Hlavní obsah
Hustě trsnatá ozdobnice (Miscanthus) oněměla pod vrstvou jinovatky a tváří se skoro tak zadumaně jako obří smrk na pozadí. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zahrada v zimních krajkách nabízí neopakovatelnou atmosféru

V soukromém ráji Petra Hanzelky, zahradníka, autora a kurátora pražské botanické zahrady v Troji, to od jara do podzimu bzučí, kváká a cvrliká. Když v něm ale mráz rozvěsí bílé krajky, promění se v němou krajinu s neopakovatelnou atmosférou.

Hustě trsnatá ozdobnice (Miscanthus) oněměla pod vrstvou jinovatky a tváří se skoro tak zadumaně jako obří smrk na pozadí. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Zahrada v zimních krajkách nabízí neopakovatelnou atmosféru

Všecko to začalo pohledem do stařičkého ovocného sadu se sukovitými jabloněmi, jenž se prostírá na úrodné jihomoravské půdě v Heršpicích. Petrovi se tady tak zalíbilo, že se sem hned přestěhoval a začal si plnit sen o přírodní zahradě.

Založil prérijní záhony, postavil skalku, vykopal rybníček. Vysázel na deset tisíc cibulnatých rostlin, stovky skalniček, medonosných trvalek, bezpočet trav, keřů a jehličnanů.

Nepokácel přitom jediný ovocný strom, byť jsou to veteráni s osmi křížky vyrytými do kmene. Jejich cíleným zapojením se majiteli podařilo během deseti let vytvořit inspirující říši fantazie plnou kontrastů a poutavých detailů, které když si vezme do parády jinovatka, vylákají ven i toho největšího pecivála.

Den, kdy se zastavil čas

Máloco se vyrovná kráse lednové zahrady vymalované křehkou jinovatkou doběla. Na tuhle je podívaná tím lepší, že se z ní až do jara skoro nic neodstraňuje a člověk tak může podle uschlých pozůstatků odhadovat, jak barevná a voňavá jsou idylická zákoutí v teplé části roku.

Štíhlounké břízy v závoji z krajek se v mlžném oparu proměňují na duchy. Hlavního slova se ujímá věčně zelená borovice.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Co na tom, že hvězdnice (Symphyotrichum) s fenyklem, odkázané do záhonů meandrujících mezi jabloněmi, ztratily svůj vzdušný půvab? Zkoprněly i jindy temperamentní trsy ozdobnic (Miscanthus sinensis), řasnaté větve smrku a štíhlé proutky bělokorých bříz.

Podél drátěného plotu stojí v pozoru zavinutky (Monarda), sápy (Phlomis), houfy echinacejí i řebříčků (Achillea) vícera odrůd. Všecko jsou to trvalky odolné suchu, které si Petr vzal na paškál ve své nejnovější knize Květiny pro suché zahrady.

Vrstevnatá skalka trůní uprostřed bujného trvalkového porostu. Dominuje v ní jalovec s výraznou tužkovitou siluetou.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Bujarý život v rybníčku, kam se na jaře krom žab stěhují také vzácní čolci, usnul pod pokličkou z ledu, v němž uvízly pěkně vykrojené listy okecku (Macleaya cordata) bujícího u břehu společně s orobincem (Typha laxmannii), kasií (Senna hebecarpa) ověnčenou čokoládově hnědými luskovitými plody a málo vídanou třapatkou trojlaločnou (Rudbeckia triloba).

Zvuk kroků po štěrkových cestičkách ztlumil mráz, nic tu nešustí, neskřípe, nepraská ani nešplouchá. Jediné, co slyšíte, je tlukot vlastního srdce a občasné máchnutí křídly zvědavé sýkorky. V tu chvíli by jeden málem uvěřil, že se zastavil čas, aby si tu jiskřivou nádheru a klid všude kolem mohl vychutnávat.

Recept na zimní pohádku

Jak potvrzuje Petr, v zahradě jsou důležité tři věci, aby vypadala jako z pohádky i mimo hlavní vegetační sezonu: stromy, rostliny s trvanlivou strukturou a přírodní kámen.

Košaté domovy pro ptáčky, ať už jsou druhu ovocného, nebo čistě okrasného, s listy opadavými či stálezelenými, dávají všemu ostatnímu útulné zázemí, bez nich by zahrada byla jen chudým jevištěm bez kulis.

Rybníček je srdcem přírodní zahrady. Netepe tak bujaře jako v teplé části roku, zato se na něm dá bruslit.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pak jsou tu výrazné tvary listů, semeníků a stébel trvalek a trav, které si mráz zamiloval, i když už jsou jejich květy dávno pasé. Třeba rozchodníkovce (Hylotelephium), až do listopadu vesele růžové, nebo řebříčky, kvetoucí v létě bíle a žlutě, vypadají nyní, jako by byly ze rzi. Pramálo to ale ubírá na půvabu jejich deštníkovitých plodenství.

V Petrově přebohatém botanickém rejstříku plní významnou funkci i stálezelené druhy, jako jsou pryšce (Euphorbia), čemeřice (Helleborus), borovice, tužkovitě štíhlé jalovce (Juniperus communis), rozmarýn či levandule úhledně vysázená do šesti dlouhých řádků. Rostou v zahradě celý rok, ale pozornost upoutají hlavně v zimě.

Pod jabloní s jmelím v koruně se v řádcích houfují bochánky levandule. Rovné linky vtipně kopíruje nízký val z kamene.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Na jaře, v létě a na podzim je v záplavě zeleně snadno přehlédnete. Co očím určitě neujde, to jsou bochánky mateřídoušky, rozchodníků (Sedum) a netřesků (Sempervivum), které majitel vtěsnal do skulin v zídce z přírodního kamene. Vyskládaná je nasucho, bez malty a zadržuje půdu mezi ovocným sadem a dvorkem u domu, kde se to v létě hemží dobromyslí, tymiánem, máky, náprstníky (Digitalis) a exotickými liliochvostci (Eremurus).

Dvůr je vysypaný říčními oblázky stejně jako cestička protínající vrstevnatou skalku. Kámen tu hraje prim, protože je to materiál přírodní, prakticky nezničitelný, nechává vyniknout kráse rostlin a místu propůjčuje přitažlivou strukturu, vybroušenou k dokonalosti ledovými krystalky.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

Jestli šlo Petrovi o to, aby jeho dokonale promyšlená zahrada v přírodním stylu tvořila harmonický celek s původním sadem a vybízela k procházkám a strhujícím objevům za každého počasí ve všech ročních dobách, pak se mu to povedlo na jedničku s hvězdičkou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků