Článek
Britský automobilový svět byl vždycky ojedinělý. Občas ale jeho unikáty přesáhly hranice a zamiloval se do nich celý svět. Jako v případě mini, které právě dnes slaví šedesát let.
26. srpna 1959 se britská veřejnost dozvěděla o novém autě s jednoduchým názvem Mini. Vyráběla ho firma BMC (British Motor Company) a prodávala jako Morris Mini-Minor a Austin Seven.
Generační obměny byly na pohled jen drobné. Tohle je Cooper S druhé generace z r. 1968.
Mini bylo i přes rozvor náprav pouhých 2040 mm, resp. 2140 mm u kombíku, inzerováno jako rodinné auto. Mělo totiž v rukávu trik, který dnes používá drtivá většina běžných aut – pohon přední nápravy a motor napříč před ní.
Na rozdíl od tehdy běžného umístění motoru vpředu podélně a pohonu zadní nápravy tak byla uvnitř spousta místa. A to přes fakt, že i na tehdejší poměry bylo opravdu malé – např. chladič musel být umístěn na boku motorového prostoru, nikoliv před motorem, jak je běžné.
Dalším unikátním prvkem bylo umístění převodovky v podstatě do olejové vany motoru. To znamenalo menší nároky pohonného ústrojí na prostor, zejména do šířky.
Motor před přední nápravou má dnes drtivá většina aut, kterým není praktičnost cizí. Mini nebylo s takovouto koncepcí první, ale je jedním z nejslavnějších průkopníků.
Takovéto uložení převodovky se neuchytilo, ale díky svým podstatně menším nárokům na prostor dnes najdete motor uložený napříč před přední nápravou v téměř všech autech, která kladou důraz na prostornost interiéru a zároveň musí dávat nějaký ekonomický smysl.
Pro srovnání – zatímco Wartburg používal přední náhon už s modelem 311, představeným v roce 1956, Volkswagen si fakt, že je tahle koncepce praktičtější, uvědomil na začátku 70. let, kdy vyvíjel model Golf jako nástupce Typu 1, řečeného brouk. Škodovka se do konce 80. let držela nepraktické koncepce „vše vzadu“.
Výroba Mini probíhala na pásu, tehdy to už bylo normální.
Původní dvoudveřový hatchback Mini – nezřídka se setkáte s označením sedan, protože na zádi se otvírá jen plechový kryt zavazadelníku, nikoliv sklo – měl čtyřválec o objemu 848 ccm a výkonu 34 koní. To stačilo ke zrychlení na 60 mph (97 km/h) za 27,1 sekundy a maximálku 116 km/h.
Záhy ho doplnily verze Cooper a Cooper S, které podobně jako dnes nabízely víc výkonu. Cooper měl litrový motor o 55 koních, verze S jedenáctistovku dokonce o 70 koních, dvojnásobek oproti standardní verzi.
Mini existovalo v řadě karosářkých verzí např. jako kombík s názvem Traveller.
Postupně přibývaly také další karosářské verze a mini s léty procházelo vývojem a úpravami. Vypadalo ale pořád stejně, a to až do roku 1994, kdy značku koupila automobilka BMW.
Původní mini se vyrábělo až do roku 2000 a v následujícím roce byl představen nástupce – větší, těžší, ale podobně roztomilý. A prodejně mnohem úspěšnější – zatímco původního mini se za 41 let prodalo asi 5,3 milionu kusů, toho nového se za 18 let prodalo 4,7 milionu kusů ve všech variantách.
Nástupce původního Mini přišel v roce 2001 pod taktovkou BMW.
