Hlavní obsah

Nenáročný skalník má mnoho podob

1. 2. 2020, 8:38
Právo, Adéla Mclintock

Skalník (Cotoneaster) je velký parádník a odolat mu není snadné, zvlášť když se přikrášlí spoustou korálkových plodů v barvě polních máků. Jaké existují druhy a kde všude uplatní svůj pověstný šarm?

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Perla zahrady. Přebohatě plodící kultivar Cornubia zapěstovaný do podoby stromu ví, jak uchvátit okolí. Hádali byste, že byl zamlada keřem?

Článek

Možná jste člena čeledi růžovitých (Rosaceae) potkali v botanické zahradě, tam nikdy nechybí. Anebo to bylo u zahradníka? Ten o skalníku nikdy neřekne křivé slovo. Jak by mohl, když patří k nejodolnějším, nejskromnějším a nejvšestrannějším dřevinám na světě?

Prospívá v každé běžné zahradní půdě, i té sušší. Může do něj prát slunce, déšť, vichr, ani těžké duchny sněhu ho neudolají, protože má dřevo silné a pružné. Uplatnění najde v zahradách všeho druhu i ve floristických aranžích.

Samotář i společník

Cena vzrostlých keřů v kontejnerech o objemu 3 až 10 litrů se pohybuje od 180 do 550 Kč. Sazenice v květináčích o průměru 9 cm stojí okolo čtyřiceti korun, což i zahrádkáři s omezeným rozpočtem dává šanci vysázet třeba živý plot.

Skalníky ročně přirůstají o 20 až 40 cm a ploty z nich jsou takřka neprodyšné. Nechte je růst volně, pokud vám to místo v zahradě dovolí, působí tak přirozeněji a bohatěji kvetou.

Přísně střižená hranatá forma se hodí k odclonění patia či bazénu. Skalník se nůžek nebojí, při pravidelném zkracování pěkně houstne, proto je, zejména teď, v době hromadného vymírání zimostrázu, perfektním adeptem pro tvorbu obrub kolem záhonů, zahradních cestiček a základových desek domů.

I v zahradě pod sněhem může být útulno

Zahrada

Robustnější exempláře i přitažlivé smuteční formy vzniklé roubováním na 1 až 2 m vysokou podnož z jeřábu či hlohu jsou jako stvořené pro solitérní výsadbu v předzahrádce nebo poblíž bludných balvanů v trávníku či na štěrkovišti.

Příbuzný růží, ostružin a kontryhelu vypadá senzačně v sousedství hortenzií a vajgélií (Weigela), které mu propůjčují chalupářský výraz. Vedle jalovců, borovic a vřesů se tváří upjatě, naopak celý rozjařený je po boku jarně rozkvetlých tavolníků (Spiraea arguta).

Veselost ho neopouští ani v přítomnosti podzimem vymalovaných jeřábů, svíd (Cornus) či slivoní. Ty druhy, které na zimu shazují listy, se samy strojí do zářivě žlutooranžových až šarlatových šatů. Patří k nim skalník vodorovný (C. horizontalis), puchýřnatý (C. bullatus), lesklý (C. lucidus).

Vrhač stínu

Moc se to o nich neví, ale exempláře, které v dospělosti měří víc než 4 m na výšku, jako jsou skalník vrbolistý (C. salicifolius), Watererův (C. x Watereri), bílý (C. lacteus), chladnomilný (C. frigidus), lze pomocí snadné údržby vypěstovat do podoby stromu.

Stačí, když z keře odstraníte všechny výhony až na jeden silný, páteřní, ten vyvážete k opěře a necháte růst a rozvětvovat se v požadované výšce.

Dvanáct nápadů pro dvanáct měsíců v zahradě

Zahrada

Oblíbená poloopadavá odrůda Cornubia se promění v přenádherný šestimetrový strom s korunou širokou okolo 4 m za necelých dvacet let a není důvod, proč by to ostatním mělo trvat déle.

Všecko jsou to dřeviny s kožovitými listy tmavě zelené barvy, které opadávají buď částečně, nebo vůbec. Jejich hlavní větve se doširoka rozpažují, tenčí obloukovitě sklánějí a společně splétají hustou korunu, která v létě vrhá příjemný stín.

Nepřítel plevele

Odlišným způsobem života vynikají skalníky s dlouze větvenými výhony, často těsně přimknutými k zemi, které se netouží dostat vysoko k nebi, ale co nejdál od místa, ze kterého vyrůstají.

To v případě stálezeleného skalníku švédského (C. x suecicus) v zastoupení populární odrůdy Coral Beauty, rozprostřeného (C. procumbens) či Dammerova (C. dammeri), jejichž poléhavé větve při kontaktu s půdou kořenují, může být klidně několik desítek metrů. Toho lze využít k ozeleňování svahů a míst pod keři nebo k nahrazení trávníku.

Smrk jako vladař v zimní zahradě

Zahrada

Jak se větve plazí do šíře, zakrývají a stíní půdu pod sebou, takže se k nim neopováží plevele. Narazí-li na kmen či oplocení, vzepřou se a pokračují ve svislici do výšky až 2 m. Ani skalnatý podklad je v bujarém růstu nezastaví.

Pokryvné skalníky mají své místo také na korunách zdí, v nádobách a vyvýšených záhonech, přes jejichž okraje přepadávají s divokostí vodopádu.

Miláček divočiny

Možná jste na skalník narazili ve své zahradě náhodou. Nejspíš ho tam vysel kos, který u sousedů nebo v parku spolykal kuličky, po botanicku zvané malvice, s drobnými peckovitými semeny obalenými moučnatou dužninou.

Ač se sebevědomí kosi, a nejen oni, ale také kvíčaly a občas i divocí holubi, hrnou k červené nadílce už koncem léta, nemusíte se bát, že zhatí zimní podívanou, protože skalníky, které nejsou odkázané k životu ve stínu, plodí přebohatě a zakulacené až soudečkovité nejedlé plody dlouho odolávají zimnímu nečasu.

Ve větvích mohou být podle druhu rozkutálené jednotlivě jako korálky nebo zavěšené do střapců. Rodí se z jarních kvítků. Ty jsou u většiny druhů bělavé, takřka nicotné, přesto k nepřehlédnutí, zvlášť když z nich upíjejí nektar včely a babočky admirálové s rudou páskou na křídlech.

Tuhými listy skalníku se živí housenky motýlka zápředníčka trnkového, pohromou pro rostlinu však nejsou. V přízemních porostech, kde se dlouho drží vláha, rády pobývají žáby, stínky a pavouci, do stromů se stěhují ptáci a hustě spletité keře udržují v suchu ježky i hnízda čmeláků.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Reklama

Související témata:

Výběr článků