Pokud vedro a úmornou frontu turisté vydrží, vstoupí přitom do Sixtinské kaple až za tři čtyři hodiny. I na vstup do Svatopetrského chrámu se musí trpělivě čekat, jiné to není ani u Kolosea či před fontánou di Trevi - i když se teď opravuje a neteče v ní voda. Také ve Florencii či Benátkách je obvyklý letní nával.

V tabulce hlavních světových destinací klesla Itálie navzdory svým lákadlům až na páté místo.

„Turistika ožívá v celém světě. Otázkou ovšem je, zda my ten trend zachytíme,“ říká s lehkou skepsí ministr turistiky Dario Franceschini a dodává: „Bohužel u nás často převládá názor, že k nám turisté bez ohledu na naše nedostatky přijedou vždycky. Už tomu tak ale není.“

Jen 4,4 procenta ze světového koláče

V roce 1950 se Itálie na světové turistice podílela téměř 19 procenty. Dnes, i když počet turistů značně vzrostl, se italský podíl scvrkl na 4,4 procenta.

V tabulce hlavních světových destinací klesla Itálie navzdory svým lákadlům až na páté místo. Zatím suverénně vede Francie, pak jsou USA, třetí jsou Španělé.

A na čtvrté místo se už probojovala Čína. Přitom podle organizace UNESCO se Itálie může chlubit 55 procenty uměleckých a historických pokladů světa, datovaných od starořeckých chrámů a Pompejí přes slávu Říma až po modernu.

Země navíc disponuje 6000 kilometry pobřeží, její alpské hřebeny se táhnou od francouzské Riviéry až po Slovinsko. A její kuchyni i módu obdivují v celém světě. Shrnuto: s takovými předpoklady je páté místo totální fiasko, něco jako to, co předvedla „squadra azzurra“, italský národní tým, na posledním fotbalovém mistrovství světa v Brazílii.

„Myslím, že tato situace není způsobena jen tradičními problémy, na něž cizinec v Itálii narazí,“ říká můj anglický kolega Tim Parks, který nyní odjíždí z Itálie po více než desetiletém pobytu. „Mezi ty tradiční patří chaotická doprava a skutečnost, že málokdo tu ovládá cizí jazyky. A také zvyk chtít od nic netušícího turisty vyšší cenu než od domorodce, ale to se děje nejen v Itálii.“

Za pláže se platí

„Ve Španělsku a Francii je drtivá většina pláží bezplatná. V Itálii je to přesně naopak. Existuje sice zákon, který tvrdí, že prvních deset metrů od moře je pláž přístupná všem a bezplatně, ale majitelé zařízení to často obcházejí, a to se turistům také moc nezamlouvá,“ dodává můj španělský kolega Enrico González.

A pak je zde ještě jedna kuriozita - univerzita v rakouském Salcburku si dala tu práci a zjistila, že 85 procent zahraničních turistů nikdy nejede na jih od Neapole.

Řím, Florencie a Benátky jsou sice nádherné, ale koneckonců už přece jen trochu okoukané. Přitom skvostných (a „neobjevených“) míst je v Itálii hodně.

Na jihu je jedinou pozitivní výjimkou Puglia - podpatek italské boty. Oblastní vláda již několik let aktivně propaguje svá letoviska a výsledky jsou vidět: moře u Trani, Otranta či Gallipoli si v ničem nezadají s Chorvatskem. V létě se pláže či útesy oblasti stále více zaplňují zahraničními turisty.

Úplně opačným příkladem jsou Sicílie či Kalábrie, které mimo jiné trpí i špatným spojením. Nízkonákladové lety na Sicílii jsou výjimkou a cesta vlakem z Říma do Palerma může trvat i deset hodin.

Menší města, méně problémů

„Kdo chce poznat skutečnou Itálii, měl by jet do menších měst,“ říká ministr Franceschini. „Na severu třeba do Mantovy, Ferrary či Verony, v Toskánsku jsou skvosty jako Lucca, celá provincie Siena. Totéž platí o jihu.“

Ministr už taktně nedodává, že v těch menších městech je na rozdíl od tradičních turistických magnetů méně problémů.

V těchto dnech se římský starosta Ignazio Marino a policejní ředitel metropole museli zabývat kritickou situací na římském nádraží Termini. Skupiny nezletilých Romů z Rumunska tam nabízely nic netušícím turistům „pomoc se zavazadly“ či koupi jízdenek. A pokud „pomoc“ odmítli, čelili hodně nepříjemným konfrontacím. „Jsou nezletilí, zadržíme je, identifikujeme, ale pak je musíme propustit,“ krčí rameny policejní prezident.

„Navrhuji stejné řešení jako ve Francii - stát musí zakročit, jinak problém nevyřešíme,“ dodal starosta. Jinými slovy: vyhostit je. Což se snadno řekne, ale hůř provádí.

Čeká se mnohem více Číňanů

Přes různé vady na kráse ale Itálie zůstává lákadlem, hlavně pro ty vrstvy cizinců, které teprve začínají cestovat. Loni například přijelo do Itálie 300 tisíc Číňanů, letos se jich čeká mnohem víc. „Pomáhají nám členové čínské komunity v Itálii, znají oba jazyky a jsou dobrými průvodci,“ komentuje to ministr Franceschini. Papež František zase přilákal do Říma zástupy Jihoameričanů.

Ale hlavním trumfem Itálie je její největší slabost - je to země mimořádně různorodá a neskutečně pestrá. Z Milána do Švýcar je to 50 kilometrů, ze Sicílie do severní Afriky osmdesát.

„Každý z dvaceti italských krajů má zajímavé odlišnosti, tradice i kuchyni. A proto si nakonec každý přijde na své,“ připomíná optimisticky ministr.

Diplomaticky neříká, že právě pro tu různorodost je v Itálii na každý problém 60 miliónů názorů i řešení. A proto je také tak obtížné se dohodnout, a pak skutečně něco změnit...