Hlavní obsah
Domácí životabudič. Splíny z nekonečné zimy? S řepově rudou královskou begonií Red Bull po boku si na nás netroufnou. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Půvabu listových begonií holdovaly už naše prababičky. Křehké, vymodelované k dokonalosti a v barvách, které svou okázalostí berou dech, okouzlují begonie dodnes. Udržet je v dobré kondici už ale není tak snadné jako dřív.

Domácí životabudič. Splíny z nekonečné zimy? S řepově rudou královskou begonií Red Bull po boku si na nás netroufnou. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Begonie s listy jako šperky

Rod begonií (Begonia) pojmenoval proslulý botanik Charles Plumier po francouzském diplomatu a sběrateli rostlin Michelu Bégonovi. Stovky vzpřímených a poléhavých, převislých i popínavých druhů přirozeně žijí v tropických oblastech Jižní Ameriky, Afriky, Asie.

Šlechtěním vzniklo nepočítaně hybridů a kultivarů, které svou různorodostí svádějí k založení sbírky. Spousta begonií, postaru tzv. kysal, má nádherné trvanlivé, jakoby voskované květy, kterými se přes léto mnozí z nás chlubí v truhlících za oknem.

Jiné typy, zvlášť ty ze skupiny královské, odvozené od druhu Begonia rex, pěstujeme celoročně v bytě. Svými květy příliš neoslní, zato listy si svou krásou nezadají s uměleckým dílem.

Tvarová i barevná všehochuť

Pokojové begonie jsou velké parádnice a na listech s křehkým pletivem předvádějí nápadné barvy ve výstředních kombinacích a jedinečných vzorech, takže si můžeme vybrat přesně takovou odrůdu, jaká se nám do interiéru nejlíp hodí.

Bude to ta s listy téměř bílými, u báze šmrncnutými dovínova, anebo ta, jejíž listy jsou na líci stříbřité, protkané temně zelenou žilnatinou a na rubu malinově červené? Nebo snad některá z odrůd, do níž jako by se otiskla Mléčná dráha a vpila šťáva z řepy? A co třeba ta s čokoládovým žíháním či velkým růžovým srdcem na mechově zeleném podkladu? U Marmaduke, jedné z nejvýstřednějších odrůd, se motiv z listů objevuje dokonce i na řapících. Také jsou nažloutlé, červeně kropenaté a pokryté bílými chloupky. Kromě chlupatých existují kultivary bradavičnaté i leskle hladké. Listy mohou tvarem připomínat paraple, špičaté vejce, šnečí ulitu, lupen javoru či reveně a být 5 až 35 cm dlouhé.

Pozor na suchý vzduch

Jak to jen ty naše babičky dělaly, že jim begonie tak krásně prospívaly? Určitě je nevystavovaly přímému slunku, to nesnášejí. Ani je netrápily na suchém vzduchu. Ve starých domech bývala vyšší vzdušná vlhkost, než je tomu u moderních, dokonale utěsněných staveb. A když se k tomu přidá sálavé teplo z podlahového vytápění, je to pro begonie kombinace přímo smrtelná.

Jak udržet tyhle citlivky bujné a životné?

Postavíme je na misku s keramzitem či oblázky, které při pravidelném postřikování vodou zvyšují vlhkost vzduchu. Anebo jim dopřejeme kamarády. Početnější skupina rostlin je schopná vytvořit si kolem sebe vlastní vlhčí mikroklima. Klidně je šoupneme do květináče spolu s monsterou nebo fíkusem zapěstovaným na kmínku.

Skvostným řešením je pěstování v prosklené vitríně, která zároveň slouží jako stylový doplněk bytu. Umístíme ji na rozptýlené světlo, klidně i k severnímu oknu, dovnitř vložíme misku s vodou a begonie se zatetelí blahem jako v podrostu teplého vlhkého lesa, odkud pocházejí.

Kdo je chce ubytovat v tradičním skleníku nebo v zimní zahradě, měl by udržovat stálou teplotu, vyšší než 18 °C.

Úchvatnou sbírku begonií můžete po celý rok obdivovat v naší nejstarší botanické zahradě v Liberci.

Malý kurz množení

Chcete potěšit přátele nebo kolegy v práci? Darujte jim begonii, kterou jste sami vypěstovali! Nejvhodnějším obdobím k množení z listových řízků je pozdní jaro a léto. Jak na to?

1. Rostlinu den předem důkladně zalijeme, aby se v listové tkáni nahromadilo co nejvíc vlhkosti a zůstala co nejdéle čerstvá. Vybereme zdravý, silný, plně vyvinutý mladý list a s řapíkem ho odstřihneme.

Begonie množíme v teplé části roku. Vybereme zdravý, vyvinutý list.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

2. List položíme na podložku lícovou stranou dolů a opatrně žiletkou či ostrým nožíkem z něj odstraníme řapík. Nahmatáme nejvystouplejší, nejmasitější listovou žilku a u báze ji na dvou třech místech nařízneme. Dáváme pozor, abychom ji úplně neprořízli!

Odstraníme řapík a nařízneme tlusté žilky na spodní straně listu.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

3. Listový řízek obrátíme a položíme na povrch vlhkého substrátu v květináči či ve speciální množárenské bedničce. Použijeme výsevní substrát, který je dokonale sterilizovaný, propustný a bez živin. Naříznuté plošky musejí být v trvalém spojení se zeminou, list proto zatěžkáme kamínky nebo připevníme sponkami.

List zatěžkáme, aby řezná místa zůstala v trvalém spojení s vlhkým substrátem.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

4. Květináč přiklopíme skleněným či plastovým zvonem. Zvýšíme tak potřebnou vzdušnou vlhkost a udržíme stálou teplotu okolo 24 °C. Použít můžeme i průhledný igelitový sáček. Ten napneme na jednoduchou konstrukci ze špejlí či brček, aby se nedotýkal řízku.

Přes květináč přetáhneme igelitový sáček kvůli udržení vyšší teploty a vzdušné vlhkosti.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

5. Nádobu s řízkem přesuneme na teplé, světlé místo, chráněné před sluncem. Pravidelně ji větráme a zaléváme. Substrát nesmí vyschnout! Po několika týdnech se v místech zářezů objeví drobné rostlinky. Po asi dvou měsících je nožíkem vyřízneme z matečného listu, opatrně vydloubneme ze substrátu a přesadíme do samostatných květináčků se zeminou pro pokojovky. Pravidelně je zavlažujeme a od jara do podzimu přihnojujeme výživou pro zeleň okrasnou listem.

Řízek chráníme před zimou a úpalem. Po asi dvou měsících jsou nové rostlinky připravené k samostatnému životu

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Anketa
Pěstujete doma begónie?
Ano
61.3 %
Ne
38.7 %
Celkem hlasovalo 142 čtenářů.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků