Článek
Strana kolem Matějské ulice se zastavovala na celé Babě jako poslední na samém sklonku třicátých let minulého století. Všechny domy, které ji lemují, mají datování mezi lety 1939 až 1940. Mezi nimi právě Černého vila, která jako by završovala nejzářivější babskou etapu, funkcionalistickou.
Antonín Černý patřil ke generaci architektů, kteří do praxe vstoupili v době, kdy se už navrhovala stylově nová architektura. Černého vila svým vnějším výrazem tak už jasně ukazuje, že je pozdější. Od ostatních staveb v lokalitě se odlišuje několika výraznými prvky, mezi nimiž je zřejmě nejnápadnější široké vysazení střechy.
Stavbu krášlí typicky funkcionalistické prvky.
Vila má kajutové okno, které k řadě funkcionalistických staveb patří. Stavbě je vlastní i velkorysé otevření, jasný kompoziční střed, ke kterému se vztahuje celé výtvarné řešení domu.
Dynamická dvojvila od Vlada Miluniče je inspirovaná holandskou architekturou
Stavba působí netypickým, ale elegantním dojmem.
V přízemí je vysunuté závětří, na které na jednu stranu navazuje pod jednotící markýzou vjezd do garáže a na stranu druhou vstup do domu, ve kterém dveře nejsou obráceny přímo proti ulici, ale jsou otočeny stranou, do vlastního předprostoru.
Okna v přízemí jsou pečlivě umístěna, nejsou příliš velká, spíš vodorovně podlouhlá.
Na vilu je krásný pohled ze všech úhlů.
Pražská vila od architekta Michala Hlaváčka poskytuje dokonalé soukromí
Velká okna se otevírají do zahrady, do soukromého prostoru, tam se orientuje ono požadované propojení vnějšího a vnitřního. Do ulice se opatrně objevují až na nároží v prvním patře, nad měkce zaobleným balkonem se zábradlím kombinujícím plnou a tyčovou část.
Druhé nároží je uzavřenější s trojicí oken s vlastní symetrií. Byla to na dlouhou dobu jedna z posledních osobitých vil, která na Babě vznikla.
