokud na dálnici nevěříte hlídači mrtvých úhlů.

Ten má své oranžové diody nikoliv v zrcátkách, nýbrž v proužku ambientního osvětlení na dveřích. V tom stejném, který se rozsvítí červeně, kdykoliv dveře otevřete.

Ovšem, stejně jako je tenhle detail perfektní, musím potisící vytknout způsob oznamování, jak auto zrovna svítí. Kromě zadní mlhovky vám přístrojový štít neukáže nic, musíte se podívat na dotykový ovládací panel hluboko vlevo dole.

Formentor je ale Cupra, takže musí hlavně skvěle jezdit. Po chvíli hledání mačkám startovací tlačítko, probouzím třísetkoňový čtyřválec k životu a vydávám se na cestu. Pod zadnicí mám taky čtyřkolku, tak jsem vážně zvědavý, jak bude fungovat v zatáčkách – tím spíš, když v nastavení jízdních režimů můžu měnit i její chování.

Při klidné jízdě se Formentor chová prostě jako ostrý hatchback – je znát, že má sílu, ale ta zatím dřímá. Podvozek je – v celém spektru možností svého nastavení, jak později zjišťuji – tuhý, ale pohodlný a nerovnosti zvládá s grácií. O jistotu přijde až na opravdu rozbité silnici, ale i na ní dokáže svá velká kola dostatečně dobře ovládat.

Když konečně přijdou zatáčky, přepínám vůz nejprve do režimu Sport, a pak Cupra. Přidávám plyn a záhy přemýšlím, jestli jsem náhodou nedostal nějakou chudší verzi s pohonem pouze předních kol.

Auto na hladkém asfaltu drží jako přibité, ale od zadní nápravy bych nehledě na zvolený jízdní režim očekával trochu víc snahy, trochu víc pomoci se zatáčením.

I kdyby to mělo být falešné, dosažené pomocí přibrzďování jednotlivých kol, jako to – mimochodem perfektně – zvládá Audi S3 na stejném modulárním základě, s nímž je Formentor cenově na roveň. Upřímně doufám, že v tom není nějaká koncernová politika, že Audi musí jezdit líp než „plebejské“ značky.

Podobně, když to s plynem na výjezdu ze zatáčky přeženu a pneumatiky se pustí asfaltu, udělají to napřed ty přední. Až po uvolnění plynu se přední náprava zase chytne a trošku se sklouzne zadní. Ovšem, limit ztráty gripu leží velmi daleko. Pokud předtím neprojedete brodem, v němž si pneumatiky nezchladíte a nenamočíte.

S ostrým hatchbackem do brodu, nezbláznil se ten Bednář? Nikoliv – Formentor je crossover a má i jízdní režim Offroad, takže by měl zvládat i něco jiného než asfalt.

Ovšem, když jedu trochu rychleji po rozbité šotolinové cestě, nemám dojem, že by podvozek měl něco takového v popisu práce a že by to nějak dlouhodobě zvládl. Jinými slovy, je to spíš přizvednutý Leon Cupra než drsný Ford Ranger Raptor.

Cestou zpátky podle očekávání zjišťuji, že silný motor se víc než hodí i na dálnici. Ve výbavě je i Travel Assist, tedy v podstatě systém poloautonomního řízení, ovšem jeho chování je trochu zarážející. Pokaždé, když nastavený adaptivní tempomat jakkoliv přeruším a chci ho obnovit, musím zvláštním tlačítkem znovu aktivovat tohoto asistenta.

Cupře se tedy první vlastní auto povedlo téměř na výbornou. Nejde jen o detaily, jako zbytečně nepraktické umístění startovacího tlačítka nebo ovládání tempomatu, ale zejména o chování pohonu všech kol, které vnímám jako promarněnou příležitost.

Ve světě ostrých hatchbacků však kromě trošku odlišné, unikátní pozice nejenže má co nabídnout – nabízí toho opravdu hodně. A tak se v tvrdé konkurenci neztratí jak po jízdní stránce, tak i po stránce praktičnosti a každodenní použitelnosti.