Hlavní obsah
Ačkoli by k tomu mohl jejich název svádět, vakoveverky nejsou příbuznými našich veverek. Jsou to australští vačnatci. Foto: Marta Kubátová

Vakoveverky jsou noční tvorové, přes den si s nimi nepohrajete

Snad každému, kdo v přírodě potká veverku, se tento tvor líbí a připadá mu roztomilý. Veverka bývá často i oblíbenou ilustrací třeba v dětských knížkách. Kdo by ale zatoužil mít tohoto známého hlodavce doma, narazí na zásadní překážku. Veverka obecná je totiž přísně chráněným živočichem a doma ji nelze chovat. A tak se mnozí porozhlédnou po nějakém na pohled příbuzném tvorovi - v tom případě narazí na vakoveverku.

Ačkoli by k tomu mohl jejich název svádět, vakoveverky nejsou příbuznými našich veverek. Jsou to australští vačnatci. Foto: Marta Kubátová
Vakoveverky jsou noční tvorové, přes den si s nimi nepohrajete

Přes svůj český název nemá tento tvor s naší veverkou mnoho společného. Pochází z Austrálie a je to vačnatec, jak jméno napovídá. Navíc ve srovnání s naší veverkou obecnou umí pěkně plachtit, čímž se v přirozeném prostředí dostává ze stromu na strom.

Vakoveverka je tvor o velikosti okolo 30 cm, dvě třetiny této délky tvoří ocas. Samice má hmotnost něco málo přes 100 gramů a samci jsou až o polovinu těžší. Pokud by se vám vakoveverky zalíbily natolik, že byste je chtěli mít doma, měli byste vědět několik základních informací.

Domácí chov vakoveverek není až tak náročný na vybavení nebo podmínky, ale především na čas jejího majitele.

„Zájemce o chov by měl myslet na to, jestli se jim dokáže věnovat večer, protože jsou to noční zvířata, která se probouzejí mezi osmou a desátou hodinou večerní,“ říká chovatelka Kristýna Staníková.

Vakoveverky lze ochočit, ale je třeba počítat s tím, že to jsou noční zvířata.

Foto: Kristýna Staníková

„Mají svůj specifický pach, ne nijak výrazný, ale i přesto by někomu mohl vadit. Také se dorozumívají například štěkaním, které připomíná malou čivavu.“

Co si připravit

Romantické představy, že vakoveverky budou běhat volně po bytě a mazlit se se členy rodiny, jsou zcela mimo realitu. Pokud vakoveverku dostatečně ochočíte, můžete ji občas vypustit volně po interiéru. Většinu času ale tráví ve vhodné kleci nebo voliéře. Minimální velikost pro dva jedince by měla být 65x54x150 cm.

„Klec nebo voliéra musí být dostatečně velká, měly by v ní být nejlépe nějaké přírodní větve na lezení,“ vysvětluje chovatelka Marta Kubátová. „Protože větve i okusují, nejvhodnější jsou z jabloně, hrušně, třešně či vrby.“

Ideální je zařídit klec a třeba i její okolí tak, aby prostředí působilo co nejvíce přírodním dojmem.

Foto: Marta Kubátová

Pokud do klece umístíte houpačku, kolo na běhání, hamaku nebo lano, vakoveverky to ocení. Pochopitelně nesmí chybět misky na potravu a vhodný typ napáječky.

Vakoveverky spí nejraději v dřevěné budce, která by měla být zavěšena v kleci co nejvýše. Protože zvířátka budou v kleci vykonávat všechny své potřeby, dno by mělo být pokryto nějakým savým materiálem. Substrát sice vypadá přirozeně, ale dost špatně se mění a čistí. Vhodnější jsou například dřevěné hobliny nebo speciální stelivo pro hlodavce.

Jednu nebo pár

Vakoveverky jsou zvířata žijící přirozeně ve skupině. V přírodě ji tvoří několik samců a samic s mláďaty. Pokud si pořídíte jen jednu, bude u vás strádat, i kdybyste se jí věnovali sebevíc. Proto si zásadně pořizujeme pár nebo skupinu vakoveverek.

Pro ty, kteří nechtějí v žádném případě odchovávat mladé, je řešením skupina samců nebo samic. I když odchov vakoveverek není zcela jednoduchý, budete-li mít pár, můžete se i přes nikoliv ideální podmínky dočkat překvapivého přírůstku.

Samice sice rodí převážně 2 mláďata a jeden vrh nemusí být problém. Ale krátce po porodu se opět dostává do říje, takže se skupina může nekontrolovaně a velice rychle rozrůst do obřích rozměrů.

Myslet si, že se vakoveverky budou volně prohánět po bytě, je zcestné. Většinu života tráví zvířata v kleci, která musí mít odpovídající rozměry a vybavení.

Foto: Kristýna Staníková

Nejlepší je pořídit si vakoveverky od zkušeného chovatele. Inzeráty se pravidelně objevují na různých chovatelských serverech. Chovatel začátečníkovi poradí, jak začít a je mu i v budoucnu oporou, pokud přijdou nějaké problémy. Mládě vakoveverky stojí 2-4 tisíce korun, za pár chtějí chovatelé většinou okolo šesti tisíc korun.

Kvalitní krmení je základ

Ve své domovině se dokáží vakoveverky, pokud jde o potravu, velmi přizpůsobit. Jako všežravci jsou schopné se v přírodě adaptovat na momentálně nejdostupnější zdroje potravy.

V zajetí je asi nejjednodušší krmit je speciálním granulovaným krmivem, který je pro ně určený. Dá se pořídit v obchodech s chovatelskými potřebami nebo objednat v e-shopech. Někteří chovatelé dávají přednost přirozené stravě.

Strava vakoveverek musí být pestrá.

Foto: Kristýna Staníková

„Vakoveverky vyžadují pestrou stravu, která je kvůli správnému růstu kostí obohacena o vápník. První složkou potravy je přezrálé ovoce jako jsou mandarinky, borůvky, jahody, hrušky nebo banán. Druhou je zelenina. Naše vakušky mají nejraději mrkev, červenou řepu, papriku, okurku a cuketu,“ vysvětluje Marta Kubátová.

Třetí důležitou složkou potravy je nektar. Samozřejmě těžko ho budete získávat přímo z květů. Jeho náhražka se dá poměrně úspěšně udělat doma ze včelího medu. Pro vakoveverky je důležitá také živočišná složka stravy. Tvoří ji hlavně hmyz jako jsou mouční červi, švábi, sarančata apod. Nahradí je ale i kvalitní granule pro koťata.

Zpestřením, nebo jako pamlsky, v omezené míře mohou být např. jogurty, piškoty, ovocné šťávy, oříšky nebo dětské přesnídávky. Stejně jako u psů, tak také u vakoveverek platí, že čokoláda je pro ně smrtelně nebezpečná, proto ji před nimi dobře schovejte.

Cvičit a ochočit

Krásnou vidinou zájemce o chov vakoveverek je, že si tohoto vačnatce ochočí a vycvičí, a bude tak skutečným domácím mazlíčkem.

„Vakoveverky se ochočit a vycvičit dají. Musí si na člověka zvyknout, je to jen otázka času a trpělivosti. Existují i případy kdy se vakoveverky naučily na povel třeba seskočit z větve a přeplachtit k chovateli,“ upozorňuje Kristýna Staníková.

Zpočátku se většina začátečníků potýká s tím nejzákladnějším problémem. Vakoveverky jsou v přírodě noční zvířata a přes den spí. Není nejlepším nápadem snažit se je přeučit na denní režim buzením během dne a už vůbec by je v tu chvíli neměl nikdo nutit ke hře.

Roztomilí společníci se samozřejmě rádi občas proběhnou po bytě, ale je dobré vypouštět jenom ochočené jedince.

Foto: Marta Kubátová

Vakoveverky jsou na druhou stranu tvorové společenští a přirozeně vyhledávají kontakt s člověkem, na kterého jsou zvyklé. Hlavně, když jsou s ním od útlého věku. V takovém případě si samy upraví svůj životní rytmus a rády se i přes den nechají pohladit, nakrmit z ruky nebo jen tak si po majiteli zašplhají.

Zdraví a délka života

Vakoveverky mají poměrně pevné zdraví, nejsou náchylné k nejrůznějším zdravotním problémům. Samozřejmě by mohly chytit vnější parazity například od psa nebo kočky v domácnosti.

Chov vakoveverek společně s těmito tradičními domácími zvířaty se proto úplně nedoporučuje, i když s klidnějšími plemeny psů není nemožný. Vakoveverky si ovšem na ně těžko zvykají a cítí se jejich přítomností stále stresovány.

Nejčastějším zdravotním problémem je osteoporóza. „Řídnutí kostí vzniká, když je vakoveverkám podáváno příliš mnoho ovoce či zeleniny, ořechů či slunečnicových semen,“ varuje Kristýna Staníková.

„Jejich potrava by měla být proto vyvážená a tvořit ji má především nektar a živočišná složka,“ radí.

Jak udělat nektar pro vakoveverky

150 ml vody

150 ml medu

2 lžíce namočených ovesných vloček

1 vejce natvrdo

špetka vápníku v prášku

Vše smíchat a rozmixovat. Podává se zhruba 1 lžíce na jednu vakoveverku denně. „Nektar“ lze připravit ve větším množství a zamrazit.

Zvířata nepotřebují pravidelnou veterinární péči, dokonce ani žádná očkování. Pokud jsou vakoveverky správně krmeny a mají dobré životní podmínky, dožívají se v zajetí 10 let, jsou případy, kdy se dožily dokonce 14 let.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků