Hlavní obsah
Dům má výraznou, doškovou střechu. Foto: Serhii Kadulin

Ukrajinský architekt navrhl pro svou rodinu dům. Vládne mu keramika a spokojený křik dětí

V domě, jenž pro svou rodinu proměnil ukrajinský architekt Sergey Makhno, není ani tak důležitá barva podlahy nebo výmalby stěn, ale to, že se jím rozléhá spokojený křik jeho dětí. A jak sám poznamenává s hořkosladkým úsměvem milujícího rodiče, je to křik, před kterým se není kam ukrýt, ať je dům navržen sebelépe. Ten jeho působí navíc velice osobitě už na první pohled a interiér zdobí všudypřítomná keramika.

Dům má výraznou, doškovou střechu. Foto: Serhii Kadulin
Ukrajinský architekt navrhl pro svou rodinu dům. Vládne mu keramika a spokojený křik dětí

Dům stojí ve vesnici Kozyn, která leží v kyjevské provincii na severu Ukrajiny. Původní stavbu architekt zcela proměnil a modernizoval, ovšem pod vlivem japonského stylu wabi-sabi. Ten je charakteristický jednoduchostí, harmonií, jistou zemitostí, poklidností a především - akceptováním nedokonalostí.

Pozemek téměř po celém obvodu lemuje prostá betonová zeď, přes niž je však stále dost z domu vidět. Je to zejména  valbová došková střecha, která však nekončí na úrovni zdí domu, a ani přes ně klasickým způsobem nepřesahuje do stran.

Tato střecha pokračuje ještě nějaký kus po stěně dolů, takže vypadá jako střapatá čepička, kterou někdo na dům nasadil. Pod střechou pak pokračuje obklad zdí tvořený hustou mříží z dřevěných latí.

Díky Japonsku se naučil milovat Ukrajinu
Dřevo i došky jsou typické nejenom pro japonskou kulturu, ale také pro tu ukrajinskou. „Díky Japonsku jsem se naučil milovat Ukrajinu. Když jsem poprvé přijel do Japonska a viděl, jak si váží svého dědictví, došlo mi, že i ukrajinská kultura je neobyčejně bohatá, ale že si jí příliš nevážíme. Japonsko mi otevřelo oči, a co je nejdůležitější, také srdce vůči bohatství, které jsem měl odjakživa - své vlasti. I kdybych chtěl dělat japonský design, nefungovalo by to, protože jsem Ukrajinec. Vytvářím ukrajinský design interpretovaný pohledem japonského vnímání krásy,” říká architekt.

Návštěvník do domu přichází po kamenité cestě. Kámen hraje v této zahradě velice důležitou roli. I proto je ho tu navezeno 250 tun.

Přesně podle japonského učení, že kámen si musí najít sám místo, kde bude ležet, ponechal architekt také navezené kamení po nějaký čas bez povšimnutí. Zahrada tak částečně získala tvar, který si sama určila. A cestu do ní si našli i v okolí žijící živočichové - po ránu tak rodina pozoruje hopkající veverky, ve větvích stromů zpívají slavíci.

Kameny hrají v zahradě nejdůležitější roli.

Foto: Serhii Kadulin

Samotný dům nazvaný Shkrub má tři vstupy, z čelní strany, z boku a ze zahrady. Rodina si okamžitě zamilovala ten poslední. Vedle něj je umístěná terasa, kterou ozařují světla navržená architektem.

„Už po prvním kroku dovnitř do domu uklidňující keramika pohltí nejenom vše, co souvisí s telefony, ale také všechny obavy, spěchy a nezbytnosti. Schody do druhého podlaží jsou po pravé straně, zatímco hlavní prostor domu je umístěn vlevo,” popisuje svůj domov architekt.

Právě keramika je hlavním dekoračním prvkem, na nějž je možné narazit prakticky na každém kroku. Architekt je totiž nadšeným sběratelem ukrajinské keramiky, což je koníček, kterému propadl už v dětství. Nejvíce reprezentativní kusy jsou vystaveny v policích v obývacím pokoji, přičemž některé z nich pocházejí z oblasti Trypillya a jsou datovány do období 5. až 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Hlavní prostor je rozdělen do tří částí, na otevřenou kuchyň propojenou s jídelnou, z níž se velkými stavebními otvory prochází do obývacího pokoje. Jednoduchost velké otevřené kuchyně je podtržena dřevěným stolem zakoupeným na bleším trhu, jenž byl vyroben v roce 1935 a na němž jídávalo několik generací téže rodiny. Z této kuchyně je možné francouzským oknem vyjít přímo na zahradu. Jídelna je pak nejoblíbenějším místem rodiny, kde se také oddává svému oblíbenému nápoji, čaji.

Přímo naproti hlavnímu vchodu je pak ještě jedna kuchyň, která je samostatná a je řešena jako tradiční ukrajinská kuchyň včetně tzv. mysnyku, což jsou police na potraviny umístěné přímo nad stolem.

Nad masivním dřevěným stolem v tradiční ukrajinské kuchyni nechybí ani tzv. mysnyk - poličky určené k ukládání potravin. V této domácnosti zde nalezla místo keramika.

Foto: Serhii Kadulin

V sousedství obývacího pokoje, oddělena koupelnou a toaletou, je ložnice pro hosty, přesněji pro rodiče architekta, kteří tráví s rodinou spoustu času a často dohlížejí po večerech na děti, když jsou dospělí ve městě.

Do horního podlaží se vystupuje po schodišti se skleněným zábradlím a jehož hlavní dekorací je nástěnná keramická plastika inspirovaná tetrapody, které je možné spatřit na mořských pobřežích, kde slouží jako vlnolamy.

V patře je pak velká chodba sloužící zároveň jako galerie a ústící na balkon nad obývacím pokojem. V tomto podlaží jsou soukromé ložnice všech členů rodiny. Velká ložnice rodičů, i pokoje, jež obývá trojice synů - Ivan, Tadao a Hikaru. Zařízení pokojů je z velké části dílem jejich otce, včetně tapet.

Z horního podlaží se vychází na terasu, kde je zahrada, opět v japonském stylu. Tvoří ji písek a 15 kamenů. Ty jsou uspořádané tak, aby z žádné úhlu nebylo možné spatřit více než 14 kamenů najednou.

V domě architekt, výtvarník a designér použil své nejoblíbenější materiály, tj. dřevo, plátno, jíl a kov. Zvláštní pozornost věnoval pak zejména jílu. Ten lze na stěnách spatřit v devíti různých podobách. Jednou z nich jsou drobnější skulpturální prvky, jinde je jíl nanesen na stěnu a plácán dřevěnou špachtlí tak dlouho, dokud neuschne, jinde je jíl smíchaný podle starého tradičního ukrajinského postupu s různými semeny, ať již lnu, žita či pšenice.

Plastika nad schodištěm je inspirována tetrapody sloužícími jako vlnolamy na pobřeží moře.

Foto: Serhii Kadulin

Ve vypálené podobě je kromě nejrůznějších výrobků možné zaregistrovat například keramická svítidla. Netřeba dodávat, že i ta jsou dílem architekta.

Úložné prostory

Pozornost věnoval architekt i tomu, jak řešit úložné prostory. Ty jsou v uzavřených místnostech, které slouží jako komory, anebo alespoň ve skříních, případně ve sklepě. I zde se designér inspiroval japonským přístupem wabi-sabi. „Abyste mohli dýchat, potřebujete vzduch, ne hromady haraburdí,” říká.

Ač je dům s plochou podlah 370 čtverečních metrů řešen v duchu ukrajinských tradic a má spoustu historických prvků, jeho elementární chod řídí systém inteligentního řízení domácnosti.

Dům je zároveň navržen jako energeticky úsporný. Energii získává ze solárních panelů a geotermálního vrtu.

Anketa
Máte rádi v domácnosti hodně uměleckých předmětů?
Ano, je to osobní a hezké na pohled.
33.9 %
Nevadí mi.
3.4 %
Je mi to jedno.
2.1 %
Jen pár. Všeho moc škodí.
44.5 %
Ne. Jsou to jen pracholapy.
16.1 %
Celkem hlasovalo 1311 čtenářů.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků