Řasokoule - kuriózní dárek k pomazlení

Na první pohled sice připomíná mech, ve skutečnosti je to ale vláknitá řasa. A ne ledajaká! Zcela přirozeně kopíruje tvar kulečníkové koule. Odtud jméno řasokoule.

Po botanicku se jí říká Aegagropila linnaei, i když občas se ještě objevuje pod starším označením Cladophora aegagropila. Zamilujeme si ji z mnoha důvodů. A když zjistíme, jak je skromná, nebude nás už nikdy strašit obrázek další umučené pokojovky.

V přírodě je vzácnější než třeba orchidej. Svobodně se koulí na dně mělkých sladkovodních jezer zejména v Japonsku a na Islandu. Nejen tam, ale všude, kde se ukázala, způsobila poprask tím, jak je výjimečně utvářená a roztomilá. Dnes ji přísně chrání zákon, aby z hrstky přírodních lokalit nezmizela nadobro.

Díky specializovaným pěstírnám si zeleného mazlíka může do své domácnosti pořídit každý. Zaujme, potěší a pobaví i jako originální vánoční dárek.

Nestane se přítěží tomu, kdo je s časem permanentně na štíru, a péči o ni klidně můžeme svěřit dětským prstíkům, protože řasokoule patří k nejméně náročným žijícím organismům na světě a tuze ráda se nechává hladit. Kdo by jí odolal?

Řasová koule není žába, aby přežila i na suchu. Je to spíš taková akvarijní rybička, s níž se mimochodem o místo v akvárku ochotně podělí. Zkrátka musí být pořád ponořená od hlavy až k patě ve vodě, jasné a průhledné jako křišťál.

Čistá voda propouští dostatek světla potřebného k fotosyntéze a řasu udržuje v perfektní formě beze stop hniloby.

Pokud se na hladině vytvoří škraloup z prachu nebo se voda zakalí, což hrozí zejména v menších nádobách, řasu vyjmeme, opatrně nejlépe pod sprškou, nikoli silným proudem ji propereme, párkrát jemně vyždímáme a vrátíme do vymyté nádoby s čerstvou vodou. Ta by měla být odstátá, případně převařená a chladná. Ne moc tvrdá, aby nezanechávala vápnité usazeniny na skle.

Nic nepokazíme, když v létě a přes zimu ve vytápěném pokoji do nádoby s řasokoulí občas přihodíme kostku ledu nebo ji na pár hodin uložíme rovnou do lednice. Zapovězená jsou pro ni místa u krbu, u radiátoru i na přímo osluněném parapetu!

V divoké přírodě si s řasokoulí pohrávají vodní proudy, převalují ji sem tam, tím ji zbavují nečistot a zároveň udržují dokonale zaoblené. Když bude v nádobě lenošit, může se stát, že nakyne v bocích nebo se úplně rozplácne. Proto ji občas vytáhneme z nádoby ven, opatrně z ní vymačkáme vodu a několikrát v dlaních překulíme.

Vlastně je to docela účinná antistresová pomůcka. Že ani přesto nedrží tvar? Pak ji opatrně nůžkami zastřihneme nebo svážeme nití, ona si dá říct a po čase opět sroste. Každý rok se zvětší o pár milimetrů.

Nové mazlíky získáme tak, že vzrostlejší klubíčko opatrně rozdělíme prsty na dvě až tři části, ty uhněteme v kuličky a v případě nutnosti na čas převážeme nití.

Zatímco na původních stanovištích existují i víc než stoleté obří koule s až 40 cm v průměru, ty uměle pěstované se objevují nejčastěji ve velikostech od cvrnkací kuličky po golfový míček. Jsou tak ideální k tvorbě originálních dekorací do bytu v každém stylu – od scandi přes boho po vintage.

Jedinou podmínkou je to, že nádoba, ať už akvárium, terárium, mísa, dóza, sklenka na víno, zavařovací sklenice, pohár, prachovnice či váza, musí být z průhledného, nezabarveného skla, abychom na řasokouli lépe viděli a v jejích buňkách mohla úspěšně probíhat fotosyntéza. Senzačně vypadá sama o sobě, přidat k ní ale můžeme i nejrůznější doplňky.