Hlavní obsah
Kovová lavička působí vzdušně a elegantně. Hodí se k růžím i k moderním trávám. Foto: Adéla Mclintock, Právo

V zahradě můžeme krásně relaxovat, když si máme na co sednout. Stačí zdánlivě obyčejný kus nábytku, jakým je lavička, a začnou se dít divy! Krom správného materiálu záleží i na místě, které pro ni vybereme. Především by to mělo být místo, kam nedohlédnou cizí oči. Nechte se inspirovat!

Kovová lavička působí vzdušně a elegantně. Hodí se k růžím i k moderním trávám. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Lavičky pro chvíle pohody

Lavička otevírá laskavou náruč, jen co se přiblížíme, aby nás zklidnila po náročném dnu v práci. Můžeme se díky ní ponořit do příběhu v knížce či družného rozhovoru s milým člověkem, protože v její společnosti plyne čas pomaleji než ve zbytku světa.

Kam s ní? Tam, kde je klid a útulno nebo pěkný výhled, nejlépe vedle rostlin, které máme rádi.

Mls na dosah ruky

Na lavičce se můžeme uvelebit mezi polštáři a užívat si sluníčka, pozorovat padající hvězdy, třeba srpnové perseidy, anebo zdravě mlsat, když budeme mít nablízku ovocný keř či strom.

Posezení těsně vedle ovocné dřeviny láká ke zdravému hodování. Stačí jen natáhnout ruku.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Znovu v oblibě je rychle rostoucí špendlík, který zakládá korunu poměrně nízko a usnadňuje tak sklizeň. Až ji rozloží víc doširoka, postará se o přistínění za poledního úpalu. Jedinou jeho nevýhodou je to, že z něj v létě skapává lepkavá medovice.

Pod košatou korunou

Místo pod stromem s mohutnějším kmenem, vysokým aspoň dva metry, a rozkošatělou korunou přímo vybízí k umístění okrouhlé lavice, z níž je vidět do všech světových stran a která skýtá útočiště, když začne slunce hodně pálit, nebo když se přižene krátká letní přeprška. A co toho při sezení uslyšíme nad hlavou!

Na lavici kolem kmene se můžeme učit ptačí řeči. Čím je strom starší, tím víc života na něm objevíme.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Ševelení listů, sbor ptačích hlásků i tesařské umění strakapouda. Barevný nátěr vtiskuje zastíněné lavičce šmrnc a prodlužuje jí život.

Elegantní kov

Jemně tvarovaná, nabílo natřená lavička z ohýbaného kovu se nehodí jen do romanticky laděného prostředí s růžemi. I ve formálně uspořádané zahradě se zrcadlovým efektem, v níž tančí okrasné trávy, se pěkně vyjímá, zvlášť stojí-li před temnou kulisou z tvarovaného tisu či zeravu.

Blaženost volných chvilek umocňuje zurčení tekoucí vody a vůně linoucí se z květů okrasného tabáku, které se od lavičky barevně nijak neliší.

Kámen v kapradí

Konejšivá atmosféra vyzařuje z kapradí, které proměňuje zahradní kout v tajemnou říši kouzel. Zelené vějíře si báječně rozumějí s kamennou lavičkou. Ta je stabilní, ale taky pořádně těžká, proto si její umístění pečlivě rozmyslíme.

Kamenná lavice bez opěradla pěkně zapadá do stinného koutu, pohodlná ale moc není.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

K dlouhému sezení se nehodí, k dobití baterek s kávou při ruce však stačí. Nejpříjemněji tu je v letním horku, jindy kámen studí a je lepší rozprostřít po něm měkounké sedáky. Občas ji vyčistíme od řas.

Zanořená do terénu

Jestli existuje věc, která nám při posezení zlepší pocit, pak jsou to krytá záda. Dobře poslouží domovní zeď, živý plot, tlustý kmen stromu nebo třeba zídka vyskládaná z přírodního kamene. Ta může stylově kopírovat tvar lavičky i vyvýšeného záhonu, který vznikl při hloubení terénu, jak je vidět na snímku.

Krytá záda zvyšují pocit bezpečí a tím i pohody při odpočinku. V zapuštěné části zahrady je zvlášť útulno.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Co ještě lze z fotografie vyčíst? Třeba to, že se lavička vejde i tam, kde je pro obvyklý stůl se židlemi málo místa.

Před oponou z květů

Z lavičky se otevírá pohled do zahrady pod jiným úhlem, než když stojíme na nohách. Nádhera barevných květin je nám blíž a spolu s nimi všecko, co si přiletí pro sladký nektar včetně pestrokřídlých motýlů a exoticky vyhlížející dlouhozobky, která na květech ani chvilku neposedí.

Kytkomilové mají jasno: lavička nesmí stát dále než píď od záhonu, div ji vegetace celou nepohltí.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Kdo chce mít zahradu vyladěnou do puntíku, ten lavičku zkombinuje s treláží, jež má totožnou barvu a je ze stejného materiálu, v tomto případě ze dřeva.

Klasika na zápraží

Dodnes jsou k vidění robustní lavice oblých tvarů, vyrobené podomácku z úzkých dřevěných latí přišroubovaných ke kovové konstrukci.

Pečlivě umístěná zahradní lavička zve ke zvolnění tempa. Pod přesahem střechy je na ní příjemně i za deště.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Za časů našich prarodičů zcela přirozeně tvořily součást zápraží u venkovských stavení a většinou nechyběly ani vedle vchodových dveří do domu, odkud bylo možné pozorovat květiny v předzahrádce i kolemjdoucí na ulici. Babiččina třešňová bublanina na ní chutnala přímo božsky, vzpomínáte?

Může se vám hodit na Seznamu:

Dobré tipy

Pokud nám to prostor aspoň trochu dovolí, postavíme jednu lavičku na výsluní, druhou pak do stínu. Dá nám to možnost volby bez namáhavého přenášení.

Další si můžeme pořídit čistě pro okrasu a vystavit na ni třeba sbírku sukulentů nebo jiných oblíbených rostlin a předmětů.

Lavička je skvělým dárkem! Nejen do zahrady, ale i na prostornější balkon. Ještě větší dojem uděláme, když na opěradlo necháme vyrýt milý vzkaz či citát.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků