Test Mini JCW: Dospělejší, než si myslíte

Pokud BMW při znovuzrození značky Mini vsadilo na kombinaci retro vzhledu se sportovními jízdními vlastnostmi, verze JCW je tradičně výkladní skříní. Esence toho, co mají automobiloví fanoušci na klasickém moderním Mini nejraději. Tedy motokárové jízdní vlastnosti, funky vzhled a kopce specifického charakteru.

Dnes má Mini o poznání širší portfolio a doba například uřvaným výfukům nejen že nepřeje, ale vlastně je i zakazuje. Třetí generace novodobého „Miňase“ dostala facelift, a to i ve variantě JCW. Je tam stále to kouzlo tří divokých písmen?

Že auta od Mini vynikají individualizací a vtipnými detaily ví každý. České zastoupení si vyhrálo i s tímto kusem. Za zmínku stojí zajímavá zeleno-šedá Emerald v kombinaci s červenými doplňky. Raději jsem pro tmavší Britskou závodní, ale proti gustu...

Na první pohled si ale všimnete krásných přídavných kulatých LED světlometů. Zapínají se v dálkovém režimu, pomůžou v noci, ale také jsou krásným retro doplňkem.

Celkově je současné třídveřové Mini větší, než bývalo, což se designéři snažili zamaskovat obřími svítilnami a celkově ještě „knedlíkovitějšími“ proporcemi. Právě verzi JCW to ale díky bodykitu náramně sluší. V rámci faceliftu přibyla například i nová světelná technika. Vepředu je tak světelný podpis konečně kulatý a vzadu září britské vlajky.

Uvnitř po modernizaci najdete infotainment s modernější grafikou, jinak je tu z podstatných věcí vše při starém. Zejména skvělý posez za volantem. Častá to bolest jiných ostrých hatchbacků. Mini má navíc uvnitř skvělé materiály, zpracování a svým pojetím je výjimečné.

U sportovního vozu také oceníte, že otáčkoměr už ve třetí generaci máte před sebou, nikoli v obřím kruhu uprostřed palubní desky jako dříve. Tam nyní našly místo diody, které zobrazují krom imitace otáčkoměru také třeba hlasitost či vzdálenost od překážky. To jsou přesně ty pěkné zbytečnosti, kterými je moderní Mini proslulé.

Pojďme ale konečně jezdit, protože od toho tu verze JCW je. V dnešní době zaujme především dvoulitrový motor pod kapotou. Takový objem už v tomto segmentu jinde nepotkáte. A na projevu jednotky je to znát. Potřebuje menší, a tedy rychleji reagující turbodmychadlo.

Má dost síly i v nižších otáčkách a ostré Mini díky 231 koním a především 320 Nm uhání opravdu rychle. Podíl na tom má i osmistupňová samočinná převodovka, která je nejen plynulá a jemná při běžném ježdění, ale také potřebně rychlá a skvěle odstupňovaná, když na to šlápnete.

Na nedostatek výkonu si stěžovat nebudete, ovšem jízdní projev není tak zběsilý, jak byste čekali. Můžeme rovnou zůstat u projevu motoru. Je lineární a příjemně zatahuje odspodu, ovšem citelná špička, která by řidiče lákala k vytočení agregátu, mu chybí. Postavit takový přeplňovaný motor v dnešní době holt není jednoduché.

Poté je tu zvuk. Možná čekáte, že Works bude dunět, práskat, řinčet... I tady je proti legislativa, kvůli hlukovým limitům už si za hlučnější výfuk nepřiplatíte, a tak tam při jízdě ve sportovním režimu sice slyšíte to, co byste chtěli, ale jako kdyby to bylo za stěnou, zkrátka utlumené.

Co se týče jízdního projevu, Works je ve srovnání s předchůdci celkově o něco pohodlnější. Podvozek lépe pracuje na nerovnostech a i když je rozhodně stále tuhý, auto si s děravou okreskou poradí skvěle. Není tak ultimativní, jenže příjemnou tuhost v uložení náprav stále cítíte, náklony karoserie jsou minimální a ve finále budete díky rychlým, precizně naladěným tlumičům na okresce rychlejší. A cestou na nákup si nevymlátíte zuby.

Aktuální generace JCW má místo mechanického samosvorného diferenciálu elektronickou variantu. Ta pracuje dobře, efektivně, ale specifického tahání do volantu se nedočkáte. V kombinaci s tím, že v řízení není tolik citu, je tak řidič lehce okraden o rabiátnost nejsilnějšího Mini.

Na druhou stranu, pokud to s rychlým tempem myslíte vážně, Works vám začne brzy tančit pod zadnicí. V tom nejlepším slova smyslu. Odsadit si záď povolením plynu uprostřed zatáčky bude patřit mezi vaše nejmilejší kratochvíle. Ovšem musíte k tomu pochopitelně zvolit rychlejší tempo. Důvěru si ale vybudujete snadno.

Ne že by s tímhle autem nebyla zábava. To rozhodně ne, ale svým jízdním projevem je umírněnější, než si možná myslíte a než působí na okolí. Stále v rámci ostrých hatchbacků patří k těm nadšenějším a s Polem GTI si ho vážně nespletete ani po projížďce.

Umí si prásknout do výfuku a dychtivý velký motor žene tenhle barevný knedlík neúnavně vpřed. Zároveň se krůček po krůčku stalo z JCW vlastně s malými kompromisy dobře použitelné každodenní auto.

Ono to dává smysl, protože tento prcek je za nemalé peníze. A 839 tisíc, respektive 1,2 milionu u testovaného kusu, raději dáte za sice stále hravé a zábavné, ale všestrannější stylové a sakra rychlé auto, než jen za hračku na víkendové řádění.

Navíc na cestě je verze GP, která by měla být opravdu tím božím nesmyslem, který by jako limitovaná verze mohla trhat ruce z volantu, rekordy na tratích a ušní bubínky kolemjdoucích jakbysmet.