Daytona SP3 má nejvýkonnější motor v historii silničních Ferrari

Přemýšleli jste, proč mají Ferrari Monza SP1 a SP2 v názvech to „SP“? Nebylo to kvůli počtu sedadel, nýbrž podle toho, že to jsou první dvě auta ze série Icona. To třetí se odhalilo právě nyní – je to Daytona SP3. Opět se tedy jmenuje stejně jako závodní trať a opět má ve jméně „SP“.

Jméno ale není odkaz na tento floridský závodní okruh. Mnohem víc má připomínat slavný úspěch značky na čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně v roce 1967, kdy vozy Ferrari dojely na všech třech stupních vítězů. Byly to modely 330 P3/4, 330 P4 a 412 P.

Designéři si při jeho návrhu brali inspiraci z historických závodních aut Ferrari – mimo zmíněných i z 350 Can-Am nebo 512 S. Výsledkem je vůz bez aktivních aerodynamických prvků, ale zároveň takový, který je aerodynamicky nejefektivnější v historii.

Průduchů a křidélek je tu nesmírné množství. Dokonce i neuvěřitelně tlustými dveřmi vedou kanály nejméně dva. Jeden je viditelný a očividně má na starost obtékání vzduchu, druhý je skrytý a vede vzduch k chladičům před zadními koly.

Že jsou dveře křídlové, považujte za samozřejmost. A když už jsme u inspirace historickými auty – přední světlomety mají kryty, které se částečně zasouvají do karoserie. Jinými slovy Ferrari se aspoň náznakem vrací k „mrkačkám“, které montovalo na své auto naposledy u modelu 456M v roce 2003.

Zadní světla jsou také na Ferrari poněkud neortodoxní. Zapomeňte na jeden či dva páry kruhů, vzadu svítí jedna linka. Kopíruje design zbytku zádě, tvořený mnoha příčkami. Záď je snad nejvýraznější designový prvek auta a dost možná taky nejkontroverznější.

Interiéru dominují modré sedačky, které ale nejsou sedačkami v pravém slova smyslu – je to polstrování nalepené na správných místech monokoku, jenž tvoří technický základ auta. Nastavitelný je volant a pedály a většinu funkcí infotainmentu auta ovládá řidič právě na volantu pomocí dotykových tlačítek. Dotykový displej tu nehledejte, vše zobrazuje displej v místě přístrojového štítu.

Pozice za volantem je podle tiskové zprávy velmi podobná té ve formuli 1. A i díky tomu je výška auta jen 1142 mm. Monokok je z karbonu a kevlaru a rozložení hmotnosti je 44:56 na přední:zadní nápravu.

Celková hmotnost ale až tak působivá není – tzv. suchá hmotnost 1485 kg, tedy bez provozních náplní a řidiče, znamená odhadem přes 1,6 tuny pohotovostní hmotnosti. Daytona přitom není až tak velká, má na délku jen necelých 4,7 metru a na šířku 205 cm.

Za kabinou pracuje atmosférický dvanáctiválec s označením F140HC. Má necelého 6,5 litru objemu, při použití 98oktanového benzinu dává 840 koní v 9250 otáčkách a 697 Nm v 7250 otáčkách. To z něj činí nejvýkonnější motor v historii Ferrari.

Je to motor z 812 Competizione, ovšem upravený pro vyšší výkon a nižší emise – až o 30 % u škodlivin a pevných částic. Má titanové ojnice, systém otvírání ventilů z formule 1, plynule proměnlivou délku sacích kanálů pro optimální točivý moment v širokém pásmu otáček a dvě svíčky na válec.

Skrze sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku a elektronicky řízený samosvorný diferenciál pohání zadní kola, a to ke stovce za 2,85 s a dvoustovce za 7,4 s. Nejvyšší rychlost má být vyšší než 340 km/h.

Daytona vznikne v 599 exemplářích a bude smět na silnice v celém světě, na rozdíl od modelů Monza SP1 a SP2, kterým chybí čelní sklo. Stojí rovné dva miliony eur (50,75 milionu korun) včetně daní.

Nespěchejte ale s vypisováním šeku – všechny kousky už mají své majitele. Automobilka jim vůz představila na privátní akci o několik dní dřív než veřejnosti a prioritu mezi zájemci dostali majitelé právě modelů SP1 a SP2.