Článek
Výtvarník Jan Měšťan o projekt požádal architekta Petra Keila. Architekt navrhl střídmou stavbu, která by po delší přestávce navázala na tradici meziválečných, převážně funkcionalistických vil.
Dům sám je dostatečně sevřený, jednoduchý dvoupodlažní kvádr s výraznými stěnami z režného cihelného zdiva a s pásy betonových překladů.
Z uliční strany je znát, že se architekt snažil zachovat soukromí obyvatel domu.
Do vnějšího prostoru má stavba jen minimum menších oken, vodorovně protáhlých, umisťovaných až pod stropem.
O to otevřenější je stěna obrácená do zahrady, co nejvíc prosklená jak v přízemí, tak v patře, kde vyniká jakoby skleníková pasáž nad lodžií, krytá posuvnými okny.
Díky výraznému prosklení je ve vile dostatek světla.
K domu přiléhá přízemní část s ateliérem, která dává celému řešení domu atriový charakter a dovoluje vytvořit pohledově skoro uzavřenou zahradu. Ateliér je plně prosklený směrem do zahrady, z protilehlé strany je osvětlen pásem světlíků proložených mezi stropními trámy.
Na střeše ateliéru byla vytvořena další, soukromá zahrada, na kterou je přístup z ložnic.
Schodiště působí majestátně.
Zahrada v přízemí byla navržena jako další obytný prostor s bazénem, terasou a zelenou plochou. Od nežádoucích pohledů z chodníku byla oddělena soustavou proti sobě mírně posunutých plotových zdí a zídek.
Střídmost exteriéru je znát i uvnitř domu. Prostory přízemí jsou velké, vzájemně se prostupující, s mnoha zajímavými průhledy, oddělované spíš pouze jemnou změnou výškové úrovně podlahy.
Na minimum byly omezeny komunikační prostory, které navíc ještě slouží jako úložné. Schodiště do patra jde středem interiéru. Je částečně otevřené, nahoře vycházející do jediné kryté části lodžie u ložnic.
Ateliér je dostatečně rozlehlý, se zajímavým efektem dvojího osvětlení, s výraznou plastičností železobetonového trámového stropu. Tady byl důraz položený na vytvoření optimálních podmínek pro výtvarnou práci, ale při zachování kontaktu s obytnou zahradou.
