Hlavní obsah

Zahrada v zimních krajkách nabízí neopakovatelnou atmosféru

15. 2. 2020, 6:51
Právo, Adéla Mclintock

V soukromém ráji Petra Hanzelky, zahradníka, autora a kurátora pražské botanické zahrady v Troji, to od jara do podzimu bzučí, kváká a cvrliká. Když v něm ale mráz rozvěsí bílé krajky, promění se v němou krajinu s neopakovatelnou atmosférou.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Hustě trsnatá ozdobnice (Miscanthus) oněměla pod vrstvou jinovatky a tváří se skoro tak zadumaně jako obří smrk na pozadí.

Článek

Všecko to začalo pohledem do stařičkého ovocného sadu se sukovitými jabloněmi, jenž se prostírá na úrodné jihomoravské půdě v Heršpicích. Petrovi se tady tak zalíbilo, že se sem hned přestěhoval a začal si plnit sen o přírodní zahradě.

Založil prérijní záhony, postavil skalku, vykopal rybníček. Vysázel na deset tisíc cibulnatých rostlin, stovky skalniček, medonosných trvalek, bezpočet trav, keřů a jehličnanů.

Nepokácel přitom jediný ovocný strom, byť jsou to veteráni s osmi křížky vyrytými do kmene. Jejich cíleným zapojením se majiteli podařilo během deseti let vytvořit inspirující říši fantazie plnou kontrastů a poutavých detailů, které když si vezme do parády jinovatka, vylákají ven i toho největšího pecivála.

Den, kdy se zastavil čas

Máloco se vyrovná kráse lednové zahrady vymalované křehkou jinovatkou doběla. Na tuhle je podívaná tím lepší, že se z ní až do jara skoro nic neodstraňuje a člověk tak může podle uschlých pozůstatků odhadovat, jak barevná a voňavá jsou idylická zákoutí v teplé části roku.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Štíhlounké břízy v závoji z krajek se v mlžném oparu proměňují na duchy. Hlavního slova se ujímá věčně zelená borovice.

Co na tom, že hvězdnice (Symphyotrichum) s fenyklem, odkázané do záhonů meandrujících mezi jabloněmi, ztratily svůj vzdušný půvab? Zkoprněly i jindy temperamentní trsy ozdobnic (Miscanthus sinensis), řasnaté větve smrku a štíhlé proutky bělokorých bříz.

Podél drátěného plotu stojí v pozoru zavinutky (Monarda), sápy (Phlomis), houfy echinacejí i řebříčků (Achillea) vícera odrůd. Všecko jsou to trvalky odolné suchu, které si Petr vzal na paškál ve své nejnovější knize Květiny pro suché zahrady.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Vrstevnatá skalka trůní uprostřed bujného trvalkového porostu. Dominuje v ní jalovec s výraznou tužkovitou siluetou.

Bujarý život v rybníčku, kam se na jaře krom žab stěhují také vzácní čolci, usnul pod pokličkou z ledu, v němž uvízly pěkně vykrojené listy okecku (Macleaya cordata) bujícího u břehu společně s orobincem (Typha laxmannii), kasií (Senna hebecarpa) ověnčenou čokoládově hnědými luskovitými plody a málo vídanou třapatkou trojlaločnou (Rudbeckia triloba).

Zvuk kroků po štěrkových cestičkách ztlumil mráz, nic tu nešustí, neskřípe, nepraská ani nešplouchá. Jediné, co slyšíte, je tlukot vlastního srdce a občasné máchnutí křídly zvědavé sýkorky. V tu chvíli by jeden málem uvěřil, že se zastavil čas, aby si tu jiskřivou nádheru a klid všude kolem mohl vychutnávat.

Recept na zimní pohádku

Jak potvrzuje Petr, v zahradě jsou důležité tři věci, aby vypadala jako z pohádky i mimo hlavní vegetační sezonu: stromy, rostliny s trvanlivou strukturou a přírodní kámen.

Košaté domovy pro ptáčky, ať už jsou druhu ovocného, nebo čistě okrasného, s listy opadavými či stálezelenými, dávají všemu ostatnímu útulné zázemí, bez nich by zahrada byla jen chudým jevištěm bez kulis.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Rybníček je srdcem přírodní zahrady. Netepe tak bujaře jako v teplé části roku, zato se na něm dá bruslit.

Pak jsou tu výrazné tvary listů, semeníků a stébel trvalek a trav, které si mráz zamiloval, i když už jsou jejich květy dávno pasé. Třeba rozchodníkovce (Hylotelephium), až do listopadu vesele růžové, nebo řebříčky, kvetoucí v létě bíle a žlutě, vypadají nyní, jako by byly ze rzi. Pramálo to ale ubírá na půvabu jejich deštníkovitých plodenství.

V Petrově přebohatém botanickém rejstříku plní významnou funkci i stálezelené druhy, jako jsou pryšce (Euphorbia), čemeřice (Helleborus), borovice, tužkovitě štíhlé jalovce (Juniperus communis), rozmarýn či levandule úhledně vysázená do šesti dlouhých řádků. Rostou v zahradě celý rok, ale pozornost upoutají hlavně v zimě.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pod jabloní s jmelím v koruně se v řádcích houfují bochánky levandule. Rovné linky vtipně kopíruje nízký val z kamene.

Na jaře, v létě a na podzim je v záplavě zeleně snadno přehlédnete. Co očím určitě neujde, to jsou bochánky mateřídoušky, rozchodníků (Sedum) a netřesků (Sempervivum), které majitel vtěsnal do skulin v zídce z přírodního kamene. Vyskládaná je nasucho, bez malty a zadržuje půdu mezi ovocným sadem a dvorkem u domu, kde se to v létě hemží dobromyslí, tymiánem, máky, náprstníky (Digitalis) a exotickými liliochvostci (Eremurus).

Dvůr je vysypaný říčními oblázky stejně jako cestička protínající vrstevnatou skalku. Kámen tu hraje prim, protože je to materiál přírodní, prakticky nezničitelný, nechává vyniknout kráse rostlin a místu propůjčuje přitažlivou strukturu, vybroušenou k dokonalosti ledovými krystalky.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Jestli šlo Petrovi o to, aby jeho dokonale promyšlená zahrada v přírodním stylu tvořila harmonický celek s původním sadem a vybízela k procházkám a strhujícím objevům za každého počasí ve všech ročních dobách, pak se mu to povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Reklama

Související témata:

Související články

I v zahradě pod sněhem může být útulno

25. 1. 2020, 8:50

Nenechte zahradu svíranou mrazem smutnit až do jara a zasvěťte alespoň jeden víkend jejímu zútulňování, tak jako to ve svém hájemství pod hradem Hukvaldy...

Výběr článků