V historickém paláci vznikly dva moderní byty

Kvůli rozdílu ve světlé výšce však bylo třeba najít pro ně odpovídající individuální architektonická řešení. Prostor mezonetu v Pianu nobile, ve druhém nadzemním podlaží, využívá vertikální aspekt s výškou stropu 4,4 metru.

Byt se zaoblenou stěnou, který se nachází ve třetím nadzemním podlaží, naopak více pracuje s horizontálním směrem a místnosti odděluje sníženými příčkami.

Oba interiéry byly v nevyhovujícím technickém stavu. Původní dispozice rozdrobila prostory na množství malých místností, některé bez přístupu denního světla. Štukový podhled zakrýval nejzajímavější architektonické prvky – zdobené dřevěné průvlaky a dřevěný trámový strop. Ty byly odhaleny až na začátku demoličních prací.

Nosné dřevěné průvlaky vykazovaly v nálezovém stavu viditelný průhyb. Trámový strop je v bytech pnutý různým směrem; v mezonetu vede středový průvlak rovnoběžně s fasádou, v bytě se zaoblenou stěnou kolmo k fasádě. Sekundární stropních trámy byly v několika místech nahodile oslabeny výřezy pro kouřovod.

Nosná konstrukce byla proto zespodu vyztužena ocelovými sloupy a trámky a shora ve skladbě podlahy doplněna betonovou mazaninou s kari sítí.

Přísun denního světla a čerstvého vzduchu zajišťuje jen dvojice velkých oken do ulice. Ani v jednom bytě neodpovídalo stávající provozní a hygienické vybavení normovým požadavkům.

Cílem architektonického řešení bylo připomenout velkorysou atmosféru původních prostorů, a přitom vytvořit čitelnou a funkční vnitřní dispozici.

Provozy od sebe oddělují „stěnové objekty“ – velikostí na pomezí architektury a mobiliáře, formou navýsost současné v protikladu k textuře historických materiálů. Snížená výška stěnových objektů propouští světlo do hloubky dispozice.

Ve stejné výšce končí také sádrokartonová předstěna u obvodových zdí. Slouží nejen k zakrytí nerovností historické konstrukce, ale také k skrytému vedení instalací (rozvody elektřiny a médií) a k vystavení osobních předmětů v mělkých nikách.

Mezonet v Pianu nobile se nachází v místě původního hlavního společenského sálu paláce. Velkorysost historického prostoru připomíná záměrně odhalená nepřerušovaná plocha stropu.

Vložené objekty koupelny a spacího patra jsou řešeny jako abstraktní propojené útvary. Z obytného prostoru vede schodiště na spací patro, kde široká sádrokartonová konstrukce zábradlí slouží zároveň jako čelo postele a noční stolek.

Objekt spacího patra v sobě skrývá další úložné skříňky, regály a niky. Byt se zaoblenou stěnou rozdělují dvě snížené příčky, oblá a pravoúhlá, a samostatný objekt koupelny a šatny. Jednotlivé místnosti jsou tak spíše naznačené, než přísně uzavřené.

Oblá příčka odděluje malou kuchyň na jedné straně a útulný výklenek jídelny s kulatým stolem na druhé straně.

Pravoúhlá příčka definuje přechod z obytného prostoru do ložnice. Směrem do obytného prostoru navíc vytváří polici pro televizní obrazovku a niku pro radiátor, směrem do ložnice čelo postele.

Byty jsou vybaveny střídmě, ale pečlivě vybraným mobiliářem. Na míru vyrobené kuchyňské sestavy a truhlářské prvky z dubového dřeva doplňuje v mezonetu bílý a dubový nábytek, v bytě druhém nábytek z ebonizovaného tmavého dubu.

Většina mobiliáře zachyceného na fotografiích pochází z dílny miduny, sesterské společnosti architektonického studia.

Nábytek miduny navrhuje architekt Alessandro Preda a v italské Veroně jej vyrábí mistři truhlářského řemesla.

Jednotlivé kusy kombinují nadčasovou formu s hřejivými materiály a rozmarnými akcenty.

Vzniklé napětí mezi jemnou řemeslnou prací a minimalistickou formou dále umocňuje kontrast starého a nového, který se odehrává na úrovni architektury.