Ital žije v obci už skoro čtvrt století úplně sám. Je z něj hvězda

Obec Roscigno Vecchia se nachází v italském regionu Kampánie a stejně jako mnoho dalších míst v Itálii se v minulosti potýkala s vylidňováním a odchodem obyvatel do větších měst, a tak tu nakonec zůstal jen Spagnuolo. „Pokud byste zažili takovou školu života jako já, žili byste takhle bez problému,“ uvedl muž pro server Guardian.

Spagnuolo se živí jako farmář a dozorce v místním muzeu. Vzhledem k nevšednímu životnímu osudu se mu však podařilo k obci přitáhnout pozornost turistů, kteří sem čas od času zamíří, aby se s mužem setkali.

Obec Roscigno Vecchia byla založena roku 1515 jistým mnichem. Začátkem 20. století tu žilo asi 1200 lidí, kteří se živili zejména zemědělstvím. Z jejich domovů je však vyhnalo riziko sesuvů půdy, a tak o zhruba o kilometr dále vzniklo nové městečko Roscigno Nuovo. V něm se narodil i Spagnuolo.

Později se přestěhoval do Lombardie, oženil se, ale život ho nakonec přivedl zpět do rodné obce, kde bydlel s manželkou a tchánem. Již tak křehké manželství kvůli společnému soužití prošlo náročnou zkouškou, Spagnuolo se proto rozhodl odstěhovat do opuštěného domu v Roscigno Vecchia, kde sice nemá tekoucí vodu ani elektřinu, našel tam však kýžený klid. Oheň, na kterém si vaří, mu prý stačí i k vytopení pokojů.

Spagnuolo je považován za posledního obyvatele obce, ačkoli to není zcela přesné označení. Oficiálně byla poslední rezidentkou Teodora Lorenzová, která odmítla svůj domov opustit až do své smrti v roce 2000. Bylo jí 85 let.

Nemění to ovšem nic na tom, že v současnosti je Spagnuolo jediným obyvatelem městečka, což z něj udělalo hvězdu. Podařilo se mu tak vrátit Roscigno Vecchia takříkajíc zpět na mapu. Zvídaví turisté, kteří ještě před pandemií přijížděli z celého světa, muži občas přivezou i nějaké dary.

Sám Spagnuolo se od světa však víceméně odřízl. Zřídkakdy čte noviny a o dění v jiných koutech planety se dozvídá zejména z konverzací s turisty nebo při svých návštěvách sousedního městečka. Ani pandemie covidu a lockdowny rytmus jeho života nikterak nezměnily.

„Mám tu všechno, co potřebuju, a dopřávám si jednu věc po druhé,“ tvrdí muž. V tom, zda však v obci i dožije, úplně jasno nemá.