Nenáročný skalník má mnoho podob

Možná jste člena čeledi růžovitých (Rosaceae) potkali v botanické zahradě, tam nikdy nechybí. Anebo to bylo u zahradníka? Ten o skalníku nikdy neřekne křivé slovo. Jak by mohl, když patří k nejodolnějším, nejskromnějším a nejvšestrannějším dřevinám na světě?

Prospívá v každé běžné zahradní půdě, i té sušší. Může do něj prát slunce, déšť, vichr, ani těžké duchny sněhu ho neudolají, protože má dřevo silné a pružné. Uplatnění najde v zahradách všeho druhu i ve floristických aranžích.

Cena vzrostlých keřů v kontejnerech o objemu 3 až 10 litrů se pohybuje od 180 do 550 Kč. Sazenice v květináčích o průměru 9 cm stojí okolo čtyřiceti korun, což i zahrádkáři s omezeným rozpočtem dává šanci vysázet třeba živý plot.

Skalníky ročně přirůstají o 20 až 40 cm a ploty z nich jsou takřka neprodyšné. Nechte je růst volně, pokud vám to místo v zahradě dovolí, působí tak přirozeněji a bohatěji kvetou.

Přísně střižená hranatá forma se hodí k odclonění patia či bazénu. Skalník se nůžek nebojí, při pravidelném zkracování pěkně houstne, proto je, zejména teď, v době hromadného vymírání zimostrázu, perfektním adeptem pro tvorbu obrub kolem záhonů, zahradních cestiček a základových desek domů.

Robustnější exempláře i přitažlivé smuteční formy vzniklé roubováním na 1 až 2 m vysokou podnož z jeřábu či hlohu jsou jako stvořené pro solitérní výsadbu v předzahrádce nebo poblíž bludných balvanů v trávníku či na štěrkovišti.

Příbuzný růží, ostružin a kontryhelu vypadá senzačně v sousedství hortenzií a vajgélií (Weigela), které mu propůjčují chalupářský výraz. Vedle jalovců, borovic a vřesů se tváří upjatě, naopak celý rozjařený je po boku jarně rozkvetlých tavolníků (Spiraea arguta).

Veselost ho neopouští ani v přítomnosti podzimem vymalovaných jeřábů, svíd (Cornus) či slivoní. Ty druhy, které na zimu shazují listy, se samy strojí do zářivě žlutooranžových až šarlatových šatů. Patří k nim skalník vodorovný (C. horizontalis), puchýřnatý (C. bullatus), lesklý (C. lucidus).

Moc se to o nich neví, ale exempláře, které v dospělosti měří víc než 4 m na výšku, jako jsou skalník vrbolistý (C. salicifolius), Watererův (C. x Watereri), bílý (C. lacteus), chladnomilný (C. frigidus), lze pomocí snadné údržby vypěstovat do podoby stromu.

Stačí, když z keře odstraníte všechny výhony až na jeden silný, páteřní, ten vyvážete k opěře a necháte růst a rozvětvovat se v požadované výšce.

Oblíbená poloopadavá odrůda Cornubia se promění v přenádherný šestimetrový strom s korunou širokou okolo 4 m za necelých dvacet let a není důvod, proč by to ostatním mělo trvat déle.

Všecko jsou to dřeviny s kožovitými listy tmavě zelené barvy, které opadávají buď částečně, nebo vůbec. Jejich hlavní větve se doširoka rozpažují, tenčí obloukovitě sklánějí a společně splétají hustou korunu, která v létě vrhá příjemný stín.

Odlišným způsobem života vynikají skalníky s dlouze větvenými výhony, často těsně přimknutými k zemi, které se netouží dostat vysoko k nebi, ale co nejdál od místa, ze kterého vyrůstají.

To v případě stálezeleného skalníku švédského (C. x suecicus) v zastoupení populární odrůdy Coral Beauty, rozprostřeného (C. procumbens) či Dammerova (C. dammeri), jejichž poléhavé větve při kontaktu s půdou kořenují, může být klidně několik desítek metrů. Toho lze využít k ozeleňování svahů a míst pod keři nebo k nahrazení trávníku.

Jak se větve plazí do šíře, zakrývají a stíní půdu pod sebou, takže se k nim neopováží plevele. Narazí-li na kmen či oplocení, vzepřou se a pokračují ve svislici do výšky až 2 m. Ani skalnatý podklad je v bujarém růstu nezastaví.

Pokryvné skalníky mají své místo také na korunách zdí, v nádobách a vyvýšených záhonech, přes jejichž okraje přepadávají s divokostí vodopádu.

Možná jste na skalník narazili ve své zahradě náhodou. Nejspíš ho tam vysel kos, který u sousedů nebo v parku spolykal kuličky, po botanicku zvané malvice, s drobnými peckovitými semeny obalenými moučnatou dužninou.

Ač se sebevědomí kosi, a nejen oni, ale také kvíčaly a občas i divocí holubi, hrnou k červené nadílce už koncem léta, nemusíte se bát, že zhatí zimní podívanou, protože skalníky, které nejsou odkázané k životu ve stínu, plodí přebohatě a zakulacené až soudečkovité nejedlé plody dlouho odolávají zimnímu nečasu.

Ve větvích mohou být podle druhu rozkutálené jednotlivě jako korálky nebo zavěšené do střapců. Rodí se z jarních kvítků. Ty jsou u většiny druhů bělavé, takřka nicotné, přesto k nepřehlédnutí, zvlášť když z nich upíjejí nektar včely a babočky admirálové s rudou páskou na křídlech.

Tuhými listy skalníku se živí housenky motýlka zápředníčka trnkového, pohromou pro rostlinu však nejsou. V přízemních porostech, kde se dlouho drží vláha, rády pobývají žáby, stínky a pavouci, do stromů se stěhují ptáci a hustě spletité keře udržují v suchu ježky i hnízda čmeláků.