Do hor nebo na památky. V hlavním městě Alp je všude blízko

Co je na městu sympatické, je blízkost. Naprosto všeho. Drtivá většina pamětihodností se nachází v centru a jsou od sebe v docházkové vzdálenosti. A z města na vrcholky hor dojedete do dvaceti minut. Daleko to koneckonců není ani do sousední Itálie přes známý Brennerský průsmyk.

Innsbruck je ve světě známý především coby dějiště zimních olympijských her, které se tu konaly hned dvakrát jen ve dvanáctiletém rozestupu: první v roce 1964, druhé v roce 1976.

Až mnohem později ve městě vznikla jedna z jeho dominant, skokanský můstek na stadionu Bergisel, jehož autorkou je slavná architektka Zaha Hadidová. Na vrcholu věže je kavárna a vyhlídková plošina. Z ní vám neunikne, že přímo pod areálem se nachází hřbitov a sportovci skáčou jeho směrem. Docela černý humor, nikomu se tu však nic fatálního nepřihodilo.

Můstek není jedinou stavbou od Hadidové, kterou se může město pyšnit. Britská architektka iráckého původu je také autorkou zubačky, která přímo ze srdce Innsbrucku vede na horské svahy. Zajímavé jsou především nástupní stanice, jejichž tvar je inspirován ledovci. Každý terminál je unikátní, architektka je vyprojektovala na základě povětrnostních podmínek.

Z horní stanice zubačky už je to jen pár minut lanovkou na Nordkette, horský pás, kterému se příznačně přezdívá klenot Alp. Z vrcholu, ležícího ve zhruba 2300 metrech nad mořem, je fascinující výhled na celé údolí, ve kterém Innsbruck leží. A zatímco je ve městě léto v plném proudu, nahoře panují teploty i o deset stupňů nižší a nepřekvapivě dost fouká.

V Innsbrucku si letos připomínají 500 let od úmrtí habsburského císaře Maxmiliána I. Ten je pro místní významnou osobou, protože stejně jako Rudolf II. přemístil své sídlo z Vídně do Prahy, Maxmilián I. ho přesunul právě do hlavního města Tyrolska. Žil v něm až do svojí smrti v roce 1519.

S jeho osobou se váže několik městských pamětihodností, nejvíce takzvaná Zlatá střecha — dům v centru města, který je považován za symbol celého Innsbrucku, a ve kterém císař žil. Stříšku výklenku tu od roku 1500 zdobí více než dvě tisícovky pozlacených tašek, jako upomínka na císařův druhý sňatek s milánskou princeznou Biancou Marií Sforzou (Blanka Marie Milánská). Manželství to bylo spíše z rozumu, dívka totiž pocházela z bohatého šlechtického rodu a peníze se císaři hodily.

Balkon domu využívali manželé k pozorování festivalů, turnajů a dalších událostí, které se na náměstí konaly. Dnes v patře sídlí muzeum, které poodhaluje Maxmiliánův život.

Poznat jednu z nejvýraznějších person města můžete také v gotickém kostele Hofkirche, který nařídil na památku svého děda vybudovat císař Ferdinand I. Habsburský. Místní chrámu přezdívají Schwarzmander, což znamená černí muži. Je to kvůli 28 bronzovým sochám, které stráží hrobku Maxmiliána I. Nutno dodat, že prázdnou hrobku. Císařovy ostatky sem měly být přeneseny, nicméně k tomu nedošlo, a i nadále jsou uloženy v zámecké kapli ve Vídeňském Novém Městě.

Sochy jsou pozoruhodným dílem, najdete mezi nimi kromě Maxmiliána také dvě jeho manželky nebo potomky. V kostele si také povšimněte skulptury, která mezi ostatními vyčnívá, protože je bílá. Patří Andreasi Hoferovi, vůdci tyrolského povstání, jenž vedl tisíce svých krajanů do bitvy proti Bavorům a Napoleonovým vojskům. Na Bergiselu, kopci, na němž najdete již zmíněný skokanský můstek, je muzeum, kde můžete zhlédnout panorama bitvy a dozvědět se o Hoferovi víc.

Součástí kostela Hofkirche je i takzvaná stříbrná kaple, kde jsou pohřbeni arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský a jeho manželka Filipína Welserová, své doby innsbrucká superstar přezdívaná královna srdcí. Byla prý odbornicí na bylinky a nevyhnula se kvůli tomu nařčení z čarodějnictví.

Stranou od centra stojí uprostřed rozlehlých zahrad zámek Ambras. Pohled na něj je kouzelný, protože se přímo za zámkem klenou hory. V kontrastu s nimi působí renesanční památka, zelené keře a vysoké živé ploty vyloženě fantaskně.

Kdo je však zmlsán mobiliáři českých hradů a zámků, bude možná Ambrasem zklamán. Dobového nábytku má poskrovnu, což prý v Rakousku není nijak ojedinělý jev. Část památky tvoří muzeum, které představuje dobový život.

Současnou podobu získal zámek v 16. století během vlády arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského. Ten byl vášnivým sběratelem umění, které dnes můžete na zámku obdivovat. Pro kolekci vznikl naproti budově malý zámeček, jedná se prý o jedno z nejstarších muzeí na světě. Součástí sbírek je například brnění, ale i různé umělecké předměty.

Na zámku pak zaujme rozsáhlá obrazárna zabírající několik pater. V té plejádě obličejů se během několika minut ztratíte a zjistit, koho s kým pojil jaký příbuzenský vztah, je hotová detektivka.

Udělejte si však chvilku, abyste si prošli také zámecké zahrady s parkem, který nabízí mnoho zákoutí vhodných k odpočinku. Po celodenním „trajdání” po památkách přijde vhod.

Zapomínat byste neměli ani na tradiční tyrolskou kuchyni. Je hodně sytá, a ne úplně lehká, lidé v horách zkrátka potřebovali dost energie. Tradičními specialitami jsou špecle se sýrem, smaženou cibulkou a tyrolským špekem (místní obdoba slaniny), nebo gröstl, což jsou opečené brambory s cibulí, hovězím a vejci. Až směšně jednoduché jídlo v sobě ukrývá množství chuti. S výhledem na hory nebo historické domky chutná dvojnásobně dobře.