Hlavní obsah
Mini SE Foto: Milan Lažanský, Novinky

Test Mini SE: Elektromobil, který vás bude bavit

Mini už svůj elektromobil představovalo v minulých generacích, ovšem běžné sériové výroby se prototyp nikdy nedočkal. Až ve třetí generaci to značka hipsterů myslí vážně.

Mini SE Foto: Milan Lažanský, Novinky
Test Mini SE: Elektromobil, který vás bude bavit

Upřímně se hodně podivuji nad tím, že zrovna Mini na masový vstup do elektromobility čekalo až do roku 2020. I když si myslím, že vzhledem k zaostalé infrastruktuře máme k časům, kdy bude užívání elektrického auta opravdu pohodlné, ještě celkem daleko.

Jenže značka Mini se svým nejmenším modelem protíná jinde nespojitelné průsečíky. Je to kompaktní vůz do města. Tedy auto, které je schopné efektivně využít výhody elektromobilu v ideálním prostředí.

Jenže pak tu bývá problém ceny a image. S tím si také britská značka v rukou BMW hlavu lámat nemusí, díky svým zákazníkům. Těm už tak nepřijde přehnané dát za svůj malý hatchback s průměrně výkonným spalovacím motorem hodně přes půl milionu korun. A navíc, jak jsem se otřel už v úvodu, jsou to často lidé otevření novým myšlenkám a elektromobilům taktéž.

Současná třetí novodobá generace je na trhu už od roku 2013, takže čistě elektrickou verzi dostala v podstatě na konci životního cyklu. Zbývá tak ověřit, jestli to není příliš pozdě, a zdali své zákazníky dokáže varianta SE přesvědčit. Nebo spíše nenaštvat.

Nestárne, zraje

Osobně považuji za designově nejvyváženější druhou novodobou generaci Mini. Když přišla na trh tato třetí, nebyl jsem nadšen z toho, jak moc narostla, ani ze způsobu, kterým se to designéři snažili zamaskovat. Myslím tím ty obří zadní svítilny.

Možná je to díky tomu, že během těch let narostly úplně všichni konkurenti a možná také pomohl facelift, který Mini nadělil i úchvatné britské vlajky do zmíněných svítilen. Ale i třetí vydání jsem nakonec postupem času vzal na milost a dnes už mi ani tak oteklé nepřijde.

Sedmnáctipalcové disky kol autu sednou.

Foto: Milan Lažanský, Novinky

Navíc, podívejte se na tu konfiguraci. Britská závodní zelená v kombinaci s bílou střechou a zrcátky, skvělé. Elektrické Mini často v reklamách vidíte se zelenožlutými doplňky, ale ty mít můžete, ale nemusíte. Osobně bych na testovaném kousku neměnil nic.

V interiéru najdete klasické schéma. Velký kruh uprostřed už ve třetím vydání neskrývá tachometr, ale infotainment. Po faceliftu je inovovaný. Stále má na dnešní poměry malou úhlopříčku, ale ve finále to ničemu nevadí, když systém na bázi iDrive od BMW funguje a zobrazuje všechno tak bezchybně a intuitivně. Za příplatek pak situaci vylepší 9palcové provedení.

Na téma multimédií bych jásal i co se nového přístrojového štítu za volantem týče. Nastěhoval se sem právě s elektrickou verzí a s tím, jak zachovává půlkulatý tvar, se sem skvěle hodí a interiér Mini posune do roku 2020. Ovšem to by uprostřed nesměl být displej s tragickým rozlišením. V dnešním světě plném retina displejů kostičkované zobrazení zklame. Kdyby to byl prvek z premiérového roku 2013, přimhouřil bych oko, jenže tohle je novinka.

Digitální přístrojový štít interiér Mini rozsvítil, ovšem rozlišení středového displeje je ostudné.

Foto: Milan Lažanský, Novinky

Celkově však interiér nabídne skvělé zpracování a nápaditý design. Řidiče opravdu potěší na poměry hatchbacků úžasný posez za volantem. To, že se za volant můžete posadit pěkně nízko, s volantem kolmo, má však svou daň v podobě chabého místa pro zadní pasažéry. Kabina je navíc kvůli designu posunutá více dozadu. Hatchbacky na stejném půdorysu s menší kapotou a posezem jako na toaletě zkrátka nabídnou lepší vnitřní prostor. To je ale daň, se kterou u novodobého Mini musíte počítat už tradičně.

Motokára na druhou

Když doslova na poslední chvíli u BMW laborovali, jak z Mini udělat elektromobil, daleko nechodili. Při troše nadsázky vzali ústrojí z BMW i3 a nasadili jej obráceně, tedy dopředu místo dozadu.

Elektromotor má 184 koní. V městském prostředí táhne více než slušně, dokonce i ono cuknutí, které posádku překvapí při akceleraci z místa, tu je. Vzhledem k tomu, že výkon nijak dramaticky nevadne ani při dálničních rychlostech, je dynamika vozu více než dostatečná.

Na výběr jsou jízdní režimy Green+, Green, Mid a Sport. Postupně máte k dispozici především ostřeji reagující plynový pedál. Ve sportovním módu se za plynem doslova žene.

To oceníte při rychlé jízdě, stejně jako skvělý podvozek. O Mini se často říká, že je to motokára na kolech. Vzhledem k tomu, že k velkým kolům v rozích se přidalo ještě nižší těžiště díky baterii, má elektrická verze tohle chování ještě více v krvi. Řízení sice není bůhví jak komunikativní, ale přesto z auta cítíte, kdy asi tak předním kolům dojde přilnavost a při odsazení plynu si jde pěkně hrát se zádí, která vám pomůže dokroužit oblouk.

Kola v rozích karoserie a nízké těžiště zajišťují skvělé jízdní vlastnosti.

Foto: Milan Lažanský, Novinky

Co naopak při okreskovém řádění neoceníte, je rekuperace brzdné energie. U Mini máte k dispozici jen dvě varianty k přepnutí. V té silnější používáte ve městě v podstatě jen plynový pedál, po jeho puštění vůz deceleruje díky rekuperaci více než dostatečně.

Což je právě tehdy moc fajn. Jenže tato funkce jde pouze omezit, nikoli deaktivovat. Když tedy jedete svou oblíbenou zatáčkovitou pasáží, nejste si nikdy zcela jisti, co bude auto dělat po puštění pedálu. Kdyby šlo rekuperaci pro tyto účely úplně deaktivovat, označil bych Mini SE i díky pneumatikám s běžnou šířkou za opravdu zábavný řidičský stroj, škoda.

V každodenním posouvání městem pak v podvozku cítíte tuhost, cítíte i to, že auto v podstatě nemá převisy. Přesto se nedá říct, že by přehnaně poskakovalo a už vůbec kola nenarážejí do dorazů. Tlumiče velmi dobře pracují i na kostkách a velkých výmolech. Takže i když za pohodlný bych tento vůz neoznačil, rozhodně z vás duši nevytřese.

Na rok premiéry 2013 upozorní absence moderních bezpečnostních prvků. Aktivní vedení v pruhu či adaptivní tempomat bych klidně oželel, ovšem takové hlídání mrtvého úhlu mi alespoň v příplatkové výbavě chybí.

Dojezdem neohromí, ale není chyba jinde?

Baterii si Mini vzalo bohužel až z předloňského provedení i3, což znamená baterii s kapacitou 32,6 kWh s využitelnou kapacitou 28,9 kWh. Důležité ale je, že díky tvaru T je umístěna pod podlahou a pod zadními sedadly, přičemž nebyl nijak omezen vnitřní prostor.

Zásuvku najdete na místě hrdla nádrže.

Foto: Milan Lažanský, Novinky

Na dojezd kolem 200 kilometrů musíte jet s tímto autem opravdu eko. V praxi počítejte spíše se 160 až 180 kilometry. Na druhou stranu jestliže se jedná o městský a příměstský vůz s možností rychlodobíjení díky palubní nabíječce o vcelku nadprůměrném výkonu 11 kW, nehledal bych v tom problém. Pokud se budete pohybovat v efektivním pásmu 20 až 80 procent, u nabíječky strávíte nějakou půlhodinu. Kdybych jich jen bylo víc... S možností dobíjení doma a v práci jste však v praxi v klidu.

K městskému pohybu do 30 km/h bych měl jen jednu výtku. Auto je nově homologované, takže akustické varování chodců je tu a nelze jej deaktivovat. Jenže u Mini se mi zdálo až příliš hlasité, zbytečně proniká do kabiny, a navíc má otravný sci-fi zvuk. Jezdíte-li rádi po městě se staženým oknem, budete tohle kvičení jak z devadesátkového trháku proklínat.

Závěr

Fakt, že sedmiletý model elektrifikací nic neztratil a možná i získal, ukazuje, jak moc čistě elektrický pohon tomuto autu svědčí. V úvodu řečené důvody v praxi jen podtrhuje, byť mi přijde vážně škoda, že klíčové prvky kazí maličkosti.

Stylový interiér s perfektním posezem za volantem by byl téměř bez výtek, kdyby nový přístrojový štít svým rozlišením nepřipomínal displej levné automatické pračky. Rychlou jízdu na okreskách, pro kterou nadšenci běžné Mini milují, byste si opravdu užili i tady, jen kdyby šlo zcela deaktivovat rekuperaci brzdné energie po puštění akcelerátoru. A bulváry byste s gustem projížděli, kochajíc se tou atmosférou, kterou ze sebe Mini vyzařuje, nebýt otravného UFO tónu, který auto produkuje.

I tak se ale jedná o jeden z prvních elektromobilů, který mi dává opravdu smysl, a hlavně mě celý týden bavil. Má charakter, což u těchto vozů nebývá pravidlem. Na výběr je ze čtyř výbavových verzí, přičemž já se projížděl v té druhé „nejchudší”. Základní Mini SE pořídíte od 885 tisíc korun. Jak už jsem naznačoval, ve světě Mini a ve světě elektromobilů to není nijak závratná částka.

Mini SE trim M
Motor:
synchronní elektromotor s permanentním magnetem
Max. výkon:
135 kW/184 k
Max. točivý moment:
270 N.m
Baterie:
32,6 kWh
0-100 km/h:
7,3 s
Nejvyšší rychlost:
150 km/h
Průměrná spotřeba dle WLTP:
15 kWh/km
Dojezd dle WLTP:
232 km
Doba nabíjení:
35 min (rychlonabíjení, stejnosměrný proud, na 80 % kapacity)
 
2,5 h (domácí zásuvka, střídavý proud, na 80 % kapacity)
Pohotovostní/maximální hmotnost:
1365 kg
Délka x šířka x výška:
3845 x 1727 x 1432 mm
Základní objem zavazadelníku:
211 l
Poháněná náprava:
přední
Základní cena:
882 700 Kč (trim S)
Základní cena testované verze/Cena testovaného vozu:
976 144 Kč / 985 144 Kč

Podívejte se na aktuální nabídku nových i ojetých aut Mini na Sauto.cz.

Podívejte se na aktuální nabídku nových i ojetých aut Mini na Sauto.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků