Test: Opel Grandland po faceliftu už není jen konzervativní volbou

V roce 2017 Opel představil Grandland X. Ve stejný rok, kdy se značka stala součástí francouzské skupiny PSA. Tuto akvizici přitom grandland do značné míry podpořil tím, že už na základě dřívější spolupráce stavěl na základech francouzských SUV.

Nejvíce měl od začátku blíže k Peugeotu 3008, byť modulární platforma EMP2 v této třídě nabízí základy i pro další modely. S expresivním peugeotem se v nabídce dobře doplňoval díky svému střízlivějšímu designu a konzervativně pojatému interiéru.

Střih, máme rok 2021 a Opel už není jen součástí PSA, ale rovnou i obřího koncernu Stellantis, to po spojení PSA s Fiatem Chrysler. Což samozřejmě na technice oblíbeného grandlandu nic nemění, ale důvod, proč jsme jej po letech do redakční garáže na týden opět převzali, je prostý. Přišel čas na modernizaci. Je navíc rozsáhlejší než obvykle.

Facelift pro grandland znamená novou příď. Pokračuje ve stylu nastoleném crossoverem Mokka nové generace. Spojení masky a světlometů v jednom černém pásu má připomínat motocyklovou přilbu.

Je znát, že grandland tuto změnu převzal a nebyl navržen v tomto stylu od začátku. Právě mokka tak specifickou příď nosí s větší vizuální lehkostí a samozřejmostí. Na druhou stranu nelze říci, že by ji grandland měl na sílu naroubovanou. S novou identitou vypadá o poznání moderněji.

Široký černý pás má i své praktické opodstatnění, lépe se v něm schovají senzory včetně kamery pro noční vidění, která je novou a v rámci třídy stále velmi vzácnou funkcí.

Testovaná verze GS Line přidává sportovněji laděné prvky včetně černých detailů karoserie. To mimo jiné znamená, že v černé masce není logo vidět.

Zboku se nezměnilo nic, záď má pak stejné svítilny, ale název modelu se přesunul doprostřed pod logo. Mimochodem kvituji, že v denním režimu zadní „lampy” stále svítí. S přibývajícími mlhami tak potkáte o to méně šoférů, jejichž vůz není zezadu vůbec vidět...

Vrátím-li se ještě ke světelné technice, grandland pokračuje v tradici opelů, které dbají na pokročilé světlomety v mainstreamové třídě. LED technologie je standardem a ve vyšších výbavách je dostupný i tzv. matrixový režim s vykrýváním okolního provozu, který je díky pixelové technologii přesnější, což je výsadou spíše dražších vozů.

Modernizace se často spokojí s retušemi exteriéru, grandland se ale možná ještě více změnil uvnitř. Zcela nová je palubní deska, která má dvě obrazovky spojené do jednoho panelu, podobně jako všechny nedávné novinky od Opelu.

Nejen že se tím grandland přibližuje trendu značky, ale výsledek je na pohled mnohem modernější, svěžejší než u předchůdce.

Centrální displej má infotainment kompletně převzatý od francouzských kolegů, s čímž se váže rychlá odezva, přehlednost ovládání a spolehlivost, na druhou stranu také už poněkud zastaralá grafika mapových podkladů nebo nízké rozlišení přední a zadní parkovací kamery.

Nově je rozšířena na 10 palců, takže přibyly boční zkratky pro regulaci teploty automatické klimatizace. Dochází tak ale bohužel i k tomu, na co jsem si stěžoval u mokky.

I grandland si ponechává starý dobrý panel s mechanickými tlačítky pro funkce ventilace. Tím pádem jsou ale zmíněné zkratky na krajích obrazovky zbytečné a jejich prostor by bylo lepší vyplnit jinak. Jenže Peugeot 3008 oddělený panel nemá a přeladění systému by stálo peníze...

Jen slova chvály si ale zaslouží o další dva palce větší digitální přístrojový štít před řidičem. Má skvělou grafiku a několik možností zobrazení. Ve všech ale působí čistým, klidným dojmem. Šofér si tak může zobrazit vše co chce, ale zároveň nemusí být rozptylován.

Zmíněné mechanické ovládání ventilace, ale i dalších prvků, které nemusíte lovit v menu, je tím, co grandland nejvíce odděluje od sourozeneckého peugeotu. Nově má interiér i více stylu, takže už nepůsobí jako chudý příbuzný.

I tak je tu ale stále cítit důraz na strohé pojetí. Peugeot je rozmáchlejší nejen architekturou vnitřku, ale i použitými hodnotnějšími materiály. V kontextu celé nabité třídy ovšem grandland obstojí jak z pohledu ergonomie, tak i zpracování.

Zbývá doplnit, že stejně jako před faceliftem si zaslouží pochvalu skvělá sedadla s ortopedickým certifikátem AGR, ale také prostorný interiér, který i na zadních sedadlech nabídne dost místa pro dospělé. Zavazadelník o objemu 514 litrů pak platí za slušný průměr.

Co se pohonných jednotek týká, v rámci faceliftu se nic nemění. Nadále je v nabídce i vznětová patnáctistovka či dvojice plug-in hybridů.

Já vyzkoušel základ nabídky, tříválcovou dvanáctistovku přeplňovanou turbodmychadlem. Zkrátka 1,2 Puretech, motor, který se v rámci francouzské části skupiny Stellantis už prosadil do většiny modelů.

V grandlandu má 130 koní, nabízí tedy dostatečnou dynamiku i mimo město, tento motor pak i zde ukazuje, že moderní tříválce díky pokročilým technologiím nabízí velice kultivovaný projev. Jak co do vibrací, tak hluku.

Jen se mi zdá, že kombinace s osmistupňovým automatem motoru svědčí o něco více, než je tomu v případě testovaného manuálu. I když tak po automatu za každou cenu netoužíte, v tomto případě jde o silné argumenty. Tento motor je s ním totiž nejen skvěle sladěn, ale je i o další stupeň kultivovanější, jak se hydrodynamický měnič protáčí a nedovolí jednotce pracovat v ne zcela ideálních otáčkách v městském provozu, čemuž se ani zkušený řidič s manuálem nevyvaruje.

Každopádně se ale základního motoru vůbec netřeba obávat, ba naopak, jde o jeden z nejlepších nízkoobjemových agregátů na trhu. Spotřebu paliva lze držet v kombinovaném režimu i jen lehce nad šesti litry na 100 km. Jak tomu tak u malých přeplňovaných jednotek bývá, s dynamickým stylem jízdy ale spotřeba znatelně stoupá.

Pokud se dopustím ještě jednoho srovnání s příbuznou 3008, grandland už před faceliftem platil za odlišně naladěné auto, což se po modernizaci nemění. Má citelně tužší tlumiče a uložení náprav.

Výsledkem je jistější jízda a zejména ve vyšších rychlostech na dálnici velmi dobrá stabilita. Ovšem na rozbitých okreskách či mimo zpevněný asfalt narazíte na limity, třeba když v projížděném oblouku na nerovnostech odlehčená zadní náprava se zkrutnou příčkou někdy odskakuje.

Jízda je ale na poměry třídy stále dostatečně pohodlná, jen ne úplně plavná a konejšivá. Což ale jistě bude řadě zákazníků vyhovovat, opely se vždy vyznačovaly spíše jistou, tužší jízdou.

V kombinaci s celkem dobře nastaveným posilovačem řízení se řidič může s autem vcelku rychle sžít a získat si důvěru i pro dynamickou jízdu. A to i přesto, že se jedná o SUV.

Grandland získal díky faceliftu v mých očích přesně to, co potřeboval, aniž by ztratil své silné stránky. Zvenčí a především uvnitř už nepůsobí nudným dojmem, díky nové přídi a palubní desce má svůj moderní styl.

Zároveň ale stále těží z intuitivního ovládání v interiéru, povedené motorové nabídky a jistých jízdních vlastností. Není expresivní volbou, ale modernizací otevírá dveře také jiné, a třeba i mladší, klientele.