Bugatti slaví dvě velká výročí: Narození zakladatele a znovuzrození značky

Proč se Bugatti EB110 jmenuje zrovna takto? Protože se představilo 15. září 1991, na 110. výročí narození Ettora Bugattiho, zakladatele automobilky. Ten se narodil 15. září 1881. Automobilka tak má dnes opravdu co slavit.

Začněme slavným konstruktérem. Celým jménem Ettore Arco Isidoro Bugatti se narodil v Miláně jako nejstarší syn Carla Bugattiho, který byl významným italským designérem nábytku a šperků ve stylu Art Nouveau. Už v roce 1898 sestrojil svůj první prototyp automobilu a o deset let později vzniklo Bugatti Type 10, které je považováno za začátek existence automobilky Bugatti.

Automobilku jako takovou ale v alsaském Molsheimu založil až v roce 1909; ta ostatně před dvěma lety slavila 110 let své existence. Auta, která vyrobila zejména v meziválečných letech, patří dnes k nejcennějším na světě.

Za zmínku stojí např. závodní Type 35 v několika verzích, s nimiž jezdila i česká závodnice Eliška Junková, luxusní limuzína Type 41 „Royale” nebo Type 57SC Atlantic, který vznikl jen ve čtyřech kusech, z nichž se jeden ztratil.

Tato automobilka ovšem fungovala jen do roku 1952, po dlouhém poklesu produkce a smrti Ettoreho Bugattiho v srpnu 1947. Poslední auto, které vyráběla, se jmenovalo Type 73 a údajně vzniklo jen pět kusů.

O nějakých třicet let později vstupuje na scénu italský podnikatel Romano Artioli. Po pár letech jednání s francouzskou vládou koupil práva na značku Bugatti a v roce 1987 založil firmu Bugatti Automobili S.p.A. s tím, že výrobu obnoví. Nestalo se tak v Molsheimu, který on sám označuje za místo věhlasem srovnatelné s Maranellem v Itálii, kde se vyrábí Ferrari, nýbrž v italském Campogallianu, které je ostatně od Modeny a Maranella nedaleko.

Postavil tam kromě továrny, která obsahovala motorárnu i designové studio, také testovací trať. A vyvinul a vyráběl tam právě zmíněné Bugatti EB110, které dnes slaví 30 let od svého představení.

Jeho vývoj začal právě v roce 1987 pod vedením technického ředitele Paola Stanzaniho. Ten dříve pracoval na Lamborghini Miura, Espada a Countach, ale pro EB110 navrhl hliníkové šasi, které po 30 tisících testovacích kilometrech ztrácelo torzní tuhost.

Kvůli konfliktu názorů Stanzani z firmy odešel, nahradil ho Nicola Materazzi, který zkušeností neměl méně – byl mimo jiné šéfinženýrem při vývoji Ferrari F40. Ten navrhl nové šasi z karbonových vláken – a EB110 tak patří k prvním autům na světě s karbonovým šasi, které je dnes u supersportů běžné.

Podobně to bylo s designem. Základní tvar pochází z pera věhlasného designéra Marcella Gandiniho, ale Artiolimu se některé detaily nelíbily. Jenže Gandini odmítl svůj návrh měnit, takže následoval Stanzaniho. Design do finální podoby upravil Gianpaolo Benedini, který navrhl i vzhled továrny v Campogallianu.

Artioli na vývoji EB110 vážně nešetřil. „Museli jsme posunout hranice možného ve výkonu i kvalitě. Dlužil jsem to Ettoremu Bugattimu. Výrobní čísla byla méně důležitá než nekompromisní kvalita a inovace,” říká.

15. září 1991 se znovuzrozené Bugatti konečně představilo veřejnosti. Mělo pohon všech kol a 3,5l dvanáctiválec se čtyřmi turbodmychadly, který dával 550 koní a EB110 s ním jelo až 351 km/h, čímž se nakrátko stalo nejrychlejším silničním vozem světa.

Nevyrábělo se dlouho, jen do roku 1995, kdy automobilka zkrachovala. Vzniklo 128 kusů a několik prototypů sedanu EB112, který měl šestilitrový dvanáctiválec za přední nápravou. Do sériové výroby se nikdy nedostal. O tři roky později se Bugatti vrátilo do Molsheimu pod křídly koncernu Volkswagen, ovšem to už je jiná historie.